Dobrodruh. Kdekdo by mohl říct, že Carl Denham je dobrodruh. Jako filmař se totiž vydává do džunglí a na další podobná nehostinná místa. Jeho jméno podle všeho nemá odkazovat na Carla Laemmleho Jr., jenž v době, kdy původní King Kong vzniknul, řídil studio Universal, tudíž se pod jeho vedením začaly rodit populární tituly s monstry – Dracula, Neviditelný muž (recenze), Mumie, Frankenstein. Každopádně Denham ví něco, co by mu mohlo zajistit obrovskou publicitu a prestiž. K tomu potřebuje loď, jelikož cílem se stává záhadný Ostrov lebek, a také ženu-herečku, protože na ostrově se možná nachází něco, co v žádném případě není imunní vůči ženské kráse. Náhodou objevená kráska Ann Darrowová bude pro daný záměr ideální.

Obří opičák je považovaný za osmý div světa, což není úplně přesné označení, neboť zeď, která odděluje domorodce od volné přírody, nemá chránit pouze před ním. Nebezpeční hrozí od různé havěti, včetně obřích hadů nebo té prehistorické. Tady nutno upozornit, že jakkoli představuje Cesta do pravěku od Karla Zemana fantastické dílko, Willis O’Brien, Merian C. Cooper a Ernest B. Schoedsack českého génia předběhli o více než dvacet roků; naopak Steven Spielberg s o šedesát roků mladším Jurským parkem v tom srovnání spíše zaostává. King Kong z roku 1933 je, nejen co se efektů (sestávajících z miniatur, dokreslovaček a zadní projekce) týče, naprosto fenomenální počin, který suverénním způsobem vtáhne do příběhu a není v něm nouze o extrémně napínavé i úsměvně romantické momenty. Navíc z něj sálá láska tvůrců k filmu jakožto médiu (viz taky scéna, ve které si Ann podle Carlových režijních pokynů zkouší křičet), jehož široké možnosti si velmi dobře uvědomují.

 










 

Dále nebude od věci drobné zamyšlení. Čtyři roky po vypuknutí Velké hospodářské krize přišel film, který byl patrně míněn prostě jenom jako dobrodružný spektákl, jaký přiláká hromadně lidi do kin, což se se značným náskokem oproti ostatním ve stejném roce uvedeným titulům podařilo. Někteří v něm ale vidí ozvěnu kolonialismu, případně rasový podtext v tom smyslu, že si afroameričan chtěl začít s bílou ženou a byl za to potrestán. Remake z roku 1976 využívá tehdejší oblíbenosti katastrofických bijáků a do jisté míry i paranoidních thrillerů, tak jako faktu, že pětidílná série o Planetě opic byla tehdy hodně čerstvá.

Producent Dino De Laurentiis se ve svém oboru rozhodně vyznal. A doba byla půl století zpátky taková, že se společně s režisérem Johnem Guillerminem nemuseli bát být ve finále krvavější. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že Ann je počestné děvče a „její“ Kong romantická duše, kdežto Dwan v podání debutující Jessiky Lange je svůdnice a „její“ Kong se místy tváří, že se snaží vymyslet způsob, jak ji osouložit. Proto tahle předělávka tak docela nefunguje. A jak věrnost, tak odklon od originálu v ní má střídavou úspěšnost. S výjimkou finálního přesunu z Empire State Building na tehdy nová newyorská dvojčata. Zato přístup Petera Jacksona jakoby cílil čistě na vyzkoušení si, resp. posunutí možností vizuálních efektů okolo roku 2005, jelikož předchozí trilogie Pán prstenů naznačila, že Andy Serkis může předehrát kohokoli a cokoli. Hlubší než tyto efektové ambice novozélandský režisér snad ani mít nemohl, a tak se nechtěl pouštět do žádných zásadních příběhových změn, o čemž svědčí i skutečnost, že Fay Wray a Naomi Watts jsou si náramně podobné.

 










 

A pak tady samozřejmě máme brilantního Konga: Ostrov lebek, ve kterém titulní hrdina vlastně jako tady není pánem všeho tvorstva na ostrově, jelikož další zvířata se před ním okamžitě neskloní a klidně ho vyzvou na souboj. Zároveň, ač se už nejedná o horor, se paradoxně nejvíce blíží hororovému subžánru „Revenge of Nature“, jelikož díky špičkovým a dalo by se napsat, že taky realistickým moderním CGI efektům jasně rozpoznáme, že lidé tuplem zavítali někam, kam neměli. To znamená na místo, jaké nám mělo zůstat zapovězené, poněvadž na tamní osazenstvo jsme holt krátcí. Do stejného subžánru jinak patří Ruiny, Ptáci, ba teoreticky vlastně i Vetřelec, nicméně abychom zůstali více u tématu, musíme uvést kultovního Netvora z Černé laguny, kde si Gill Man dělá zálusk na Julii Adams, zatímco oceňovanou Tvář vody raději nechme zcela stranou, neboť tenhle subžánr prazvláštně pokřivuje.

King Kong je speciální v tom, že byť jsme viděli trikově precizní projekty jako Avatar: The Way of Water, Transformers: Probuzení monster, Warcraft: První střet, Avengers: Infinity War, Lví král, Jurský svět: Nadvláda, Jagna či Válka o planetu opic, tenhle skvost z roku 1933 zanechá diváky a divačky ve třetí dekádě 21. století stejně uhranuté, jako muselo být obecenstvo tenkrát při premiéře v roce narození herečky Julie Newmar, herce Michaela Cainea či režiséra Johna Boormana. A když se v této recenzi zabýváme opicemi ve filmu, měli bychom si s ohledem na rok 2024 připomenout, že do kin zamíří jak Království Planeta opic (snad to distributorovi dojde a změní na Království Planety opic), tak Godzilla x Kong: Nové imperium. No, a na úplný závěr ještě jedno zamyšlení. Konkrétně nad tím, že Ann je jediná žena na lodi plné chlapů, nepochybně po tak dlouhé době sexuálně frustrovaných, leč přesto k ní slušných. Je to ale sám Kong, kdo svým chováním ukazuje – a závěrečná replika to jen stvrzuje – jak se správně chovat k ženám.


KOMPLETNÍ PROGRAM KINA AERO S DALŠÍMI SPECIÁLNÍMI PROJEKCEMI JE K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de