Ještě se vlastně navrátíme k
Autor procházel archivy v Kalifornii, Texasu i v Anglii, což znamená, že stejně jako v tvorbě Stanislava Motla, není důvod jakkoli pochybovat, jestli to, co jsme si právě přečetli, je pravda. Začíst se můžeme celkem do osmi kapitol. První se zabývá Ingrid Bergman, která se od Selznicka odrazila ke vskutku zářivé kariéře. Dále dojde na neméně zajímavou kapitolu, ve které jsou popisovány právě zápůjčky vlastních oveček do počinů jiných produkcí (přeci jen po náročném Jihu proti severu bylo nutné si odpočinout). Dočkáme se však i vyprávění o hercích-mužích, kteří byli za druhé světové války nepřekvapivě „nedostatkovým zbožím“.
I proto, že natrefíme na celou řadu jmen, díky kterým si můžeme rozšířit obzory. K tomu nebudeme ochuzeni o pozoruhodná fakta týkající se jednotlivých bijáků, ale i smluv a částek v těchto smlouvách uváděných. Také si povíme, co znamenala „morální klauzule“, případně jaký je rozdíl mezi „zosobněním“ a „ztělesněním“. Úvodní pasáž knihy je vůbec brána hodně zeširoka, a tak se stane, že k samotné rozborové podstatě přistoupí Milan Hain až po dvaačtyřiceti stránkách z celkových 275. Až do konce přitom až příliš často opakuje už známé informace. Tahle skutečnosti však představuje opravdu jediný nedostatek celé téhle jeho vynikající práce.
V ní se tedy nejprve věnuje Ingrid Bergman a remaku švédského filmu Intermezzo, ve kterém si sama zahrála. Pro její propagaci coby budoucí hvězdy byla přitom zvolena jiná strategie, než u krajanky Grety Garbo, která jakožto chladně působící kráska zůstávala obklopena rouškou tajemna. Na příkladu pozdější držitelky oscara za filmy Plynové lampy, Anastázie a Vražda v Orient expresu je opravdu dobře vidět, jak tehdy fungovala PR oddělení. V dnešní době by studiím takovéto zacházení z velké části neprošlo, nicméně tehdy se to bralo čistě jako obchod: „Ty budeš dělat všechno, co ti řekneme, ideálně i v rámci tvýho osobního života, a my z tebe uděláme žádanej produkt, kterej budou mít lidi rádi, a všichni z toho budeme profitovat.“ Některým herečkám se systém nelíbil, a tak se soudily (Olivia de Havilland), jiné během války odcestovaly pomáhat ohrožené vlasti (Vivien Leigh), další měly komplikovanou povahu, pro kterou s nimi byla náročnější spolupráce (Hedy Lamarr – ta sice producentovou „kobylkou“ ve stáji nebyla, ale u Intermezza se inspiroval jejím projektem Alžír a později odmítla roli v jím stvořeném Případu Paradineová). Ještě jiné naopak na svou šanci v „Továrně na sny“ čekaly marně, třebaže předpoklady měly veliké (Hildegard Knef).
V tradici kvality a prestiže: David O. Selznick a výroba hvězd v Hollywoodu 40. a 50. let je kniha, která nabízí komplexní pohled nejen na tvorbu Davida O. Selznicka, ale vlastně nechává nahlédnout celkově pod pokličku velkých studií, jaká v daném období v Hollywoodu působila. Každá kapitola sleduje jiný výsledek jeho plánu, díky čemuž se dozvíme, že i mistr Selznick se někdy utne. Nic to však nemění na tom, že je obdivuhodné, co se mu podařilo dokázat. V historii Hollywoodu bychom nenašli vícero věhlasnějších a vlivnějších filmových magnátů. Proto je jedině ku prospěchu, že byly otištěny i jím psané dopisy a připomínky, které adresoval tvrcům počinů, do kterých zapůjčil svoje hvězdy, a které by se někdy daly označit za celkem troufalé, nicméně on si je při svém postavení mohl dovolit. Snažil se vytvářet tituly, které by odolaly zubu času, což se mu podle všeho podařilo. Tedy až na drobné výjimky.
KNIHA JE PATRNĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI V E-SHOPU DOBRE-KNIHY.CZ
FOTO: dobre-knihy.cz, cinema.de
