K této události došlo také v roce 2010, necelé čtyři měsíce po havárii ropné plošiny Deepwater Horizon, o které vypráví film Deepwater Horizon: Moře v plamenech (s ním má 33 životů společný třeba i závěrečný výčet). I v Chile byla provozovateli dolu podceněna bezpečnost. Ačkoliv to bylo určitě méně překvapivé, jelikož o Jižní Americe se ví, že se tam mnohdy pracuje v hodně nuzných podmínkách. Stejně se ale dá považovat za zázrak, že to po devětašedesáti dnech dopadlo tak, jak to dopadlo. 33 životů je podle všeho dosti věrný skutečnosti, která vlastně volala po zfilmování mnohem více, než ta příhoda z Mexického zálivu.

Ač bylo dole v dole třiatřicet lidí, film dává větší prostor asi tak šestině z nich. Do popředí se nejvíce dostává Mario Sepúlveda, jehož si zahrál Antonio Banderas. A i další role jsou velice kvalitně obsazené – Juliette Binoche, Rodrigo Santoro, James Brolin, Lou Diamond Phillips, Gabriel Byrne, Kate Del Castillo, … Paralelně tedy sledujeme jak uvězněné horníky bez přísunu slunečního světla, tak jejich rodiny na povrchu, kteří se snaží především dohlížet na důlního ministra, aby udělal maximum pro jejich záchranu. A pozor! Ke slovu se dostane i sám chilský prezident.

Možná je trochu škoda, že se obě prostředí poměrně často střídají. Daleko zajímavější by bylo, kdybychom zůstali ve tmě spolu s horníky, třebaže by pak tento počin nebyl vizuálně tolik pestrý. 33 životů v této podobě totiž málo pracuje s psychologickým aspektem celé věci. Daleko více se soustředí na to, že i v takto nezáviděníhodné situaci je důležité zachovat si klid a smysl pro humor. Takže bude legrace. Zazní třeba narážky na jediného bolivijského dělníka nebo výborná hláška o přesčasech. Na druhou stranu nechybějí záběry, které fungují z psychologického hlediska výborně samy o sobě. Například na dlouhou dobu poslední pohled ke slunci, vytáhnutí poslední konzervy s jídlem, dohady o tom, kdo půjde do záchranné kapsle jako první, a do dolu se ještě vrátíme za horníkem, který jej opouštěl jako úplně poslední (naštěstí myslel pozitivně).

Film také přivádí k myšlence, že stát se tohle před nějakými sedmdesáti a více lety, dost možná by byl závěr dosti tragický. Díky moderním technologiím a chytrým hlavám se podařilo horníky 700 metrů pod zemí (jako kdybyste postavili na sebe dva Empire State Buindingy) najít, a potom zásobovat jídlem a medikamenty. A k tomu se na povrch dostávaly videology, které tam uvěznění nahrávali. Samotné vyprošťování pak bylo možné sledovat v přímém přenosu, přičemž tuto možnost si nenechalo ujít údajně přes miliardu lidí na celém světě! Konkrétně o tomhle ale tento počin nemluví.

33 životů představuje velice dobře napsanou podívanou, jaká si dokáže spolehlivě přitáhnout diváckou pozornost, přestože všichni víme, jak to před těma šesti rokama dopadlo. Navíc je doprovázena nádhernou hudbou, o níž se postaral … samozřejmě James Horner. I ona mocně podporuje ten aspekt oslavy a nezdolnosti lidského ducha. Nicméně ač režisérka Patricia Riggen odvedla hodně solidní práci, nelze se ubránit dojmu, že by se našli tvůrci, kteří by tento příběh dokázali podat ještě působivěji.

FOTO: cinema.de