FDb: Ivan Trojan mně říkal, že když jste natáčeli Díru u Hanušovic, tak jste měl podmínku, aby herci nejezdili z té Moravy zpátky do Prahy. U Kvarteta jste mně říkal, že jste měl podmínku, aby herci vypadali opravdu jako profesionální muzikanti. Jaká byla podmínka pro herce v případě Velké premiéry?
Miroslav Krobot: (úsměv) Tam žádná nebyla, protože hodně herců z toho obsazení opravdu hraje herce. Spíše to bylo o autenticitě a o přirozeném divadelním prostředí, ve kterém se pohybují.

FDb: Po Kvartetu jste se i s Velkou premiérou vrátil do Olomouce. Říkal jste, že na vás v dětství tohle město působilo jako New York. Přesto, kdyby natáčení v Olomouci z nějakého důvodu nevyšlo, měl jste v záloze jiné město, kam byste situoval děj těchto svých dvou filmů?
Olomouc je pořád favorit. Docela dobře jsem se cítil v Brně, kde jsem nedávno pracoval, tak to by asi taky byla varianta, ale Olomouc je Olomouc. (úsměv)

FDb: Vaše postava, kterou ve Velké premiéře hrajete, se jmenuje Grunt. Podle čeho jste tohle příjmení vybírali? Hrál tam roli i anglický význam toho slova?
Ne, nehrál. To bylo spíše o tom zemědělském původu člověka, který se omylem dostal do sféry kultury. (smích) To jméno mělo být takový protiklad.

FDb: Všechny tři vaše režijní počiny jste psal s Lubomírem Smékalem, vaším dlouholetým kamarádem, který je zároveň psycholog. Myslíte, že by vypadaly o hodně jinak, kdybyste je psal sám?
Možná, že by vypadaly jinak, ale zase ne o tolik. Přijde mně docela dobrá ta kombinace režiséra a psychologa, protože ta inspirace a rozvíjení věcí, které potřebujeme, jsou vzájemně docela výhodné. Z divadla a z filmu mám tendenci, aby to bylo atraktivní, i trochu teatrální. A ten Luboš to vidí tak, že třeba řekne: „Tohle by ten člověk nikdy neudělal.“ Takže je to taková vzájemná korekce a inspirace.

FDb: Když pracujete na filmu, jak probíhá vaše režijní příprava? Děláte si například storyboardy?
Já to musím mít v hlavě. Storyboard mě zdržuje a připomínat si to nepotřebuju. Ale nechávám si určitý prostor pro improvizaci, pro nějaký momentální nápad, který jsme i v případě Velké premiéry občas použili. Myslím, že v tom filmu je tak pět procent záběrů, které nebyly původně plánované.

FDb: Poprvé jste do svého filmu obsadil sám sebe. Bylo to tak, že se vám na tu roli nikdo jiný typově nehodil?
Mě spíše přemluvila produkce, abych to dělal. Já jsem moc nechtěl, protože je to taková trochu schizofrenie. Takže jsem to udělal tak, že jsem se text pečlivě naučil dopředu, abych na to nemusel myslet. Není ideální to zahrát, a pak se hned jít podívat na monitor, jak to vypadá.

 










 

FDb: Hlavní roli jste psali pro Pavla Šimčíka. Měl jste během psaní jasno o tom, kdo bude hrát i ty další role?
Jak jsme psali, tak jsme si postupně říkali možnosti, kdo by to mohl být. Vlastně nám to i pomáhalo, když jsme se třeba v půlce psaní sjednotili na tom, že Pavlova manželka bude Klára Melíšková.

FDb: Tu roli zahrála výborně. Přesto, přemýšlel jste v nějaké fázi psaní, že byste do téhle role obsadil vaši dceru Lenku?
To si teď nevzpomenu. Šlo taky o to, že jsme hledali dobrou chemii Pavla s tou herečkou. A z divadla vím, že Klára s Pavlem si dobře rozumí a že to dobře funguje.

FDb: U které postavy jste teda nejdéle váhal, koho do ní obsadíte?
Myslím, že to obecně byly ty menší role. U těch větších jsme věděli poměrně brzo. Ale nebylo tam nic, co by bylo úplně na poslední chvíli.

FDb: Do jedné z důležitých rolí jste obsadil taky Ivu Janžurovou. Jaký z jejích filmů máte nejradši?
Kočár do Vídně a Petrolejové lampy.

FDb: Musel jste ji dlouho přemlouvat?
Iva je, myslím si, dost opatrná v tom, co přijme. A jsem velmi rád, že na to přistoupila, už když četla druhou nebo třetí verzi scénáře.

