Zdeněk Viktora (vlevo) a kameraman Aleš Hart na natáčení filmu Raluca

 

FDb: Film se tedy podařilo dostat do kin, kam na rozdíl od některých jiných českých počinů určitě patří. Máte už domluvenou i DVD distribuci? A kdy by tak případně měla Raluca na tomto nosiči film vyjít?
Zdeněk Viktora: Nabídku jsem dostal, vyšlo by to klasicky čtyři měsíce od premiéry, takže cca v půlce dubna.

FDb: Natočil jsi už před Ralucou i nějaké krátkometrážní filmy nebo se skutečně jednalo o velkou premiéru?
Zdeněk Viktora: Na FAMU jsem natočil dva kraťasy na 16mm (šestnáctimilimetrová kamera – pozn. aut.), ale už je to dost let, během kterých jsem se věnoval jen práci scenáristy, takže bych řekl, že velká premiéra to docela byla.

FDb: Raluca je tedy tvým celovečerním režijním debutem. Jakou známku, při klasickém hodnocení jako ve škole, by sis sám za režii dal?
Zdeněk Viktora: Zatímco scénáře jsou můj denní chleba posledních deset let, takže nejenže o nich vím vcelku dost, a hlavně vím i jak toho dosáhnout, u režie jsem si hlavně ty cesty, jak dosáhnout toho, co chci, musel dost pracně prošlapat.
Měl jsem scénář, u kterého jsem měl dost konkrétní představu, jak by měl ten film vypadat, ale nikdo by mi to tak nenatočil. A kameraman Aleš Hart, pro kterého to sice byl celovečerní debut, ale jinak jako druhý kameraman, ostřič apod. pracoval 15 let na nejrůznějších filmech včetně barrandovských hollywoodských zakázek, měl naopak zkušeností spoustu. Před natáčením jsme spolu dost detailně řešili, jak dosáhnout toho, co zamýšlím, s použitím jaké techniky apod. Aleš mně v podstatě dával takový rychlokurz techniky. Chtěl bych Alešovi, který byl moje pravá ruka, i touhle cestou poděkovat za to, že pro náš film dýchal stejně jako já a co všechno pro něj udělal.
I v tvojí recenzi zmiňuješ, že kamera na sebe občas upozorňuje až příliš. Tady bych připomněl, že pro klasické noiry je typické dost neběžné použití kamery, nejrůznější nadhledy, podhledy, zkrátka kamera dost viditelná. Já bych i řekl, že jsme v tom měli zajít mnohem dál, ale netočili jsme čistý noir.

FDb: Pomáhal jsi dávat dohromady i plakát a trailer?
Zdeněk Viktora: Jasně, stejně jako prakticky úplně všechno.  Vzhledem k tomu, že u všeho jsem měl já poslední slovo, tak víte, kam směřovat kritiku. Do střihu, u kterého jsem stále vymýšlel, jak ještě efektivněji seřadit/provázat scény, jsem nakonec dal i pár scén ze zkoušek. Říkal jsem tomu, že to bude první český found footage film.

FDb: Nechal jsi Honzu Dolanského a vůbec herce obecně hodně improvizovat?
Zdeněk Viktora: Improvizovat ne, toho jsem spíš nepřítel, ve filmech mě to většinou ruší, ale vyhazovat věty, měnit slova, to ano, to naopak považuju za nutné. Ale nesmí to narušit sdělení té scény, v tom jsem prostě hodně scenárista. Na druhou stranu, kdybych dopředu věděl, co dokážou borci jako je David Novotný, ani bych mu nepsal scénář, ten člověk je chodící zázrak.

FDb: Pro tebe osobně je hlavní hrdina spíše klaďas nebo spíše záporák?
Zdeněk Viktora: Noirový hrdina nikdy není úplný klaďas, a já navíc nechtěl takového toho rytířského melancholika. Chtěl jsem trochu drsnějšího chlapíka, takže pro někoho možná bude drsný až moc. Respektive vědomě jsem vypáral scény typu „hlavní hrdina starostlivě pečuje o týraného, jednookého papouška, kterého zachránil před kafilérkou.“

FDb: Ve filmu se vyskytuje i scéna, byť nikterak dlouhá, s malým dítětem, přičemž se obecně tvrdí, že natáčení se zvířaty a s dětmi bývá nejobtížnější. Jaké to bylo z tvého pohledu?
Zdeněk Viktora: Obtížné to rozhodně je, navíc to byla moje vlastní dcera, protože se to zdálo jako nejjednodušší řešení, ale kdyby byla cizí, tak by mě asi poslouchala víc ... V téhle scéně to ještě šlo, ale když měli Honza s Malvínou mít dialogovou scénu na houpačce na zahradě, odmítala je tam pustit, že je to její houpačka! A sliby ani výhrůžky nepomáhaly ...

