FDb: Přemýšlel jste i o jiném názvu pro váš film?
Roman Kašparovský: V podstatě ne. Vlastně ten původní název byl o mužích se vším všudy – Všiváci. A mě na tom bavilo to, že ti Všiváci je takový mírně podvratný název a zároveň má v sobě trochu nějaký humor. A bavilo mě to napojení na tu historii té rodiny prostřednictvím likvidace vší. Ať už to bylo před dvaceti lety nebo v současnosti.

FDb: Všiváci rozhodně nespadají do kolonky těch u nás tradičních žánrů ...
Roman Kašparovský: Tak základní žánr je drama. A mě tam baví, že si tam s tím žánrem v těch jednotlivých scénách hraju. To znamená, že přecházím z jednoho žánru do druhého. Scéna třeba začíná jako komedie a končí jako drama a tak podobně. A to jsou věci, které mě baví. Třeba když je to napumpovaný akční film a najednou přichází střih a my zjišťujeme, že to má komickou pointu, a přesto to na sebe navazuje a vytváří to určitou dynamiku toho příběhu.

FDb: V tomto vašem debutu se objevují nejznámější čeští herci a herečky, k tomu jste si vybral exotickou lokaci v Afghánistánu. Navíc ten příběh nevyprávíte lineárně. Nezapochyboval jste někdy, jestli jste si tím vším neukrojil příliš velké sousto?
Roman Kašparovský: Ono je to tak, že jsem ten netočil proto, abych natočil debut, a pak točil další a další filmy. Prostě jsem si točil svůj film, což jsem si užíval, protože jsem to dělal tak, jak jsem chtěl. Tak jsem si ho prostě natočil. Je možné, že se to někomu nebude líbit a samozřejmě to respektuju. Na druhou stranu je to můj film, který vychází ze mě. A není to ve smyslu ‚chci natáhnout tolik a tolik diváků‘ nebo ‚chci udělat za každou cenu ten a ten žánr‘. Ale je to moje hra, která mě baví a užívám si ji. A musím říct, že si ji naštěstí užívali i herci a štáb. A bavilo nás jít za hranici toho běžného českého filmu, který má nějaké parametry, kdy je kupříkladu založen na rozhovoru, třeba když je to konverzační komedie. A tohle má trochu jiný nádech, jsou tam akční scény a něco se tam děje. A ten způsob snímání má také velice specifický ráz.

FDb: Přijali nabídku všichni herci a herečky, které jste oslovili?
Roman Kašparovský: V podstatě se dá říci, že ano. Akorát jeden z herců, jehož jméno z etických důvodů neprozradím, měl tenkrát na dobu natáčení už jiný program. Takže jsem místo něj obsadil Ondru Malého. Jinak všichni ostatní byli obsazení už několik let. Prostě musíte zjistit, jestli ten herec nemá jiné závazky, nebo jestli se za tu dobu nezměnila jeho vizáž, jeho charakter, kvůli kterému už pak třeba nebude vyhovovat pro tu roli. To znamená, že když bude chtít vybrat třeba princeznu, které bude osmnáct, a pak jí bude čtyřiadvacet, tak už to nebude princezna, kterou potřebujete. To je samozřejmě jenom jako příklad. A posledním hercem, kterého jsme obsazovali, byl Jirka Mádl. A to se přiznám, že jsem dlouho nevěděl, koho obsadit. Pořád jsem v tom českém rybníku hledal někoho, kdo by byl schopen té postavě dát nějaký říz, nějakou šťávu, aby ta postava byla zajímavá, dojemná, a zároveň nepříliš patetická. A aby prostě měla nějaké kouzlo. A tenkrát jsem viděl film Čtyři slunce, který je výborný. A ten Jirka mi tam úplně učaroval, takže jsem ho hned začal shánět.

FDb: Proč vůbec Venca, kterého Jiří Mádl hraje, musel být takto postižený?
Roman Kašparovský: To je těžká otázka. Mě na tom bavila ta nevinnost, kterou ta postava má a nese si ji celý film. Připadalo mi to zajímavé, nápadité. A snažil jsem se taky podtrhnout to kamarádství mezi těma dvěma klukama. A zároveň jsou to lidi, které trochu znám z našeho maloměsta. Když třeba někdo není zrovna intelektuálně vyspělý, když je třeba na úrovni postavy, kterou hraje Kryštof Hádek, tak většinou kolem sebe má někoho, kdo je ještě mnohem měně vyspělý. Někoho, kdo mu prostě pochlebuje, takže pak ty vztahy velice dobře fungují.

