Anna a Peter žijí společně ve stylovém domku mimo město. Společně vychovávají dvě malé dcery okolo deseti roků, ale on má ještě syna Gustava z předchozího vztahu, který teď přijíždí ze Švédska, aby bydlel se svým otcem, přestože se vlastně moc neznají. Není to o tom, že kdyby věděl, čeho je schopný, byl by ho do společné domácnosti se svou zralou, leč stále šarmantní manželkou nikdy nepozval. Takové věci se holt stávají ... I v Dánsku se stává, že si o poznání mladší teenager začne s vdanou paní, které táhne na padesát, a jejímž manželem jest navíc jeho otec.

Respektive v tomhle případě to bylo naopak. Tedy ne ve smyslu o poznání mladší teenagerka s ženatým pánem, ale v tom, že ona si začala s ním. Všechno odstartovala zdánlivě nevinná epizodka, kdy si Gustav přivedl svou spolužačku a následně ji vosouložil, což Anna slyšela. Ihned přešla k zrcadlu (zrcadla tady vůbec sehrávají podstatnější úlohu!) a prohlížela se, načež si patrně uvědomila, že je stále šarmantní a že její práce, ve které řeší problémy dětí, není všechno. Jenže s manželem jí to tolik nebavilo, tak mu nafackovala.

Snad z pouhé nudy nebo proto, aby si dokázala, že nepatří "do starého železa", zašla jednoho večera - když Peter nebyl doma - ve své momentální rozpolcenosti do pokoje k nevlastnímu synovi a začala ho uspokojovat. Nejprve ručně, pak orálně a nakonec se hezky nastavila. Mladík ve svém věku samozřejmě neváhal. Zřejmě i proto, že zkusit se má všechno, resp. skoro všechno. A tak se zrodil čistě fyzický vztah (ačkoli Gustav možná pošetile věřil ve víc), který může za určitých podmínek skončit dobře, ale věštinou ne. Tady taky ne.

Režisérka May el-Toukhy sklidila chválu už za svůj předchozí počin. A nutno dodat, že se podobně jako Gaspar Noé v LOVE nesnaží o nějakou provoplánovou provokaci, skandálnost či kontroverznost. Od toho tady máme projekty Larse von Triera nebo svého času Paula Verhoevena. Srdcová královna může pobouřit patrně pouze pravověrné křesťany a křesťanky, ačkoli co ty nepobuřuje, že ano? Nahých záběrů a souložících scén tady zase tolik nenajdeme. A když už, herečka Trine Dyrholm v nich sem tam zůstává oblečená. A to má jít o erotické drama!
 

 










 

Nicméně takové, ve kterém je vztah starší ženy a mladšího chlapce víceméně záminkou k rozehrání dramatu pomalu až antických rozměrů. Myšlenka ušlechtilá, leč záleží na tom, jak se podá. Než se cca v polovině stopáže začne lámat chleba, vyslechneme si dost přihlouplých dialogů o ničem - jako v nějakém pornofilmu. Sice nejsou dvojsmyslné, ale i tak je budou mnozí brát pouze jako nutné zlo před tím, než se Anna s Gustavem poprvé sblíží a děj začne nabírat na obrátkách. Vlastně nejde pouze o dialogy, nýbrž i celé scény, včetně těch, ve kterých ona řeší ty problémy dětí.

Na oslavě mají ti dva štěstí v neštěstí - kdosi je zmerčí, ale naštěstí to není Peter, ani nikdo, kdo by mu to chtěl hned běžet napráskat. Zároveň se ukazuje, že Gustav je pořád ještě dítě, které spoustě věcem nerozumí, a proto je řeší infantilním způsobem (třeba vyleze na strom a nechce dolů). Zbytek filmu pak v podstatě představuje otázka, jestli se to provalí. A pokud ano, jak se to provalí. K tomu se však přidávají témata typu pravda, láska, lež, nenávist, odvaha, pocity viny a marnosti, lidské chyby a z nich pramenící následky.

Srdcová královna uvádí už stokrát obehrané téma nevěry, nicméně na něj přeci jen nahlíží trochu jinýma, tj. barvitějšíma očima. Rozhodně nejde o žádné zjednodušené zobecnění ve smyslu "podvádí přece kde kdo a je to hodně běžné, tak proč by nemohli tihle dva". Na první pohled by bylo snadné jednu z postav nekompromisně odsoudit. Jenže na ten druhý je třeba se zamyslet a uvědomit si, že pravda leží někde uprostřed. Je správné zatloukat, když někdo poruší slib? Srdcová královna je řemeslně pěkně natočený film (včetně začlenění té hrstky lyrických záběrů), ale že by se i přes ten pokus o drama antických rozměrů zadřel pod kůži, tak to zrovna ne. Snad kdyby měly jisté postavy trochu jiný charakter.

FOTO: Film Europe