„Všechno, co je a bylo, má počátek ve snu.“ Uvedený citát nepatří Aristotelovi, ani Ozzymu Osbourneovi, ba dokonce ani Martinu Lutheru Kingovi. Na svědomí ho má Lávovka – dívka, která má nepřekvapivě blízko k sopkám, ale zároveň nezapře svoji lidskou stránku. Žraločáka se zase ujali žraloci a všechno by řešil silou (nebo tancem a zpěvem). Oba jsou výplodem fantazie žáka čtvrté třídy Maxe, který sní jednak proto, že je dítě, a druhak kvůli tomu, že se snaží uniknout před nepříjemnou realitou, kdy nechce chodit do školy, přestože bydlí hned naproti ní, jelikož spolužáci nemají pro jeho povahu snílka zrovna pochopení. To není správné! Stejně jako není správné, že se rodiče hádají a spolu by zůstali snad jedině tehdy, když by přišla nějaká nepředvídatelná událost. Jako třeba útok zlotřilého pana Elektřiny.

Povídání o Žraločákovi a Lávovce a planetě Žůžo, která jest v ohrožení, neb se halí do temnoty, Maxovi nikdo nevěří. Dokud se zmínění dva superhrdinové (kteří svými schopnostmi strčí do kapsy i některé z marvelovské stáje) osobně nedostaví a svého stvořitele neodvedou ze třídy, aby jim vypomohl planetu zachránit. Tady se nachází úkazy jako Skladiště snů, Hora smutku, Moře zmatků nebo Země mléka a sušenek. Zajímavé, že tohle připadalo mnoha divákům a divačkám, zvláště pak těm dospělým, poněkud ujeté. Ale že Angelina Jolie natočila počin nazvaný V zemi krve a medu, to připadá všem v pořádku.

Ne, závěrečné dvě věty minulého odstavce jsou pochopitelně myšleny s nadsázkou, která je patrná i z Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. Avšak samotné poselství, spočívající v tom, že by děti měly snít, přitom nelze brát na lehkou váhu. Tím si film rozhodně získává sympatie, přestože ho servíruje poněkud svéráznou, bizarnější formou. Přece je ale správné, když se pro děti může stát kupříkladu obyčejný klacík kouzelnickou hůlkou, nebo ne?!? Snění a bohatá představivost se jim jistě můžou hodit i v pozdějším životě. A to s velkou pravděpodobností nejen tehdy, když se rozhodnou pro spisovatelskou nebo filmařskou dráhu.

 










 

Skoro všechny postavy, s jakými se setkáme na planetě Žůžo/v Maxově fantazii, mají reálné předobrazy v v té pro něj nepříjemné realitě, přičemž docela významnou úlohu sehraje i Maxův pozměněný deník. Takže učitel pan Elektrický se stává panem Elektřinou, protože chce, aby se Max choval racionálně a přestal snít. Klučina Linus hlavního hrdinu šikanuje, takže se v jeho fantazii stává záporáckým Minusem. Rodiče (David Arquette a Kristin Davis) se promění v sušenkové obry. A spolužačka Marissa je Ledovou princeznou s křišťálovým srdcem i proto, že je hodná a že sedí ve třídě pod větrákem, kde jí je pořád zima. Pouze Žraločák a Lávovka nemají žádné skutečné předobrazy. To ale ještě neznamená, že neexistují!

Na první pohled samozřejmě zaujme (barevný) vizuál, jaký v českých pohádkách rozhodně nevídáme. I proto, že po zkušenostech s třetími Spy Kids a s prvním Sin City Robert Rodriguez opět natáčel před greenscreenem. V naprosté většině záběrů se objevují vizuální efekty, takže bylo nutné jednak navýšit rozpočet na 50 milionů dolarů (do té doby nejdražší režisérův biják), a jednak tedy přizvat ke spolupráci několik společností, včetně Hydraulx bratrů Straussových – viz také Skyline, nebo ILM, kterou asi netřeba nijak zvlášť představovat. Na první pohled se dostáváme do nereálného světa, což je v pořádku, když se jedná o výtvor desetiletého kluka (při této příležitosti vzpomeňme na Adolfa v Králíčkovi Jojo). Přesto tady nechybí určitá pravidla, z nichž tím nejdůležitějším je nepřestávat snít.

Dobrodružství Žraločáka a Lávovky bylo také uvedeno ve 3D. A to v době, kdy na tento formát nikdo nesázel. Tedy kromě Jamese Camerona, jenž ho prostřednictvím vlastního Fusion Camera Systemu využil při podmořských dokumentech Tajemné hlubiny a Tajemství Titaniku. Co se tohoto filmu Roberta Rodrigueze, resp. rodiny Rodriguezovy (s námětem přišel jeho tehdy sedmiletý syn Racer, se scénářem pomáhal strejda Marcel, producentkou byla Elizabeth Avellán, tehdejší Robertova manželka a matka jeho pěti dětí, včetně Rebela a Rocketa, kteří si tady střihli malé roličky) týče, rozhodně nezapře svého režiséra. I díky těm zvukovým efektům. I díky tomu, že občas něco nedává smysl, zato jindy dojde na trefnou, vtipnou a především univerzální pointu. Současně nebudeme ochuzeni o drobné cool vychytávky (tzv. Easter Eggs), což je další velké plus. Přes to všechno je Dobrodružství Žraločáka a Lávovky film, který není nijak složité odsoudit bez hlubšího zamyšlení. Ale to by byla chyba, jelikož má – v porovnání např. se Spy Kids 4D: Strojem času – hodně co do sebe.

FOTO: cinema.de