FDb: Dost režisérů opakovaně spolupracuje se stejnými lidmi na klíčových postech. Napadá mě Steven Spielberg, který stříhal s Michaelem Kahnem, hudbu mu skládal John Williams, kameru dělá Janusz Kamiński … Mimochodem, mám správné informace, že střihač Velké premiéry Jarosław Kamiński je jeho brácha?
To nevím.

FDb: Nevadí. Každopádně, vy se stejnými lidmi na těhle postech opakovaně nespolupracujete. Z jakého důvodu?
Protože se v tom nevyznám. Nemám tak dlouhou filmovou zkušenost, abych ten tým měl. A už se to asi nestane. Na druhou stranu mám docela rád, že se na to dívám novýma očima. Někdy třeba potkám někoho, o kom si myslím, že by byl výborný. To je příklad třeba Martina Štrby, se kterým jsem se jako s kameramanem potkal na filmu Muž se zaječíma Ušima a viděl jsem, jak pracuje. Takže najednou vznikla takováhle možnost a ten Martin to naštěstí přijal.

FDb: Scenáristé do postav, o kterých píší, často promítají něco ze sebe. Dá se říct, jestli máte něco společného s hlavním hrdinou? Kdybyste měl uvést klidně jenom jednu věc …
Určitě jo. Myslím, že ten film je hodně o hravosti. A o tom řešit věci s jistým nadhledem, i když jsou třeba závažné. A tenhle přístup k řešení problémů já mám velmi rád, že se prostě zlehčí a ono to potom jde všechno snáž.

FDb: Lákalo by vás zkusit si zrežírovat horor?
Ne. Já mám velmi rád fantasy a sci-fi, ale horor je na mě moc takový vykalkulovaný. A kalkulace se strachem mě moc nepřitahuje.

FDb: Nedávno jste říkal, že toho strachu bylo v posledních letech hodně. Co vám osobně pomáhalo například během lockdownů a podobných nepříjemných záležitostí?
Myslím, že mám velkou výhodu, že se můžu věnovat rodině. U vnuků jsem trochu suploval učitele. Na druhou stranu jsem si mohl dělat některé autorské věci dopředu. Takže teď mám napracováno a je to příjemné zjištění. (úsměv)

 










 

FDb: V kinech je pořád možné chytit film Kdyby radši hořelo, ve kterém hrajete. Říkal jste, že vám ten scénář přišel jiný, než u ostatních projektů, které se u nás točí. V čem konkrétně?
Beru to hlavně přes tu postavu, kterou tam hraju. Protože to je krásně komplikovaná postava jednoduchého člověka. Myslím, že takový charakter se za poslední dobu málokomu podařilo napsat. Záporná postava, která se proměňuje v kladnou. Přitom na první pohled by ji člověk odsoudil, ale na druhé straně jí do jisté míry rozumí. Myslím si, že tohle se tvůrcům opravdu povedlo.

FDb: Vaším vysněným projektem je film o Janu „Eskymo“ Welzlovi, který chcete udělat jako animaci. Rozumím tomu správně, že chcete použít stejnou techniku, jakou vzniknul Alois Nebel, tedy rotoskopii?
Zatím to tak vypadá, ale bude to jiná rotoskopie, protože ten vývoj jde strašně dopředu. Když se člověk rozhodně, že to udělá například touhle technologií, tak za půl roku zjistí, že je stará.

FDb: Výhledově, dá se říct, kdy bychom mohli na film vyrazit?
Vůbec netuším. Teď je to ve fázi, kdy se s tou technikou potýkáme. Je hotový animatik, je hotový storyboard. Vypadá to, že bychom to snad mohli i dofinancovat (zaklepává na dřevo), ale ani to není dneska jisté, že jo? Rozhodně na to nespěcháme, protože to bude možná krátké natáčení, ale dlouhá postprodukce.

FDb: Co vás teda naopak čeká v nejbližší době?
Přiznám se, že si chci docela šetřit čas pro sebe. A pokud něco, tak bychom se chtěli s Lubošem věnovat divadlu. Až v kombinaci něčeho, jako je třeba ochotnický spolek. Dělat si divadlo po svém v takové čisté podobě. Pro známé a pro kamarády.

FDb: Pár roků zpátky vyšla vaše kniha Nečíst. Další v plánu není?
Zatím ne, zatím ne.


RECENZE NA FILM VELKÁ PREMIÉRA JE K DISPOZICI TADY
RECENZE NA FILM KVARTETO JE K DISPOZICI TADY 
RECENZE NA FILM DÍRA U HANUŠOVIC JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Falcon, Bontonfilm