FDb: V Raluce sis sám střihnul i malou roličku. Psal sis ji od prvopočátku pro sebe nebo prostě ten den „nebyli lidi“?
Zdeněk Viktora: Jediný důvod je, že opravdu nebyli lidi, můžeš se zeptat kohokoliv ze štábu. Všichni ze štábu, kteří vypadali aspoň trochu jako doktoři, se buď už někde mihli jako komparzisti nebo odmítali hrát. Doufal jsem, že přemluvím nějakého doktora, ale točili jsme v jejich pracovní době, takže si to nikdo „nelajsnul“. Zbylo to na mě, na což se samozřejmě celý štáb ohromně těšil. Aspoň je jistota, že nejhorší herec, který v tom filmu je, jsem já.

FDb: Ve filmu hraje i přímo jeden rumunský herec. Kde jsi na něj narazil?
Zdeněk Viktora: Ionita Dorian Catalin je docela vysoký manažer v jedné nadnárodní společnosti v Praze, ale jinak ho docela dost diváků považuje za herce, což mě těší. Hledal jsem někoho exotického, kdo je uvěřitelný jako rumunský gangster, a i když je Catalin jeden z nejpříjemnějších lidí, co znám, zahrál to výborně.  A našel jsem ho přes rumunské známé podle fotky na faceboooku.

FDb: Titulní roli ztvárnila Malvína Pachlová. Co pro tebe bylo při obsazování této postavy nejdůležitější?
Zdeněk Viktora: Ono se furt všechno kolem postavy Ralucy točí kolem toho, že je femme fatale, a to si každý představuje hluboký, prokouřený hlas. Nějakou protřelou barovou bludičku. Jenomže Raluca, a tady nechci spoilerovat, má i nějaký dramatický oblouk, není jen tohle. A já chtěl herečku, která má atributy pro roli femme fatale, ale může být i ta holčička, kterou vlastně Raluca pořád je. Je na divákovi, jak si závěrečnou scénu vyloží, všechny nápovědy tam jsou.

FDb: Jak složitý byl výběr lokací?
Zdeněk Viktora: Lokace jsem měl z většiny vybrané už dopředu. Taky šlo o jednu z rolí, kterou jsem na svém filmu musel plnit, ale rozhodně byla mnohem příjemnější než řidič, uklízeč a občasný rekvizitář.

FDb: V titulcích se děkuje mimo jiné Romanu Kašparovskému, který se letos také zařadil mezi debutanty. Z jakého důvodů? A když už jsme u toho, viděl jsi Všiváky?
Zdeněk Viktora: S Romanem jsme byli na FAMU ve stejném ročníku, takže se známe docela dlouho, dokonce v prváku na úvodním soustředění v Poněšicích nás oba dali do stejného štábu, ve kterém jsme vytvářeli krátký film za jeden večer. A protože si prošel trnitou cestou režijního debutu přede mnou, a bylo mi jasné, že ve střižně, kde nastává jakoby natáčení úplně nového filmu, musel zažívat to samé, ale přede mnou měl už náskok, tak jsem mu pustil pracovní střih. A nelitoval jsem, protože Roman je z těch, kteří nejenom že o filmu přemýšlí, ale umí to i předat. Spousta tvůrců ti k tvému filmu řekne, jak by to natočili oni, ale to je ti k ničemu, protože nepřemýšlí nad materiálem, který jim ukazuješ, ale jenom nad sebou. Roman takový není, takže z toho byla podnětná několikahodinová diskuse.
A jinak mně se Všiváci líbili. Já jako scenárista bych asi některé věci víc utáhl a vyhodil pár scén, které nebyly z té vážné linky, ale jako divák jsem si to užil a doporučoval dalším.

