Předchozí věta svým způsobem dává smysl, avšak v Atlasu mraků je vysvětlena působivěji. V tomto českém počinu se jedná s tím úvodním voiceoverem spíše o vějičku, jaká má diváky, resp. spíše divačky ve větších počtech nalákat do kin (ideálně do Lucerny, jejíž atmosféra je ke sledování tohoto typu filmů vskutku ideální). Přitom by ji býval ani nepotřeboval, neboť se jedná o takový ten standardní a divácky vděčný film, jakých jsme v uplynulé dekádě mohli vidět několik. Na Bábovkách rozhodně zaujme ženský pohled, přičemž to ale není tak, že by všichni chlapi bez výjimky byli zobrazováni jako hovada. Ono ani o všech ženách se nedá tvrdit, že by se chovaly příkladně.

Nejprve si řekněme, že Bábovky mají na české poměry velice pěkný trailer. Takový, jaký splní svůj účel a dokáže nalákat. Dozvíme se z něj, že v něm hraje spousta známých herců a hereček. To je dobré. Na druhou stranu obsahuje všechny nejvtipnější hlášky. A zcela zamlčuje, že půjde o další spletenec v tom smyslu, že každá postava je buď příbuzná, nebo má prostě něco hlubšího společného s alespoň jednou další. Pro ty, kdož četli knižní předlohu, to asi žádné překvapení nebude. A že takových bylo zhruba tolik, co stálých obyvatel Plzně. To je skvělé číslo a dá se očekávat, že v případě diváků a divaček bude to číslo i v této době ještě vyšší.

Takže ve stručnosti: politik Vladimír žije s vrcholnou manažerkou Renatou, která se hodně často pohybuje v Asii! Společně vychovávají dceru-teenagerku Nikolu, kterou ovšem kvůli své pracovní vytíženosti zanedbávají. Dokonce natolik, že jim nedělá problém zapomenout na její narozky. Pak je tady učitelka Rebeka, která chodí s Martinem, který je ale ženatý s Karolínou, která strašně moc touží po dítěti. Pak tady máme Lindu, co šlape pro pasáka Marka. Pak tady máme taky doktorku Milušku, co je manželkou Zdeňka, který dělá v realitách, čte pořád dokola jistý bulvární plátek a rád by vosouložil Karolínu. O tom však neví Saša, která se zná s Oskarem, kterého Marek využívá k prodávání drog. Pozor! Není vyloučeno, že i Vladimír a Linda mají společnou minulost.

 










 

Nejdůležitější je, že ač se to na první pohled může zdát až neuvěřitelné, tvůrcům se podařilo celý tenhle vztahový propletenec přehledně udržet. Tedy dokázali něco, co by jim mohly tituly Decibely lásky a hlavně a především Cena za štěstí jenom závidět. (Alespoň, že u prvního stejně vyznívá pozitivní, resp. v době koronavirové pišme raději kladné vyznění, zatímco tento druhý jest obecně velmi špatný.) Ačkoli faktem zůstává, že to chvilku vypadá, že by Nikola a Linda mohly být jedna a ta samá postava, akorát v mladší a starší verzi. Další věc je, že i tady máme témata jako nevěra a prostituce a odstrčené dítě a další době poplatná, jakých je tudíž všude plno. V případě Bábovek se tedy o nějaké originalitě mluvit nedá. Avšak vždycky záleží na tom, jak se ta historka podá. A podává se tak, že by vzhledem k poslednímu hezkému záběru klidně mohlo vzniknout pokračování. I když to bychom se asi příběhově dostali až příliš daleko. 

Bábovky jsou z režijního úhlu pohledu podány velice citlivě. Hercům a herečkám není co vytknout (zvláště Bára Poláková je kouzelná a Janu Plodkovou uvidíme v dosti neobvyklé úloze). Akorát – a to je dost zajímavé – to vypadá, že se expozice přetáhla přes konfrontaci, neboť se o některých figurách pořád i po padesáti minutách dozvídáme nějaké poměrně zásadní věci. Vše pak vyvrcholí velice náročnou a komplikovanou scénou, která je zároveň velice precizně natočená. Přesto si tvůrci ani během ní neodpustí v tom spletenci vztahů a emocí nějakou tu absurdnější naivitu. Nic to ale nemění na tom, že diváci, resp. spíše divačky s filmem šly. A to se rozhodně počítá.

FOTO: CinemArt