Zneužití se trestá! Toto upozornění by mělo platit dvojnásob u obleku, který vám umožní scvrknout se do velikosti mravence (a můžete se stát jejich lídrem), ovšem současně paradoxně získáte sílu jako bejk. Pod touto technologií je podepsán bývalý člen organizace S.H.I.E.L.D. Hank Pym, který v současnosti příliš nevychází se svou dcerou Hope. Ta zůstala pracovat v jeho společnosti, jíž teď vede bývalý chráněnec Darren Cross, kterému se podařilo vyvinout tzv. Yellowjacket – oblek v podstatě fungující na Ant-Manově bázi. V něm vidí způsob, jak si zvednout sebevědomí a jak přijít k velkým penězům. A tomu bude chtít Hank zabránit. Stejně jako trpaslíci v Hobitovi, i on bude potřebovat lupiče. Takového, jenž by se stal hrdinou a zabránil by všemu, čemu je potřeba zabránit. Nejvhodnější by snad mohl být jistý Scott Lang …

Musím přiznat, že k Ant-Manovi jsem byl ještě skeptičtější, než před rokem ke Strážcům galaxie. Zatímco v případě dobrodružství Gamory, Star Lorda, Draxe, Rocketa a Groota jsem docela zvědavý na další díl (za Iron Manem a Thorem však stejně o mnoho zaostávají), tahle novinka ukázala, že její superhrdina není dostatečně velký (teď myšleno především charakterově) na to, aby utáhl další samostatný biják, třebaže snaživému Paulu Ruddovi nelze v hlavní roli prakticky nic vytknout. Respektive možná, že by to šlo, ale k tomu by bylo zapotřebí ujasnit si některé vcelku podstatné záležitosti.

Předně by bylo fajn, kdyby se tvůrci sami sebe zeptali, pro jakou cílovou kategorii chtějí film natočit. Marvelovská vize udělat vše ideálně tak, aby se výborně bavili jak děti, tak dospělí, tady prostě nefunguje (částečně i proto, že důležité vztahy právě mezi rodiči a dětmi tady nejsou vykresleny zrovna přesvědčivě). No, pořád to není tolik nemastné neslané jako druhý Captain Amerika, jemuž by měl podle všeho Ant-Man příště pomáhat (no potěš), ale koncept se rozhodně dal uchopit mnohem poutavěji. Takže místo toho, aby se diváci pochvalně vyjadřovali o celém tomto spektáklu, bude s největší pravděpodobností hodně z nich tvrdit, že první polovina je zdařilejší, ovšem zhruba stejný počet se spíše bude přiklánět k té druhé.

Řekl bych, že Ant-Manova nejpodstatnější potíž spočívá ve dvojici scenáristů. Joe Cornish i Edgar Wright pocházejí z Velké Británie, což už samo o sobě příliš nedává smysl, nicméně alespoň trochu ospravedlňují absenci Avengers (i když komiksový, nikoliv tedy filmový Ant-Man k nim patřil už od samého začátku). Na druhou stranu se tu najdou situace, které byly jako dělané pro to, aby se některý z nich ukázal a celková zápletka taky není z nejoriginálnějších, přestože se tak do značné míry dala podat. No, pořád ale lepší, než svěřit očekávaný komiksový blockbuster rodákovi z Tchaj-wanu. Nicméně právě filmová tvorba Cornishe a Wrighta je natolik specifická a na suchý anglický humor vcelku bohatá, že kdyby Ant-Mana režíroval jeden z nich (původně se počítalo s Edgarem Wrightem), asi by se – obecně vzato – líbil více. Nebo by se režie musel ujmout někdo o poznání zkušenější, jako Steven Spielberg, jenž si skvěle poradil s realizací jejich scénáře k Tintinovým dobrodružstvím.

Takový Peyton Reed, který se doposud věnoval hlavně nenáročným průměrným komediím (mimochodem v jedné z nich hraje Jon Favreau, režisér prvního a druhého Iron Mana), si v té druhé polovině nepočíná zrovna suveréně. Tehdy totiž přichází na pořad dne zběsilejší akce a s ní vzniká nepoměrně větší chaos, díky čemuž ubývá napětí a může snadno přibývat nepozornosti. Zároveň se však objeví úsměvnější momenty (mašinka, obří mravenec, nějaká ta absurdní hláška), ovšem celkově vzato nemůže být nejmenších pochybností o tom, že se z námětu dalo vykřesat více.

Ant-Man samozřejmě také vděčí za svou existenci legendě z největších – Stanu Lee. Ten se opět představuje v malé roličce ve scéně, kdy Michael Peña vypráví nápaditým a tradičně „mexikánsky“ ukecaným způsobem svou druhou, avšak neméně důležitou historku. Velká škoda, že nám postupně začne přibývat dosti tuctových a klišoidních momentů (některé se týkají i jinak výborného Michaela Douglase a Evangeline Lilly v roli jeho ctižádostivé dcery), místo toho, abychom se dočkali více scén z Ant-Manovi perspektivy (zvláště ta první ve vaně se opravdu povedla). Triky jsou totiž – u Marvelu tradičně – na skvělé úrovni, ale současně s tím je vlastně velice sympatické, že si sem tam tvůrci postaru vypomáhají obyčejným střihem. Takhle malý hrdina však potřebuje co největší plátno, abyste jej vůbec viděli. Největší pochpitelně najdete v kině IMAX, které také jako jediné nabízí 3D verzi v originále s českými titulky a které je pro komiksové blockbustery jako dělané. A jak u nich bývá zvykem, rozhodně zůstaňte sedět i přes závěrečné titulky.

FOTO: Falcon