Právě ten mimořádný počin z roku 2006, který přinesl zatím posledního Oscara do českých rukou, konkrétně Markéty Irglové, mě nadchl stejně ohromně, jako mnohé další. Love Song (v originále Begin Again či Can a Song Save Your Life?, což je vskutku zajímavé) se nese ve velmi podobném stylu, nicméně jinak je v podstatě docela jiný. Remakem v pravém slova smyslu bych jej tedy rozhodně nenazýval. To třeba El Mariachi a Desperado jsou si o poznání podobnější. Na obou je ale znát, že jak Robert Rodriguez, tak John Carney pracovali v tom druhém případě s větším rozpočtem. To je ten vůbec nejpodstatnější rozdíl.

Díky kterému bylo možné obsadit mnohem známější herce a herečky. V hlavních rolích se tedy objevují Keira Knightley (Greta), která tu, tak jako třeba v případě Na hraně lásky, znovu sama zpívá (a hezky), a také Mark „Hulk“ Ruffalo v roli rozvedeného, ale zároveň z práce čerstvě vyhozeného hudebního producenta Dana, který svoje trable řeší alkoholem. Jeho bývalou manželku Miriam pak hraje Catherine Keener a dospívající dcera Violet, která se zpočátku obléká jako Jodie Foster v Taxikáři, má tvář Hailee Steinfeld.

Ve filmu jde tedy o to, že se Greta se svým přítelem-zpěvákem přestěhuje za lepším do New Yorku, jenže jeden výlet do L. A. vše změní, neboť Dave (Adam Levine, frontman skupiny Maroon 5) jí byl nevěrný. Nutno dodat, že jejich vztah je vykreslen velice poutavě, zajímavě a netuctově, přestože v něm dojde i na tak tuctovou věc, jako je nevěra. Režisér John Carney má pro takovéto věci jednak cit (vztah Grety a Dana je také dosti neobvyklý), a v případě filmu Love Song sehraje také roli maximálně pozoruhodné způsob vyprávění, kdy jednu nádhernou scénu uvidíme de facto hned ze tří různých úhlů pohledu.

Konkrétně tu, ve které kamarád přemluví v jednom baru/klubu v East Village Gretu, aby zahrála na kytaru a zazpívala, přičemž ten nejúchvatnější pohled se naskýtá prostřednictvím Dana, který si jakožto člověk v hudební branži zběhlý představuje, jakými nástroji by se ta píseň dala ještě okořenit. Samotnou účinkující potom osloví, a byť se zprvu zdráhá, přesvědčí ji o jejím velkém talentu a začnou spolu s několika dalšími hudebníky (díky pomoci kámoše rappera) nahrávat písně různě po New Yorku. A to nejen pod širým nebem, ale klidně i v metru.

Významnou roli tedy pochopitelně znovu hraje hudba, přičemž se dá směle tvrdit, že soundtrack filmu Love Song je ještě působivější, než tomu bylo v případě Once. A navíc, i když tu zaznějí i čtyřminutové skladby v plné délce, při pohledu na plátno se určitě nudit nebudete. Ať už díky prostředí, nebo předvedeným výkonům, které jsou maximálně uvěřitelné. A ke všemu dojde i na několik roztomile vtipných momentů typu uplácení dětí či utíkání z hospody bez zaplacení. Love Song je prostě víc, než jen nějaký hudební film či filmový muzikál. Tyto dva zmíněné Carneyho filmy totiž v podstatě tvoří samostatný subžánr! A oba jsou ke všemu víc než příjemnými oddychovkami.

Love Song je prostě skvělý, nádherný film, jaký vám svým optimistickým vyzněním a atmosférou dokáže nepochybně spravit náladu. A pokud jste ji už snad před zhlédnutím měli dobrou, tak po něm ji budete mít ještě lepší. Na letní pohodu skutečně ideální biják, pro který platí, na rozdíl od většiny ostatních, které to o sobě prostřednictvím sloganů tvrdí, opravdu pohladí. Jen kdyby bylo takových víc. Ale není, a proto se vyplatí vidět Love Song v kině, přestože neobsahuje téměř žádné CGI efekty. Steven Spielberg o Carneyho předchozím filmu Once prohlásil, že mu „dodal inspiraci na celý rok dopředu“. A protože tedy John Carney pojal i tuhle hudební komedii v podobném stylu, dá se o ní v klidu tvrdit to samé. A troufám si napsat, že to neplatí jen pro filmaře, ale i pro naprostou většinu ostatních diváků a divaček. 

FOTO: A-COMPANY CZECH