přišel s vírou, že si najde práci jako muzikant. Hrát na kytaru je umění, které se v jeho rodině dědilo z generace na generaci. Jenže to netušil, že této oblasti šéfuje gangster Moco, který má nevyřízené účty se zabijákem Azulem. Ten sice sedí ve vězení, ale stejně jako skuteční zločinci v Mexiku odtud může nadále řídit svoje záležitosti. Vlastně je tam dobrovolně, což se změní poté, co na něj Moco vyšle svoje lidi. Bohužel pro Mariachiho, který se zatím stihnul spřátelit s majitelkou baru, která se jmenuje Domino, chodí Azul také v černém a v ruce drží kytarové pouzdro. Místo kytary v něm ale ukrývá zbraně.Na rozdíl od Kevina Costnera, Micheala Baye, Gore Verbinskiho, Andrewa Niccola, Marka A.Z. Dippého nebo Antoina Fuquy, neměl Robert Rodriguez k dispozici rozpočet v desítkách
milionů dolarů. Jeho debut stál pouhopouhých 7 000 dolarů, které z větší části získal proto, že na sobě nechal testovat nové medikamenty. Obsadil svoje kamarády, natáčel v jejich nemovitostech, využil věcí, které vlastnili, materiál sestříhal na domácím videorekordéru a v Los Angeles obcházel menší společnosti, aby El Mariachiho uvedly na VHS pro trh v Mexiku, eventuálně dalších španělský mluvících zemích ve Střední a Jižní Americe. Avšak nakonec se dočkal ceny z festivalu Sundance a nabídky Columbia Pictures (studio Sony), která jeho biják odkoupila a uvedla do kin v USA.S takhle malým rozpočtem se musíte spolehnout především na kreativitu, což režisérovi
s původem v karikaturách vydrželo po celou dobu kariéry až do současnosti. Přitom se kolikrát nejednalo o žádné složité konstrukce, nýbrž o pravdivé heslo o tom, že v jednoduchosti je síla. Nejvíce je to patrné především na akčních scénách, které by se rozhodně neztratily ani v tehdejší hollywoodské velkoprodukci. Potvrzují, že zásadní roli hraje střihová skladba (včetně zdánlivě nesouvisejících prostřihů), a také režisérova schopnost vycítit, jaké záběry potřebuje a z jakého úhlu je potřebuje. Robert Rodriguez jimi vlastně dává i díky té věrohodnosti zobrazovaného násilí divákům návod, takže kupříkladu zastřelení mimo obraz vybízí k představivosti, tudíž má ve výsledku stejný efekt, jako když všechno vidíme na férovku (a přitom se ještě ušetří).Protože měl zkušenosti pouze s krátkometrážními počiny, koncipoval El Mariachiho podle
svých slov tak, jakoby šlo o tři filmy za sebou. Ve skutečnosti to ale vůbec není znát, jelikož děj se odvíjí a rozvíjí zcela přirozeně a hlavně poutavě, přičemž samozřejmě už nese westernové prvky. Zároveň využívá některých známých scenáristických konstrukcí – např. pravidlo tří, vyprávění hlavního hrdiny, znepokojivý sen nebo záchrana na poslední chvíli, přičemž k nim přistupuje méně vídaným způsobem. Výměna pouzder se sice dá očekávat, ale dojde k ní v ten nejsprávnější moment, takže je pořád na co se dívat. To platí i pro finále, přestože z Desperada víme, jak to dopadne. Nicméně nevíme úplně všechno.Zároveň dochází v podstatě na typický rodriguezovský humor (např. zrychlení využil už
v krátkometrážním bijáku Bedhead, kam se určitě hodilo více, ale i v El Mariachim vcelku překvapivě funguje). A jest úctyhodné, jak režisér vede herce a herečky, resp. spíše neherce a neherečky, jelikož naprostá většina obsazení měla s herectvím minimální až žádné zkušenosti. Carlos Gallardo film s přehledem utáhne a rozhodně mu budeme držet palce, jelikož jedná pouze v sebeobraně. Nejen při konfliktu s Mocem, jehož představitel Peter Marquardt si tuhle roli evidentně užíval, a Azulem (respekt vzbuzující Reinol Martinez). Pochopitelně také při jeho rodícím se vztahu s Domino (Consuelo Gómez), kdy se dá věřit, že se stala jeho životní láskou, třebaže mu zprvu vyhrožovala dopisním nožíkem a třebaže si nedali ani pusu. Zato mu dala příležitost věnovat se tomu, co ho nejvíc baví.El Mariachi je umě poskládaný film, který světu představil tvůrce s obrovským talentem, jaký taky ve svých následujících projektech často volil jinou cestu, než většina ostatních. O práci na svém debutu napsal knihu Rebel bez štábu: Aneb jak se ze třiadvacetiletého filmaře se 7 000 dolary stal hollywoodský hráč. Nutno dodat, že je to výborné počtení. Dá se směle tvrdit, že za celou historii kinematografie vzniklo poměrně málo takhle vyzrálých debutů, jaké si zaslouží nejlepší hodnocení. Robert Rodriguez dal minulý rok příležitost natočit za stejné peníze svou prvotinu pěti začínajícím tvůrcům. Sám se k nim přidal, což je mimořádně pozoruhodné i z toho úhlu pohledu, že zároveň pracoval na sci-fi Alita: Battle Angel, která bude s rozpočtem dosahujícím ke 200 milionům dolarů jeho suverénně nejdražším projektem.
FOTO: cinema.de
