Začínáme mimořádným debutem z roku 2005, ve kterém předevádí Christian Bale další ze svých hereckých koncertů. Už tímhle počinem režisér výrazně naznačil, jakým směrem se bude jeho tvorba ubírat. Respektive na samém počátku byl Training Day, ve kterém rovněž většinu času sledujeme dvě postavy, mezi nimiž ovšem panuje docela jiný vztah než v Drsných časech a než později v Patrole, třebaže se všichni dostanou do extrémní situace, která má obvykle pouze fatální následky.
Takže, Jim sloužil v "Trashghanistanu" a trochu mu tam hráblo. Že se nevyhýbá drogám ničemu nepomáhá, přesto chce k policii. Tam dole v Mexiku má přítelkyni (Tammy Trull), kterou by si rád vzal. To mimo jiné znamená, že umí výborně španělsky. Jeho kámoš Mike má skvělou holku Sylvii, která mu ledacos odpouští. A v podstatě po něm nechce nic jiného, než aby si našel práci. Nerada ho vidí ve společnosti Jima, protože se domnívá, že na něj nemá dobrý vliv, což je pravda. Právě s těmito dvěma vydáme na projížďku temnými částmi Los Angeles a severu Mexika, přičemž netřeba nijak zvlášť upozorňovat na to, že potom už nebude nic jako dřív.
Cesta vede na nejrůznější místa, přičemž kdyby se na začátku objevil titulek "podle skutečné události", nebyl by problém tomu věřit. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v drsném Los Angeles, kde se to hemží gangy a živly pohybujícími se na hranici zákona. Tady jsou slušní lidé v menšině. A není pochyb, že David Ayer tahle zákoutí dobře zná. S Jimem a Mikem také zamíříme za bývalou přítelkyní, kde se to podle očekávání neobejde bez potíží. Kámoš Darrell sice pomůže s tím, že předstírá, že je Mikeův potencionální zaměstnanec, jenže po namluvení vzkazu na záznamník zapomene vypnout telefon. Zájemce o bouchačku pro změnu podříznou v baru v přímém přenosu za plného provozu a za účasti dvou nejdůležitějších postav ...
Momenty, které jsou drsné samy o sobě, dokáže David Ayer podat naprosto nekompromisním způsobem. Navíc jsme se už několikrát mohli přesvědčit o tom, že neváhá odpravit postavu, o které bychom si nikdy nemysleli, že by měla umřít. Proto scéna na oslavě v Mexiku nepostrádá všechny tři pohledy, jakých lze při sledování filmu dosáhnout (voyeurský, zprostředkovaný, fyzický) - viz kniha Tajemství filmové řeči. A pak tu máme samozřejmě závěr, který se díky výbornému scénáři a výborným hereckým výkonům podařilo naservírovat s patřičnou úderností.
Jak říká Ethan Hawke: "Jake Hoyt je skvělá postava, ale existuje ve vztahu k Alonzovi." V případě Drsných času se stalo prakticky to samé, co v Training Day. Mike Alonso (!) je rovněž skvělá postava a Freddy Rodriguez je hodně dobrý herec, nicméně kromě tohoto počinu výrazně zaujal jenom v Planetě teror. Evě Longorii její role vyloženě sedla, což ostatní platí i o J. K. Simmonsovi, který bude přítomen nejvtipnějšímu momentu filmu. Pochopitelně spolu s Christianem Balem, jenž nebyl - na rozdíl od Denzela Washingtona - za tuhle úlohu nominován na žádné prestižní ocenění, přestože bych se nebál napsat, že v rámci jeho pestré filmografie bude patřit k těm nejlepším!
Drsný časy se stejně jako Železná srdce zadřou pod kůži. Jde o velice vyzrálý režijní debut od tvůrce s osobitým rukopisem. Není se co divit, že měl David Ayer možnost během své kariéry vést další hvězdy od Arnolda Schwarzeneggera přes Brada Pitta a Willa Smithe až po Margot Robbie. V Drsných časech se do jisté míry inspiroval vlastními zážitky a ukázal, že to jde, natočit mimořádně působivý film, ve kterém hlavní hrdina není žádný svatoušek a ve kterém se s kámošem jenom tak poflakují. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli by to fungovalo, kdyby režisér neobsadil ty správné herce, a kdyby byl příběh situován do jiného města.
FOTO: cinema.de
