Proto začínáme příjezdem scenáristy Jíši na Barrandov za dramaturgem. Jeho scénář měl být pravdivou sondou do života na vesnici. Vzteklý produkční sice mluví o „debilním paskvilu“ a „výplodu šílence“, nicméně záhy se ukáže, že tahle slova nepatřila scenáristovi, jako spíše režisérovi Kohoutkovi, který chce vše pojmout jako výpravnou, velkolepou hudební podívanou. Následuje casting, kde výběr probíhá poněkud svérázným způsobem. Hlavní je, že získáme nějaký přehled o postavách. A že se v Lipovci, kde se příběh odehrává, sešla vskutku pestrá směska.
S novými metodami přijíždějící pyrotechnik Ticháček, jemuž bude později nečekaně připsána sestra (kvůli finále, ve kterém se všichni musí oženit), se záhy po svém příjezdu zakouká do místní učitelky Elišky. Natolik, že si nepohlídá zapnutý rozhlas a mikrofon. Ta se ovšem stýká s nóbl panem Lenským. K tomu tady máme hajného, který od svých tří krásných dcer odhání nápadníky (pilota, pařeza a starou babičku s nůší), seč mu síly a flinta stačí. Výraznou figuru spatřujeme také v lehce popleteném panu Lukešovi, co rád vybírá ptačí hnízda, přičemž se mu tahle záliba stane osudnou. Jenže se to neobejde bez zapeklité dohry. Zedník Merunka je pro změnu vesnický šizunk, který rozhodně nepracuje podle socialistických standardů ... Nutno dodat, že Trhák se čemukoli politickému vyhýbá. A když už něco naťukne, obvykle je to rovněž pro čistě zábavní, satirické účely.
Vedle samotného natáčení probíhá projekce denních prací. Ono se to lehce píše, ale dělat to a nějak to umělecky ztvárnit … Současně je nutné se hlídat při rozhovoru s novináři. Jíša to zvládnul ukázkově, Kohoutek přesně naopak. Pro mnohé zřejmě nejznámější moment „až já takhle mávnu“ se prý ve skutečnosti přihodil jednomu českému důstojníkovi při velkolepé vojenské přehlídce. Dodnes je součástí nejen české popkultury, ale v podstatě i běžného života. Ostatně takových momentů bychom v Trháku našli více. Není náhoda, že se pod něj podepsali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Přitom vzniknul víceméně pouze jako odměna režisérovi Zdeňkovi Podskalskému za to, že nechal prvního jmenovaného zrežírovat skoro celý Kulový blesk, tj. další legendární komedii, která – co se legrace týče – netlačí na pilu a nechává ji přirozeně vyplynout ze situace.
Trhák je film, na kterém se vůbec podílela řada tehdejších význačných osobností – jak hereckých, tak třeba skladatelských. Režisér netradičně oslovil cca 10 textařů a skladatelů, kteří stvořili písně, jaké rovněž zlidověly. Trhák jednoznačně potvrzuje, že když se řada talentovaných lidí naplno oddá kreativitě, nemůže to dopadnout jinak, než výborně. Díky prostřihům a někdy nedokonalým kompozicím působí film velice živě a i proto dokáže zaručeně zlepšit náladu. Nelze nezmínit závěrečnou premiéru, kde nakonec není nutné půjčovat nikomu záda, a kde se diváci a divačky nechají filmem strhnout natolik, že nepříznivé počasí považují za filmové triky. Famózní a o ledasčem vypovídající zábava! Včetně toho, že „my Češi jsme stejně šikovnej národ.“ Trhák je nadčasový film, jelikož s nadhlem nahlíží na věci, které se díky systému, na jehož základě fungovalo Filmové studio Barrandov, nemohly ve skutečnosti přihodit. Zato v současnosti bychom například našli dost režisérů, kteří si myslí, že jsou zároveň nejlepší scenáristé a dramaturgové. Skvělé, že tenhle film vzniknul, protože je to … je to … je to Trhák!
FOTO: FDb.cz