A to i přesto, že nechybějí vynikající čeští herci v čele s Kryštofem Hádkem, který svým hereckým výkonem už tak dobrý scénář ještě pozvednul o několik úrovní. Pavel v jeho podání vyčnívá podobně jako Viktor Zavadil coby Jan Palach. Po návratu ze zahraničí bydlí u své ségry, která souloží se starším týpkem, jenž by ho mohl zaměstnat. Kamarád ze střední mu nabídne kšeft – na jedné reklamě bude pilotovat dron. Protože se všechno zadaří podle představ, spolupráce pokračuje přes protestní happening. Později se však pustí do případu, kdy jistý americký právník pracuje na tom, aby šlo do vězení jednadvacet lidí z administrativy George W. Bushe a Dicka Chenneyho. Tenhle případ začne Pavla zajímat víc než koloběžky, peníze nebo holky.

Na jednu stranu je to Pavlovo zaujetí pro věc opravdu chvályhodné a obdivuhodné, ale na tu druhou víme, že to rozhodně není žádný Mirek Dušín a že jeho smysl pro spravedlnost jest poněkud pokřivený, leč přesto pochopitelný. Vyzná se v kontroverzních věcech a nebojí se říct, co si myslí. Dokonce ani tehdy, když mluví s kandidátem na prezidenta, co vypadá trochu jako Jürgen Prochnow. V jeho štábu pracuje mladá právnička Eva (Veronika Khek Kubařová), která tomuto politikovi s podle všeho lehce kontroverzní minulostí sice věří, ale jinak působí dojmem, že vlastně ještě pořádně neví, co chce od života, a že je lepší souložit bez oblečení.

Další naprosto odlišnou postavu představuje Pavlův kamarád Plech, který mu dohazuje ty akce. Jedná se o takovou figurku se lehce svéráznějšími názory, která rozhodně nevyhledává konflikty, protože ví, že by po nich nemusel mít suché kalhoty. Navíc má poměrně specifickou mluvu, což vhledem k tomu, že ho hraje Jiří Mádl, připomene Všiváky, kde to však bylo z trochu jiného důvodu. Tady je tomu tak proto, že tuhle postavu inspiroval rapper, co si říká Kato. A kvůli tomu i Plech ve volných chvílích rapuje. Úplně zbytečně.

 










 

Výběr herců pro jednotlivé role je vždycky důležitý, ovšem povedený scénář neméně. Petr Zelenka už několikrát prokázal, že jde o velmi osobitého a inteligentního filmaře, jehož rukopis jest na konkrétním díle často velmi snadno rozpoznatelný. Ne vždy tohle bylo ku prospěchu, neboť jeho inteligence šla často ruku v ruce až s arogancí. Avšak na základě letošního setkání musím konstatovat, že tyhle doby s velkou pravděpodobností pominuly. Rozhodně se dál nebojí dělat věci jinak, takže lze souhlasit s tím, že lidi, co znají jeho věci, nebudou ani po zhlédnutí Modeláře zklamaní.

Vždycky mě mohlo naštvat, když sleduju film, ve kterém se hovoří o významné osobnosti, ale ta se prakticky vůbec neobjeví. A když už, tak jenom na zlomek sekundy. Například v Komorníkovi se do popředí američtí prezidenti prakticky nedostanou, přestože jim titulní hrdina sloužil. V Infiltrátorovi se zase mihne Pablo Escobar jenom cca na dvě sekundy. A ještě k tomu zády ke kameře (tak jako Ježíš Kristus v Ben-Hurovi). Je to snad z nějaké pověrčivosti, z přílišného respektu nebo proto, že tvůrci daného projektu nenašli vhodného představitele či prostě chtěli tímto zdůraznit velikost té postavy? V každém případě zasluhuje uznání, že se v českém projektu objevuje americký politik Dick Chenney a že v něm má docela problém. Na základě toho by se chtělo napsat, že by vlastně bylo fér, kdyby byl právě Modelář za ČR nominován na Oscara, jelikož by rozhodně nemuselo být od věci sledovat reakce hlasujících. Ačkoli v konkurenci Krajiny ve stínu, Šarlatána nebo Zátopka to zrovna letos bude mít složitější.

Modelář velice působivým způsobem nastavuje zrcadlo společnosti. Hlavní hrdina totiž o problémech jenom nemluví (tady nelze nezmínit výborně napsanou řeč prokurátorky v podání Kristýny Frejové), ale snaží se je i řešit, byť používá někdy trochu výstřednější metody. Závěr však přesto přináší poněkud smíšené pocity. Jinak tedy nechybějí hodně, hodně odvážné výroky na adresu Miloše Zemana a Andreje Babiše. Co na tom, že tady Petr Zelenka zřejmě nechává postavy pronášet svoje vlastní názory? Problém je spíše v tom, že se v jeden moment mluví o tom, že „rok 2000 byl před patnácti lety“. To znamená, že nemůže být rok 2019. To by totiž znamenalo, že úvodní sekvence z Tel Avivu (která je naštěstí jednou z nemnoha, které obsahují druhý problém, kterým jsou masky) představuje flashforward, což je ale vzhledem k dění nesmysl. V každém případě platí, že tenhle film má co říct. A správně poukazuje na fakt, že „něco je ve vzduchu.“ A téměř jistě tím nemyslí jenom drony.

P. S.: Nikdy by mě nenapadlo, že v jedné recenzi zmíním Bushe, Cheneyho, Zemana, Babiše, Escobara, Ježíše, Zavadila, Palacha, Hádka, Zelenku, Mádla, Frejovou i Kubařovou. 

FOTO: Falcon