FDb: Jaroslav Sedláček z České televize, která je koproducentem filmu, vám doporučil dotočit jednu scénu. Kterou?
Roman Kašparovský: No, ono je to trochu jinak. On nám doporučil přetočit jednu scénu. Je to ta, která je po titulcích. Byla ve stejném ranku, měla určitý charakter, který zachovává, ale ten nápad byl v tom, že jsme ji dali větší spojení s tím začátkem filmu. A myslím, že to byl skvělý nápad.

FDb: Myslíte, že bylo nezbytné, abyste skutečně odjeli natáčet do Afghánistánu?
Roman Kašparovský: Já nevím přesně, co je pro film nezbytné. Když točíte svůj debut, tak nemůžete říkat ‚tohle je nezbytné, to tam musí být za každou cenu‘. Protože se vám může stát, že na to nejsou peníze, že na to není čas nebo že na to nejsou herci. Takže máte velká omezení. Ale v tomhle případě nám armáda vyšla vstříc a tu příležitost jsme využili. Mohli tam ti chlapi sedět a povídat si o tom u stolu, což by mě osobně nudilo. A asi bych to vystříhal a nevím, jestli by ten film potom fungoval. Každopádně ten scénář byl takhle napsaný, snažili jsme se to zařídit, a povedlo se nám to. Všichni jsme tam odjeli, natočili jsme to, vrátili se a naštěstí se nikomu nic nestalo. A já mám ty scény hrozně rád. A mám takový pocit, že pro kluky z armády to bude úžasná záležitost. Ale nechci za ně mluvit. Uvidíme.

FDb: Byly pro vás ty scény v Afghánistánu nejnáročnější?
Roman Kašparovský: Těžko říct, protože mě to natáčení strašně bavilo a hrozně jsem si to užíval, rád na to vzpomínám a je to pro mě velice, velice intenzivní zážitek. Samotný Afghánistán je speciální kategorie. A nemůžu říct, že by to natáčení v Afghánistánu bylo pro mě nejnáročnější. Ale na druhou stranu musím říct, že pobyt v Afghánistánu byl jeden z mých vůbec nejintenzivnějších zážitků. Začnete si totiž uvědomovat některé věci, které jste si do té doby neuvědomovali. Třeba získáte obrovský respekt k armádě.

FDb: Všiváci se prý hodně líbí i ženám. Čím si myslíte, že to je?
Roman Kašparovský: Tak máme tam skvělé herce. Ondra Vetchý tam vypadá fantasticky, má tam neuvěřitelnou muskulaturu. Já jsem ho vlastně v jiném českém filmu takhle „prostorového“ neviděl. A hraje tam sekáče. Hraje tam i Jirka Langmajer, takže mám takový pocit, že to bude jeden z důvodů, proč se to líbí ženám. A na druhou stranu je tam krásná postava maminky, tedy paní Janžurové. A věřím, že pro ženy je snadné se ztotožnit s tím pohledem na ty dva kluky, její syny. A i to může být jeden z důvodů, proč to ty ženy baví.

FDb: V rámci projektu Czech That Film jste Všiváky promítli i v USA, kde byli kladně přijati. Je už o váš film zájem i ze strany nějakých zahraničních distributorů?
Roman Kašparovský: To je asi otázka spíše pro producentku Karlu Stojákovou. Takže do toho bych se nerad pouštěl.

FDb: Premiéra Všiváků byla několikrát posunuta. Nejprve kvůli hledání nového skladatele, a pak kvůli vybírání toho nejvhodnějšího termínu. Myslíte, že právě teď je ta nejvhodnější doba pro uvedení do kin, vzhledem k tomu, že probíhá mistrovství světa ve fotbale?
Roman Kašparovský: No, tak pokud se nepletu, tak Česká republika tam není.

FDb: Ale stejně se jedná o vůbec nejsledovanější sportovní akci …
Roman Kašparovský: To ano. Ale ten distribuční kalendář je velice komplikovaná záležitost. Máte roční odbobí, kdy diváci chodí do kina častěji. Máte i určité akce, které jdou proti chození do kina. Kupříkladu mistrovství světa v hokeji s účastí České republiky má opravdu velký efekt. Záleží třeba i na počasí. Navíc se změnila distribuční politika, kdy přišla digitální distribuce. To je velice rozdílný přístup. A tenhle film je trochu jiný, takže jsme zvolili jiné, než typické období. A doufáme, že si své diváky najde.