Tentokrát se Godefroy udatný se svým sluhou Jacquouillem ocitají v době Francouzské revoluce 1793, a tedy se stávají současníky Maximiliena Robespierra a jeho sestry Charlotte. Ještě předtím ovšem strávíme několik chaotických minut ve 12. století. V budoucnosti se pak dostanou do problémů, které by se klidně mohly ještě znásobit po setkání s Jacquouilleovými parchanťaty. Postupně začnou přibývat další postavy, ale naštěstí už v době, kdy se vyjasní vztahy mezi těmi ostatními alespoň natolik, že je čeho se v příběhu chytit. To znamená zhruba od příjezdu do Paříže. To znamená zhruba od osmatřicáté minuty.

Nechce se příliš věřit tomu, že Návštěvníci 3 spadají do stejné série, kterou začali Návštěvníci. Nechce se ani věřit, že pod celou trilogií (plus tímto) je podepsán jeden a ten samý režisér Jean-Marie Poiré. Protože to, jakou jsou Návštěvníci 3: Revoluce natočení, to není už ani poloprofesionální, jako spíše poloamatérské. A hrozně to připomíná mizérii nové Angeliky! A světe div se – oba filmy mají společné (neschopné) producenty a střihače, který do toho projektu přinesl de facto to největší zlo. Dynamické akční sekvence s rychlým střídáním záběrů pochopitelně nejsou ve filmu nic neobvyklého, ale v tomto případě působí extrémně nesourodě a chaoticky.

Za to může do značné míry i jaksi nerovnoměrné svícení, které přidává Návštěvníkům 3: Revoluci na televiznosti, a také umístění kamer … prostě z technického hlediska je tenhle biják na vodstřel. Navíc výrazně ubylo srandy. Vzhledem k takové té dobře známé francouzsko-anglické rivalitě se bude patrně nejúsměvnější vtípek vztahovat právě k tomuto tématu. Trojka jinak nechává vzpomenout na nejpovedenější jedničku prakticky jen v minimálním množství hlášek a momentů. A v maximu z tohoto minimálního množství je ale extrémně přehaná. Takže můžeme být rádi alespoň za to oslovení ‚parchantě‘.

Naopak nemůžeme být rádi za neustálé opakování repliky „Hurá – není to církevní“, jelikož podvacáté to už doopravdy přestává být vtipné! A přitom to má na svědomí Christian Clavier, který tohle veledílo produkoval, psal scénář a ještě si zahrál trojroli. Jeho nadšení pro Návštěvníky 3: Revoluci nemůže vůbec nikdo zpochybnit. Potíž je v tom, že ho nikdo jiný nesdílel. Jean Reno byl v podstatě odsunut na vedlejší kolej a do popředí se dostává více například Sylvie Testud, která se před třema rokama – ovšem coby režisérka – ujala jednoho počinu, kde se rovněž trochu experimentuje s časem. Jmenoval se Život té druhé a byl ještě bídnější než tento.

Návštěvníci 3: Revoluce jsou typickým příkladem toho, jak to dopadá, když natáčení není pečlivě naplánované a zorganizované. Vlastně lze považovat za takový malý zázrak, že se nakonec podařilo dát dohromady smysluplný příběh (o té Francouzské revoluci byste si však možná přeci jen měli něco dopředu přečíst), který si ovšem zjednodušuje všechno, co může. S postavou kouzelnice se dalo pracovat, s možnou záměnou Godefroye s Jucquouillem (ve smyslu pán-sluha) se dalo pracovat, se závěrečným přesunem v čase do období jednoho z nejtemnějších období lidských dějin se dalo pracovat … a hlavně se mělo pracovat tak, aby měl film nějaké důstojné vyvrcholení a ne abychom uprchli pryč těsně před ním. Možná trochu škoda, že ten podtitul Revoluce neodkazuje třeba na Kubánskou revoluci s Fidelem Castrem a Che Guevarou. Tam by se asi nabízel prostor pro vtípky všeho druhu, snad tedy kromě takových, jaké jsou v Návštěvnících 3 k vidění ve scéně mezi závěrečnými titulky a v té po nich. Ty všemu opravdu nasazují korunu (bohužel jenom pomyslnou).

FOTO: Bontonfilm