Hraje hlavní roli ve filmu
Vojtěch Dyk: Myslím si, že je to taková dobře udělaná pohádka o tom, jak by to mohlo vypadat na střední škole, jaký by mohl být vztah mezi profesory a studenty.
FDb: Když jsem s vámi dělal rozhovor sedm roků zpátky, když šel do kin film Wilsonov, kde hrajete policejního čekatele, tak jsem se vás ptal, jestli si dovedete představit, že byste byl u policie. Říkal jste, že jste nad tím zrovna ten den přemýšlel, protože jste viděl policajta, jak pomáhal ráno dětem přecházet silnici ke škole. Říkal jste, že si nejste jistý, jestli byste byl dobrý policajt, protože byste možná někomu nadržoval. Myslíte, že byste to měl stejně i s učením?
Jo. (úsměv) Asi jo. Vždycky přemýšlím nad tím, co je správně. A nevím, jestli bych se správně v tu danou chvíli rozhodnul. Myslím, že pedagog zrovna tuhle rozhodnost potřebuje.
FDb: Přesto, kdybyste učil, jakým způsobem myslíte, že byste si u studentů a studentek získával autoritu?
Já ani nevím, jak se to dělá. To získávání autority. Asi člověk nějak je, a když to jeho bytí baví a inspiruje ostatní, tak to zároveň vzbuzuje autoritu, myslím si. Ale nevím, jestli by bylo dobré nějak vědomě si budovat autoritu. Prostě bych asi jen byl.
FDb: Druhá řada se natáčela během pandemie. Bylo to konkrétně v době těch lockdownů, kdy byly školy prázdné?
To už ne, točili jsme od února do června, takže už to bylo v pohodě. Ale my jsme naštěstí měli jednu prázdnou školu pro sebe. Byla to mezinárodní škola v Kobylisích, která měla před rekonstrukcí.
FDb: Každopádně jste kvůli pandemii zažil při natáčení filmu Il Boemo prázdné Benátky. To musel být hodně výjimečný zážitek, když jedete do takhle známé turistické destinace a nikde nikdo není …
Byl to jeden z vůbec nejkrásnějších zážitků, co jsem kdy zažil. Protože energie lidí dokáže úplně pohltit energii toho samotného města. Jako turista nevnímáte to město díky tomu městu samotnému, tedy díky těm stavbám a architektuře a geniu loci, ale vnímáte to většinou díky těm lidem.
FDb: V tom filmu hrajete skladatele Josefa Myslivečka. Většinou existují dva druhy herců. Jedni, když ztvárňují osobu s reálným předobrazem, si o ní hledají všechny možné informace, aby ji ztvárnili co nejautentičtěji. A pak je druhá sorta, která si udělá povrchový průzkum a zbytek hraje čistě podle sebe. Jakým způsobem jste k téhle roli přistupoval vy?
Já jsem to měl jednoduché, protože žádné prameny o něm nejsou. Takže jsem to mohl udělat tak, jak jsem to chtěl. Ale je pravda, že jsem hodně poslouchal tu hudbu a vycházel jsem z ní. Je hloubavá, ale na barokní poměry zároveň i něčím rajcovní. Takže jsem se tu postavu snažil pojmout takhle.
FDb: V roce 2011 jste před barážovým fotbalovým zápasem České republiky s Černou horou zpíval na vašem oblíbeném sparťanském stadionu státní hymnu, což se taky nestává každý den …
Nestává, ale na druhou stranu, hymnu si zpíváme celkem často, že? Akorát u toho není třebas 20 tisíc dalších lidí. No tak tady bylo.
FDb: Taky jste nahrával desku v New Yorku. A říkal jste, že vás překvapilo, kolik je v Americe vynikajících zpěváků s velkým rozsahem, přičemž mnozí se ani nesnaží víc prosadit. Řekl byste, že vás tahle cesta do USA po profesní stránce v něčem změnila?
Nevím, jestli úplně změnila, ale spíš dost ovlivnila. Když odjedete někam, kde Vás nikdo nezná, tak si uvědomíte, jak moc jste pouhou součástí celku. Tak to se mi tam tedy stalo.
To se nedá říct. Každý má svůj přístup. Je pravda, že třeba s Martinem Koppem jsem se lidsky neznal, ale musím říct, že je to skvělý člověk. S Petrem jsem se znal, znal jsem se i s Braněm, i když ne tak moc. Ale nedá se to kastovat. Já jsem vždycky rád, když to na place nějak funguje.
FDb: Můžeme čekat, že v budoucnu se i vy pustíte do režie? Třeba i do režie celovečerního filmu? Mezi herci byste zdaleka nebyl první …
Říká se, že chytří herci občas režírují. Ale jde o to, jestli někdy budu v té fázi, že si řeknu: „Jsem dostatečně chytrý na to, abych režíroval.“
FDb: Když jste byl sám v tom středoškolském věku, sledoval jste taky seriály a filmy ze školního prostředí, jako jsou My všichni školou povinní nebo Bota jménem Melichar?
