Je trochu zvláštní, že od zmíněného debutu z roku 2011 nedostal až do minulého roku příležitost poslat do kin jakýkoli počin ve své režii. Na druhou stranu oba bijáky v kinech hodně propadly, což je zvláštní, když využívá podobný styl humoru jako třeba spolupracovníci Edgar Wright a Simon Pegg. S prvním jmenovaným v té režijní pauze napsal pro Stevena Spielberga zábavná Tintinova dobrodružství a stojí i za scénářem k Ant-Manovi. To znamená, že scenáristický talent rozhodně má, nicméně s režijní vizí je to poněkud komplikovanější.

Nelze se zbavit dojmu, že realizace v některých ohledech za myšlenkou zaostává. Název možná na první pohled odkazuje na počin Johna Hustona Muž, který by chtěl být králem, ale nenechte se zmát. Tady se totiž nacházíme v Anglii, takže půjde o krále Artuše, kouzelníka Merlina, Jezerní paní, rytíře kulatého stolu a čarodějnici Morganu, jak odhalí úvodní milá animovaná sekvence. Do popředí se přitom dostávají dětští hrdinové a hrdinky, což souvisí s nápadem Cornishe smíchat filmy E.T.: Mimozemšťan a Excalibur, jak mimo jiné prozradí v zajímavých bonusových materiálech, které jsou k dispozici i na DVD.

Jak už to tak bývá, malý Alex (hraje ho syn Andyho Serkise) je ve škole outsider a jako takový se kamarádí s dalšími outsidery a často se stává terčem šikany, kterou mají na starosti výhradně adolescentní klučina Lance a jeho kolegyně Kay. Při jednom nočním pronásledování, k jakému dojde hned po škole, najde Alex na jednom staveništi trčet z kamene meč. A na první dobrou se mu jej podaří vytáhnout. Znamená to snad, že on je tím vyvoleným, kdo v čase bezvládí, resp. v době vládnutí výstředních či slabých vůdců, bude mít za úkol porazit čarodějnici Morganu, která za staletí získala na síle a která se chystá ovládnout svět nebo tak něco?

Ze začátku panuje velice silný dojem, že Chlapec, který se stane králem má být jakousi sociální kritikou stavu, v jakém se Anglie a nejen Anglie v současnosti nachází. Jenže postupem času jako by Cornish ustupoval od jakýchkoli snah o nějaký společensko-politický komentář. Zřejmě si uvědomil, že když natáčí film, ve kterém jsou nejdůležitějšími postavami děti, asi nemá cenu do něj rvát jakákoli podprahová sdělení, protože ta cílové skupině s největší pravděpodobností stejně nic neřeknou. Děti zřejmě ocení, že jejich vrstevníci zachraňují svět a budou naplno vtažené do příběhu, avšak pro dospělé to vlastně začíná být až na pár cool CGI postaviček (hořící přízraky) a hrstku dalších aspektů docela nuda.

 










 

Celá závěrečná půl hodina je vlastně dost navíc – jenom sežrala více peněz narvaných do vizuálních efektů. Celkově vzato je znát, že spousta tvůrců vložila do tohohle natáčení spoustu energie, jenže diváci v kině to neocenili, což vždycky zamrzí. A zamrzí i to, že Morgana z toho mála prostoru, který jí byl přidělen, spíše mluví, než že by nějak skutečně zahrozila. Při těch proměnách v dračici už stejně víme, že po tom výcviku, jakým žáci a žákyně prošli, nemá nárok kohokoli ani zranit, natož něco horšího. V recenzi na „horor“ Doktor Spánek od Stephena Kinga jsem napsal, že by bylo fajn, kdyby Rebecca Ferguson hrála častěji záporné postavy, protože lépe odkrývají její herecké dovednosti. To je fakt, akorát dodávám, že by ty postavy neměla hrát ve filmech pro děti.

Vedle precizní práce Art departmentu v případě některých lokací (věž, podsvětí, jezero, Tintagel) a nápadu, že Stonehenge je vlastně jeden z portálů, mezi nimiž je možné se teleportovat, není marně napsaná postava Merlina. Ten se nejprve zjeví po projití zmíněným portálem nahý jako Terminátor. Nevypadá jako největší sympaťák, kouzlení jej vysiluje, ve škole se pak představí pod geniálně jiným jménem (Mertin) a před ostatními ze sebe udělá totálního blbečka. Postupem času zjišťujeme, že je vlastně docela v pohodě. Dokáže se proměnit v sovu a ve svoje starší já (Patrick Stewart). A jeho čarování rukama se jen tak neomrzí, což je dobře, protože si to užijeme několikrát.

Chlapec, který se stane králem je do značné míry nevyužitá příležitost. Korunu všemu nasadí hamižná závěrečná pointa, po které ani Jezerní paní z vody nevyleze, takže nezjistíme, jaká to je kočka. Daleko zajímavější by asi bylo, kdyby Alex doopravdy začal vládnout dospělému světu, kdyby se ukázalo, že si všechno jenom představoval ve svojí bezbřehé dětské fantazii, nebo možná ještě lépe – kdyby se ukázalo, že se dočista zbláznil z toho, že otec od něj a jeho matky kvůli svým „démonům“ odešel. Eventuálně by se dalo poslat všechny do minulosti, jako se to přihodilo v Bráně válečníků. Nestalo se, ale pořád je tahle verze o něco lepší, než Král Artuš: Legenda o meči.

FOTO: cinema.de