Holčina Victoria pochází z Madridu, ovšem v současné době je možné ji spatřit v Berlíně, kde provozuje jakousi kavárnu a občas chodívá někam zapařit. Jedné noci v jednom klubu natrefí na několik hrdých berlínských týpků s přezdívkami jako Sonne, Fuss či Boxer a dalo by se napsat, že stejně jako ona okouzlí je, i oni okouzlí ji, přestože jejich pohádky o tom, že vlastní tohle auto nebo támhleten hotel jim rozhodně nezbaští. Společně se vydají na střechu jednoho z obytných domů, poflakují se po ulici, vyrazí i do té kavárny, když v tom se jaksi týpci rozpomenou, že musí něco udělat! Něco, co slíbili zřejmě komusi vlivnému. A tak nezbývá, než vzít pistole, vydat se k vytypovanému obchodu, přepadnout jej, sbalit prachy a vypadnout. Jenže když je původní řidič na chrust, musí za něj (samozřejmě dobrovolně) zaskočit Victoria.

Celovečerák se v jednom jediném záběru rozhodně nenatočí jen tak. I u nás se najdou tvůrci, kteří by o tom mohli vyprávět. To znamená, že podobná metoda není nijak zvlášť inovativní a sama o sobě ještě filmu nezaručuje úspěch. Snaha a odhodlání se ocenit musí, stejně jako práce kameramana Sturly Brandtha Grøvlena, který byl v závěrečných titulcích právem uveden ještě před režisérem Sebastianem Schipperem. Protože nebýt jeho schopnosti okamžitě reagovat na neočekávané situace, které jistě nefigurovaly v plánu, a nebýt jeho citu pro výběr postavy, jejíž reakce by nás měla v daný moment nejvíce zajímat, mohla Victoria dopadnout opravdu všelijak.

Zvolený jednozáběrový přístup má navíc tu výhodu, že je všechno mnohem, mnohem plynulejší. Tedy včetně akčních scén, kterým proto nechybí pořádná dávka realističnosti a tím pádem i napětí, že by klidně mohly kdekomu přivodit až husí kůži. Scéna újezdu z místa činu, a nedlouho poté následující přestřelka na sídlišti patří z tohoto pohledu úplně nejvýše. Protože i herci předvádějí velice kvalitní výkony, což ke všemu podporuje fakt, že většina dialogů je improvizovaná, kvůli čemuž by se dalo napsat, že ti, které vidíme před kamerou, vlastně nereprezentují jen své filmové postavy, ale i sami sebe.

Samozřejmě, že při takto dlouhé stopáži se nevyhnete i hlušším místům. Victoria se táhne především v úvodu, kdy opravdu není zřejmé, co že se z tohoto počinu vyklube. Znásilní někdo z týpků titulní hrdinku? Nebo se třeba naopak ukáže, že je sériovou vražedkyní, toho času hledající úkryt v cizí zemi? Nutno dodat, že ona loupež ději přeci jen posloužila velice dobře (tedy až na to „nenápadné“ maskování). Ale kdyby tak tvůrci lépe vyřešili závěr filmu! Protože místo toho, aby vše vygradovalo něčím explozivním, překvapivým nebo snad až přímo šokujícím, může mít nejeden divák pomalu ten pocit, jako by to úplně nejvíc nejdramatičtější mělo začít okamžiku, kdy bohužel naskočí závěrečné titulky.

Victoria je jinak divácky určitě vděčným počinem, protože se nevyhýbá tématům, která táhnou. Jenom s propagací mimo okruh festivalů to asi bude mít hodně složité. Obsazení u nás prakticky neznámých tváří dění na plátně velice pomáhá, ovšem Hollywoodem a silnými nezávislými hráči zmlsaný příznivce filmů jest zkrátka v dnešní době patrně až příliš zvyklý vídat před sebou v kině známé obličeje. Kdyby se však ve finále přece odhodlal si na Victorii zajít, určitě by mohl trvale rozšířit jejich řady minimálně o Fredericka Laua a Laiu Costu.

FOTO: Film Europe