Obojí ano, ale spíše jsem vyrostl na té první zahraniční vlně seriálů, jako byly Pobřežní hlídka a hlavně Beverly Hills 902 10, Dallas.
FDb: Tak zrovna tyhle seriály jsme v devadesátkách sledovali všichni, přestože Beverly Hills 902 10 je vlastně docela špatný …
Samozřejmě. I když můj spolužák z DAMU Tomáš Dianiška napsal divadelní hru Pusťte Donnu k maturitě, což je hláška z toho seriálu, kterou si pamatuju i já a vždycky jsem ji používal. Takže to na nás v něčem muselo zanechat nějakou stopu. (úsměv)
FDb: Tuhle hlášku si pamatuju taky. A pak ještě jednu geniální, kdy v jednom díle přišla nová studentka a řekla: „Jsem ráda, že jsem tady s vámi na střední škole v Beverly.“ A právě Donna odpoví: „Aa, West Beverly.“ Ten seriál fakt nebyl dobrý, přesto jsme ho rádi sledovali …
(smích) Já jsem to měl tak, že jsem přijel domů, podíval jsem se na Beverly Hills, a pak jsem šel hráč fočus na Letnou.
FDb: V obou řadách Pana profesora máte ve třídě stejné kluky a holky. Vidíte mezi nimi nějaký velký budoucí talent českého herectví?
Oni už všichni tak nějak hrají … Asi se nedá říct, že bych si tam někoho takhle vyhlédnul. Ale všichni jsou nějakým způsobem unikátní. Zároveň jsou skvěle namíchaní. Jak lidsky, tak herecky je to dobrá parta.
FDb: Přistupujete k roli jinak, když je v rámci televizního seriálu nebo v rámci filmu, co půjde do kina?
U seriálů si hodně dupu, když vím, že se časově nestíhá, protože mně nepřijde fér, že na to není stejně času jako na ten film. I když to samozřejmě mnohdy nejde. Ale že bych hrál hůř nebo líp, tak to ne. (úsměv)
Já jsem s tím nepočítal vůbec, protože nemám televizi. Ale ten seriál je, myslím, si, taková velmi dobře udělaná oddychovka. Ale zároveň je to tak, že některé problémy, které se tam řeší, jsou reálné problémy ve školství. Ty se vytáhly a udělaly třeba zábavnou formou, protože ty postavy, zvláště profesor Vlček, tam jsou takoví „zábavňáci“. Ale jsou tam opravdu ty reálné věci, takže možná i proto si lidi řekli: „Není to úplná kravina, kouknu na to.“
FDb: Trefně jste říkal, že kdykoli přijde nová vláda, tak kulturu a vzdělání odsune na vedlejší kolej. Napadá vás, jak by se dalo zařídit, aby to bylo přesně naopak?
Musí tam být někdo, kdo je spíše duchovního rázu. A to se bohužel už dlouho nestalo. Co se prezidentství týče, měli jsme tam nejdříve pana Havla, pak ekonoma, teď tam máme inženýra … Ale ono je to hodně i o tom prezidentství, protože ta funkce prezidenta nemá žádnou exekutivní moc. Takže je to člověk, který by měl určovat nějaký duchovní směr. A ta vláda by s ním měla jít v souladu. To bohužel nemáme.Všechny státy, které jsou na výši a zachovaly si nějakou svoji důstojnost, tak z nich cítíte kulturu.
Když si přečtete [Miroslava] Bártu a jeho Sedm zákonů, kdy vnímá problémy civilizace v rámci cyklu například pětadvaceti tisíc let, tak my momentálně jakožto civilizace projevujeme znaky těsně před krizí, což znamená třeba sto let před krizí. Ta energetická krize je jenom důsledek. Předtím proběhly světové války a lidstvo šlo pořád kupředu technologicky a technokraticky, ale lidsky šlo o obrovský krok zpátky. Musíte samozřejmě začít u sebe a ve svojí rodině, potažmo ve svojí komunitě. Pak ve svém obvodě, ve svém městě, ve svém státě, v Evropě, a potom na celém světě.
Teď nechci říkat, jestli je to špatně nebo dobře, když se bavíme třeba o Gretě. V tu chvíli si řeknete: „To je nějaká bláznivá holčička, která je nainfikovaná rodiči.“ A za dva roky zjistíte, že měla v hodně věcech vlastně pravdu. A už je mi jedno, jestli jí to někdo řekl, anebo jestli to tak cítí ona. Je to složité a určitě je zapotřebí více duchovních vůdců, než ekonomických. Ekonomem už je vlastně teď každý a dál jím bude každý, protože každý si teď začne všechno počítat.
FDb: Myslíte, že může něco z toho změnit k lepšímu i Pan profesor? Že odpovědné osoby v něm uvidí ty skutečné problémy, kterými se inspiroval, a pokusí se něco změnit?
