Jako mladá musela Marie, dívka židovského původu, uprchnout z Vídně před nacisty do Ameriky.
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/wig I.jpg)
Banda kolem Adolfa Hitlera následně zabavila majetek její rodiny, tedy včetně přeslavného portrétu její tety Adele Bloch-Bauerové, který nenamaloval nikdo jiný než Gustav Klimt. Teď, na přelomu století, si neteř usmyslí, že co bylo odcizeno by mělo být zase v restituci vráceno. Kontaktuje proto začínajícího právníka Randyho Schönberga (
Ryan Reynolds), aby jí se vším pomáhal. Společně s novinářem Hubertusem Czerninem (
Daniel Brühl) pak vytvoří jakési novodobé
nezdolné trio, které bude muset překonat menší i větší překážky, aby dosáhlo svého cíle.
V podstatě už před zhlédnutím filmu byla jedna věc jasná – že
Helen Mirren v hlavní roli předvede
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/wig.jpg)
znovu oceněníhodný výkon. Dokonce ani její přízvuk nepůsobí nijak směšně, což je třeba zdůraznit, protože v poslední době tomu v ambiciózních počinech bývalo spíše naopak (hlavně
tady). Co však zůstávalo velkou neznámou, byl přístup
Simona Curtise, jenž má bohaté zkušenosti s prací v televizi. Přestože coby režisér přistoupil i k tomuto projektu jakožto k rutinní záležitosti, a tudíž projevuje pramálo invence, podařilo se mu nějakým zázrakem dosáhnout toho, že na rozdíl od
Mého týdne s Marilyn, nepůsobí
Dáma ve zlatém tolik jako víceméně klasická televizní podívaná.
Ačkoliv to asi na první poslech může znít dost zvláštně, najdeme v ní dokonce i jednu akční scénu,
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/wig II.jpg)
která nepostrádá napětí, přestože vzhledem k předchozímu ději víme, jak dopadne. Odehrává se však v době válečné, ve které Marii Altmanovou neztvárňuje
Helen Mirren, nýbrž
Tatiana Maslany. Za měsíc sedmdesátiletá herečka tak nenavazuje na své překvapivé vystoupení ze série
RED, nicméně to asi nikomu při sledování
Dámy ve zlatém vadit nebude. Je ale poněkud zarážející, že ačkoliv podává opravdu strojově přesný výkon, kdy jako by byl každý pohyb pečlivě naplánovaný, ale přesto přirozený, stejně jsem se vždycky těšil na další flashbacky.
Možná i kvůli jejich vizuální podobě, která sice nepředstavuje nic objevného, ale rozhodně se jedná o
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/wig VIII.jpg)
vítané zpestření. Tato časová rovina navíc vlastně výrazným způsobem ovlivnila to, co se děje v té současné. Také díky kvalitním kostýmům se podařilo zachytit atmosféru doby, ve které panovala značná nejistota. Samotný film potom začíná scénou, ve které obraz vzniká, a na několik (ale podstatných) okamžiků se ještě přesuneme do 20. let minulého století, kdy Adele předává malé Marii – dalo by se napsat – užitečné rady. Osobně bych uvítal, kdyby těchto scén bylo více, jelikož teta hlavní hrdinky vypadá (téměř doslova) jako
Antje Traue. Ta si vás svým hereckým projevem okamžitě získá. A pokud jste ji taky doposud vídali spíše v dílech typu
Pandorum, budete jím jistě příjemně překvapeni.
To dozajista neplatí pro výsledek procesu Marie Altmanová vs. rakouská vláda (scény od soudů
![](http://img.fdb.cz/magazin_pic/images/kino/wig III.jpg)
působí bohužel poněkud odbytým dojmem, byť v nich naštěstí ledacos zachraňují svými epizodními roličkami
Jonathan Pryce a
Elizabeth McGovern). Debutující scenárista
Alexi Kaye Campbell se podle všeho snažil vše zjednodušovat – buď proto, že nechtěl diváky zatěžovat paragrafy a soudními detaily, neboť správně rozpoznal, že se bez nich film obejde, anebo se mu zkrátka nechtělo všechno podrobně prozkoumávat. V každém případě toto funguje, stejně jako fakt, že ač se jedná o poměrně ožehavé téma, hlavní postava dokáže vždy nějakou trefně načasovanou vtipnou hláškou nebo vtipným skutkem celou situaci odlehčit, aniž by tím nějak narušila její důležitost.
Dáma ve zlatém bude ale přes svou diváckou vstřícnost zřejmě rozdělovat obecenstvo na dvě poloviny. Někteří určitě pochopí, že chce svůj zabavený majetek získat zpátky, i kdyby to znamenalo, že se na „Rakouskou Monu Lisu“, jejíž hodnota může dosáhnout na 135 milionů dolarů, už nikdo jiný nepodívá. Druhé polovině by pak klidně mohlo její snažení připadat poněkud prapodivné, zvláště když se zjistí, že sama její teta si přála, aby obraz zůstal ve Vídni. Na druhou stranu film opět ukazuje, že žádný soud není předem prohraný, ať už proti vám stojí celebrita, nadnárodní společnost či vláda jedné země.
FOTO: cinema.de