Osmnáctiletá holčina Star jednoho dne natrefí na klučinu jménem Jake a rozhodne se vyrazit s ním a s jeho přáteli (a přítelkyněmi) do Kansasu (i jinam) podomně prodávat časopisy, které si skoro nikdo nechce kupovat. Tolik v podstatě k příběhu. Samotný film sice trvá 163 minut, ale de facto neustále se v mírných obměnách opakuje. Sledujeme prodej, resp. pokusy o prodej, a následuje intermezzo v podobě přesunu autem na jiné místo za hudebního doprovodu, přičemž písní zazní dost a často se mění jejich žánr. Pro rytmus filmu je to určitě dobré.

Dovedu si ovšem představit, že se najdou diváci a divačky, kterým se to nebude líbit. Ve většině takových případů ale neodejdou, i kdyby měli možnost zhlédnout toto dílo zadarmo. American Honey totiž brilantně zobrazuje něco, co si nechám do závěrečného shrnutí. K tomu je dostatečně jiný, i když bychom našli podobná díla. Například, teoreticky Oslněni sluncem/Nemravné léto má nějaký ten v jistém smyslu podobný prvek. Tím druhým nejsou Spring Breakers, ale mohla by to být Tenká žlutá linie, byť vypráví o starších lidech, kteří už by měli vědět, co si počít se životem. Mexický film, uvedený na letošním FEBIOFESTU, ale nabízí hned několik témat k zamyšlení. To ale neznamená, že by American Honey nebyl působivý.

Někomu to možná přijde paradoxní, ale může za to mimo jiné obsazení méně známých herců a hereček, včetně Sashy Lane – představitelky hlavní role, kterou režisérka Andrea Arnold náhodou potkala na pláži. Sasha je hezká, charismatická a na to, že nikdy předtím v ničem nehrála, podává velice dobrý herecký výkon. I když se tedy zase nabízí otázka, do jaké míry hraje sama sebe. Jistě i vám bude záhy jasné, že cestu po americkém středozápadě s ní rádi podniknete. Další věc představuje taky fakt, že převažuje zvědavost nad tím, co udělá v následujícím momentu, než jak to s ní dopadne celkově. To je dáno jednak charakterem této postavy, a také konceptem filmu, od něhož se dá čekat otevřenější závěr, jelikož záměrem bylo něco jiného (to, co si povíme v závěrečném shrnutí).

Jedinými známými osobnostmi tady jsou Shia LaBeouf, Will Patton a Riley Keough (pro sběratele zajímavostí: jde o vnučku Elvise Presleyho). Ta má v American Honey pouze menší roli holky Krystal, která celé skupině prodavačů časopisů šéfuje a od Jakea, nejúspěšnějšího prodejce, si nechává namazat nohy (a nejen to). Se Star příliš nevychází. I proto, že vidí, že Jake jí není lhostejný. Mimochodem, hlavní hrdinka si v jedné scéně neodpustí na její adresu jeden vtípek, jaký snad může být uskutečnitelný pouze v angličtině. Dost se proto divím, že podobné neslýcháme v hollywoodské/americké produkci častěji (Britové mají ten svůj humor).

Jak naznačeno, dost času strávíme tím, že budeme prodávat časopisy. A jedno je komu – řidičům náklaďáku, jakýmsi bohatým horníkům (z nichž jeden uzavře se Star jistý obchod), třem dobře oblečeným kamarádům i dobré křesťance (ne, nehraje ji Sarah Paulson), jejíž dceru při oslavě narozenin „posedne ďábel“ (berte s velkou rezervou). Obchodní metoda je přitom přizpůsobena tomu, komu prodávám. Empatie rovná se nutnost, ačkoliv nezřídka jsou záměry prodávajících čitelné, ti kupující lidé by se klidně snadno nechali přemluvit. Nicméně nutno vědět, že konflikty se mohou dostavit kdykoli a mezi kýmkoli!

Asi by nebylo dobré zatajit, že celý film je natočen ve formátu 4:3. Není to až tak neobvyklé, byť je mnohými považován za zastaralý. American Honey díky němu nepostrádá na realističnosti, opravdovosti (a v jistém smyslu i intimnosti) – prostě není důvod se domnívat, že v USA nikdy nebyli mladí lidé, kteří by dělali to, co dělají Star a spol. Film tím také získává netradiční atmosféru. A k tomu ještě poměrně často sledujeme rozostřené, zdánivě nesouvisející záběry, které mají taky svůj podíl na tom, že pro American Honey se více než pojem ‚střihová skladba‘ hodí označení ‚montáž‘. A to už docela obvyklé je.

American Honey přináší další jasnou zprávu o tom, že nemusíte mít velký rozpočet, abyste natočili kvalitní podívanou. Takovou, ze které by tak energicky čišela svoboda a volnost. Jako by postavy chtěly vzkázat: „Nemáme žádné závazky, tak si přece, ku*va, můžeme dělat, co chceme, ne?“ (Nemít žádné závazky přitom ale neznamená nemít žádné cíle!) Jednoduché, ale účinné, unikátní, brilantně a kdo ví, možná i neopakovatelně zachycené. A když se k tomuto mottu přičte skutečnost, že si budeme moci prohlédnout zajímavou část USA, a také ten pestrý soundtrack, nelze se divit, že pro některé jedince může být tato vize Andrey Arnold až hypnotická – jen hodit všechno za hlavu, sebrat se a vyrazit. Nemyslím si, že se jedná o film, který by si více užili a prožili osmnáctiletí (cena z festivalu v Cannes budiž toho důkazem). Spíše jde o jeden z filmů „pro všechny osmnáctileté a pro ty, kterým někdy bylo osmnáct.“

FOTO: CinemArt