Myslím si, že co se týče toho vztahu student a profesor, tak je to celkem dobrý příklad. Ale ten seriál je hodně dělaný takovou pohádkovou formou. Tak nevím, jestli to bude mít takový vliv.
FDb: Ani přes ty problémové věci, které se řešily třeba i v seriálu Ochránce, o kterém teda netuším, jestli víte, když jste říkal, že nemáte televizi …
Vím o něm. Někdy, když se dozvím o něčem dobrém, tak se na to podívám na počítači. Tam jsou ty konkrétní příklady. Ale je opravdu potřeba, aby přišel někdo, kdo řekne: „Pojďme hloubš, než tyhle konkrétní případy. Pojďme se dostat úplně na tu samotnou podstatu.“ To znamená, že jestli chceme žít na téhle planetě v nějaké harmonii, tak se musíme začít chovat jinak. Ty příklady už máme. Nejsou staré přes sto let, jsou staré klidně i deset tisíc let. Archeologové jsou v tomhle ohromně vzdělaní, protože jako jediní znají takhle dávnou historii. Víme, jak se lidi chovali, když v Římě nebo v Egyptě byla krize. Je potřeba, abychom začali sami u sebe. A začali si uvědomovat, jestli je smysl života mít chytré telefony a nejchytřejší televize.
FDb: Na druhou stranu, když se bavíme o starověkém Římě nebo klidně i o středověku a době Jana Žižky, tak je to tak dávno, že patrně nemůžeme nikdy přesně zjistit, jestli například lidé chodili zrovna takhle oblékaní, jak to vidíme ve filmech z té doby …
To jsou možná takové konkrétnosti. Ale mám pocit, že ty hlubší věci, jak se lidé chovali, je možné dohledat. Taky jsem v té době nežil, taky to mám jenom z knih. Ale věřím lidem, kteří mi připadají relevantní, jako je třeba profesor Bárta.
FDb: V seriálu učíte fyziku a chemii. Byly to ve škole i vaše oblíbené předměty?
No, já jsem měl jako vyloženě oblíbený předmět tělocvik. Ale tyhle předměty jsem měl taky rád a měl jsem rád i pedagogy, kteří je učili. Ale že bych v nich nějak vynikal, tak to se říct nedá. Vždycky jsem měl dvojky. (úsměv)
Ježíš, tak to fakt nevím, to si nepamatuju. Pamatuju si akorát hlášky ostatních filmů, starších, a pak kultovních porevolučních, ale nějakou svojí, to bych musel zapátrat v paměti.
FDb: Vaše první velká role ve filmu byla v komedii Ženy v pokušení. Nakonec vzniknul její litevský remake, ale jednu dobu měl o předělávku zájem Gareth Unwin, producent oscarové Královy řeči. Který známý zahraniční herec myslíte, že by byl býval v anglickém remaku ideální pro postavu Jakuba, kterého jste hrál?
Brad Pitt před třiceti lety.
FDb: Letos uteklo deset roků od premiéry filmu Signál, který je podle nejen mě dost nedoceněný. Na jaře jsem se ptal Kryštofa Hádka, zeptám se i vás. Jak vzpomínáte na natáčení?
No já vzpomínám hlavně na Kryštofa Hádka, se kterým jsem snad od té doby nic společně nedělali. A pak samozřejmě na všechny bardy, kteří tam hráli a na krásnou Lipnici nad Sázavou.
FDb: Nemůžeme taky nezmínit Tři bratry. Je pravda, že jste jednu písničku musel nazpívat i v němčině? A jestli je, tak jak to šlo?
No, tak to bylo období, kdy se ještě myslelo, že pohádka bude muset být natočená i v němčině, takže sice práce, ale já sem na zpěv v němčině celkem zvyklý.
FDb: Nemrzí vás trochu, že jste si, na rozdíl od kolegy Piškuly, nezahrál s tím vlkem?
My jsme jezdili dost na koních, navíc ve velkém horku. Takže nebojte, já hrál vlastně skoro pořád s vlkem.
FDb: Jak to dopadlo s projektem Den štěstí o zpěvákovi Petru Novákovi? Je nějaká šance, že se ještě bude natáčet?
Obávám se, že ne. Hrozně mě to mrzí, protože ten scénář byl výborný. Myslím, že nejsou ani práva na hudbu. Jsou tam nějaké soudní spory, které se vůbec netýkají filmu, ale díky nim ten film nemůže zatím vzniknout. Je to velká škoda.
FDb: Máte už nějakou další nabídku na roli ve filmu? Nebo čemu se aktuálně nejvíc věnujete?
Teď budu zase chvíli muzikant. Mám před sebou premiéru toho Myslivečka. A taky pár koncertů po klubech s kapelou D.Y.K.
FOTO: Pilot film, Archiv TV NOVA, Bioscop