FDb: V titulcích se děkuje taky známému střihači Janu Mattlachovi …
Zdeněk Viktora: Když jsem hledal koproducenty, byl jsem i za panem Mattlachem. Scénář se mu velmi líbil. A tak když jsem měl první střih, byl jedním z těch, kterým jsem ho pouštěl, protože jsem nebyl se vším spokojen a hledal cestu, jak z toho ven. A pan Mattlach je ideální kombinace zkušeností a nadhledu. Pamatuju si, že mi říkal, že ten film tam někde je, ale zatím z něj kouká jenom kus ... A já měl stejný pocit, ale protože jsem neměl tolik zkušeností se střihem, tak jsem pořád vymýšlel, jak to z toho vytáhnout.

FDb: Vzhledem k tomu, v jakých podmínkách se Raluca natáčela, budeš určitě mít nějakou veselou příhodu z natáčení …
Zdeněk Viktora: Když už jsem mluvil o tom svém děsném hereckém výstupu. Poslední natáčecí den, já stál schovaný za rámem dveří a měl předstírat, že je otevřu a vycházím ze dveří „lékařáku“, na který nás ovšem nepustili, takže jsem stál přilepený na zamčených dveřích a čekal, až si sám dám povel akce a půjdu.  Mezitím mi přišla SMS od kaskadéra, který už byl částečně roztočený jako představitel Ivana Vrbovského, že se omlouvá, ale že ho zdrželi na natáčení v Polsku, a že v noci na naši stěžejní akční scénu nedorazí ... Tak jsem si dal povel akce a šel si odehrát doktora.

FDb: A objevily se i nějaké nezdary nebo méně příjemné momenty?
Zdeněk Viktora: O tom nepochybuj. Hlavně psychicky to bylo strašně náročné. A mám pocit, že až teď po premiéře jako by na mě dolehly všechny ty stresy, co byly. Protože navenek to vypadá všechno růžově: film je natočený, vypadá dobře, i když některé věci dokonce i v našich realizačních podmínkách měly být lepší, ale výsledek se strašně blíží tomu, co jsem zamýšlel nad scénářem, takže happy end.
Ale když si vezmeš, že když jsem to točil, neměl jsem distributora, ani televizi, ani žádné větší sponzory a jen jsem byl přesvědčený, že když výsledek bude dobrý, tak že tyhle všechny seženu ... Byly chvíle, kdy jsem už přestával věřit, ale nějak jsem se vždycky zvednul a šel dál. A nakonec to tak fakt dopadlo: sehnal jsem dobrého distributora, nasazení v kinech jsme nakonec měli přesně takové, jaké jsme vzhledem k nákladům zamýšleli. FTV Prima, která film koupila, mu udělala výbornou kampaň, na jakou já bych nikdy neměl peníze a dokonce jsem v poslední fázi sehnal i pár sponzorů.

FDb: Co bys chtěl, aby si diváci z Raluky odnesli?
Zdeněk Viktora: I když bych si samozřejmě přál, aby se můj film líbil každému, což je nemožné, protože klidně i u Kmotra nebo Vykoupení z věznice Shawshank se najdou lidi, kteří ti řeknou, že to mohlo být lepší. A co teprve u Ralucy. Ta má svoje chyby a já u nich trpím o dost víc než diváci, z nichž většina si jich ani nevšimne. Ale i lidi, kteří třeba vybírají filmy pro festivaly a vidí stovky filmů ročně, mi řekli, že byli docela překvapení, že se nenudili ani vteřinu, což je samotné příjemně překvapilo. K otázce: aby si odnesli ten Ralučin závěrečný pocit, že to, co prožili, bylo něco, co nečekali. Bylo to místy omamující, místy si nebyli jistí, a bylo to rychlé a krátké. A když je to pryč, je jim po tom trochu smutno. Když o tom takhle mluvím, tak mám pocit, že to je i můj pocit z celého projektu. Flaubert říkal: „Já jsem Madam Bovaryová.“ Tak já jsem asi Raluca.

FDb: Chystáš už nějaký další film? Ono i takové pokračování Raluky by mohlo být zajímavé …
Zdeněk Viktora: Píšu scénář kriminálky Krok do prázdna, která má docela netypickou hrdinku, ale když vím, jak náročné bylo prokopat Ralucu, do dalšího natáčení se nijak zběsile neženu. Na druhou stranu by byla škoda nevyužít všechno, co jsem se na Raluce naučil, takže uvidíme ...

FOTO: A-COMPANY CZECH