Během stopáže lehce přesahující dvě hodiny obsáhneme celých čtrnáct roků. Začínáme 1862 a končíme 1876. A to je největší chyba, jaké se tvůrci dopustili a zřejmě je stála i nominace na prestižní ocenění. Někdy se totiž stane, že je zvýrazněn jeden konkrétní měsíc, přičemž ale není zřejmé, jestli se během něho odehrálo skutečně úplně všechno, co uvidíme. V závěru se film už opravdu hodně kouskuje, často je dění vysvětleno textem v obraze, nicméně než stihneme všechno pochopit a nasát atmosféru dané scény, zase spěcháme někam jinam. Méně je holt někdy více. A ledacos se dalo normálně vysvětlit před závěrečnými titulky, jak se to běžně dělá.

Kdo byl Newton Knight? Za občanské války v USA bojoval na straně Konfederace (Jihu), nicméně pak mu zastřelili synovce a rozhodl se vrátit domů. Tady natrefí na ženu (Keri Russell), která za války uteče a pak se zase vrátí. Až v závěru se dozvíme, jestli šlo o jeho manželku nebo o jeho ségru (druhá varianta by byla logičtější). Zároveň se seznámí s černošskou otrokyní Rachel (Gugu Mbatha-Raw), v níž najde zalíbení. Jenže protože je dezertér a ukradl mulu a ještě ke všemu ho pokouše pes, musí se uklidit do bažin, kde už se ukrývá několik uprchlíků. Jeden z nich se jmenuje Moses (Mahershala Ali) a stane se Newtonovým dobrým a spolehlivým kamarádem.

Po bitvě u Vicksburgu utíká do bažin ještě více vojáků. Hlavní hrdina tedy získá takovou menší armádu a podobně jako Robin Hood nesnese nespravedlnost a nenechá si nic líbit. Což bude hodně třeba, protože narazí na dva tři největší nepřátele. Zakládací dokument Svobodného státu Jones obsahuje čtyři body, které jsou natolik zamyšleníhodné a vpravdě demokratické, že si je níže vypíšeme. Po válce se věnoval politice a byl svědkem dalších křivd, včetně řádění skutečného (tj. ne tohoto) Ku Klux Klanu. Jeho počínání během války je však mnohem poutavější a napínavější.

1. Nezbohatnout na úkor něčí chudoby.
2. Neříkat jiným, pro co mají žít nebo pro co umřít.
3. Co zasadíš je tvoje a nikdo ti to nesmí vzít.
4. Člověk je člověk.

Jak vidno, čtyři body vytvořené v Mississippi v 60. letech 19. století a přesto vlastně svým způsobem aktuální všude na světě i v dnešní době. Takže kdyby se film soustředil jenom na Knighta za občanské války a méně se věnoval následné politické situaci, kterou v podstatě Newton výrazně neovlivnil, určitě by si polepšil. Vedle zmíněného se dostaneme i zhruba do poloviny století dvacátého, kde jeho příbuzný čelí soudu kvůli tomu, že je z osminy Afroameričan a vzal si bílou ženou. Sem ovšem zavítáme pouze na tolik „vstupů“, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

V Boji za svobodu ztvárňuje Matthew McConaughey další kladnou postavu. Kdyby měl možnost potkat se s Benjaminem Martinem (resp. jeho reálným předobrazem) nebo Williamem Wallacem, nepochybně by si s nimi rozuměl. Kdyby se dozvěděl o nesnázích, do jakých se dostal Solomon Northup, byl by první, kdo by ho šel osvobodit. Kdyby se setkal s Nespoutaným Djangem, určitě by mu pomohl osvobodit milovanou Broomhildu a jistě by se kamarádil i s Dr. Kingem Schulzem. Kdyby s předstihem zjistil, že se chystá atentát na Abrahama Lincolna, patrně by skočil Johnu Wilkesi Boothovi do rány. I když možná by vraha 16. amerického prezidenta spíše zabil. Jeho praneteř ho za ušlechtilého Rytíře rozhodně nepovažovala. To je ale na Boji za svobodu hodně dobré a férové, že nepodsouvá divákům svůj názor, nýbrž nechává na nich, aby si vytvořili vlastní.

Boj za svobodu představuje takovou oldschoolovou, prakticko-dějepisnou lekci, z hlediska konceptu ovšem pořád filmovější (tj. ne dokumentární), než byl Spielbergův Lincoln. Obsahuje totiž několik velkolepějších, pro velké plátno vhodných a pro diváka jistě atraktivních scén a přesvědčivě podává dobovou atmosféru, byť tedy v té závěrečné cca patnáctiminutovce je to kvůli té nadměrné zkratkovitosti trochu komplikovanější. Film režíroval Gary Ross (první Huger Games) a se zafinancováním pomohla čínská společnost Huayi Brothers Media, která už podpořila třeba Johna Wicka či Železná srdce a kterou v následujících týdnech ještě jednou zmíním. Boj za svobodu měl jít původně do kin i u nás. Dost jsem se na něj těšil a teď po jeho zhlédnutí, byť tedy na DVD, rozhodně nejsem naštvaný.

FOTO: cinema.de