Papež je mrtev (ano, i papežové umírají). Ať žije papež! Tedy, nejprve bude nutné nového zvolit. K tomu se do Vatikánu sjedou kardinálové z celého světa. Pro mnohé bude překvapením, že dorazil i ten, který působí v Kábulu. Nikdo jej ale nepodezírá, že by měl být kupříkladu přestrojeným novinářem. V hlasování musí vítěz posbírat minimálně 72 ze 108 hlasů, přičemž je možné hlasovat i pro sebe, třebaže by se to raději nemělo. Až se daného čísla podaří dosáhnout, vyvalí se z komínku bílý kouř a provolá se: „Habemus Papam“. Ostatně film tohoto názvu už kdysi taky běžel v našich kinech a pro zájemce je stále k dispozici na platformě Edisonline. Dané prostředí může být zajímavé i pro nevěřící, třebaže se nás kupříkladu Dva papežové snaží přesvědčit o opaku.

Celé Konkláve má na starosti kardinál-děkan Thomas Lawrence a věru jej nečeká snadná šichta. Akci svírají přísná pravidla související s dlouhou křesťanskou tradicí. Druhá věc je, že se musí počínat tak, aby byl zvolen bezúhonný a neposkvrněný kandidát. Vybrat takového bude možná složitější, protože skandálů kolem církve bylo v poslední době dost. Na druhou stranu, není přece odpouštěti božské? A není to tak, že si každý zaslouží druhou šanci? Samozřejmě je rozdíl, když byl pozdější papež v dětství naverbován do Hitlerjungend, a když by případně zvolený papež v ranější dospělosti zplodil dítě s řádovou sestrou. Ale kdo je bez viny, ať hodí kamenem.

 










 

No, Lawrence ztvárňuje Ralph Fiennes, nicméně oproti očekáváním nepředvádí téměř strojově přesný herecký výkon, k jakému měl z poslední doby blízko například v dramatu Oslněni sluncem/Nemravné léto. V souvislosti s jeho minulými rolemi dodejme, že shoda jmen jest tady čistě náhodná. Každopádně, úkol šéfovat Konkláve bere trochu jako nevděčný i z toho důvodu, že se sám potýká s krizí víry. Patrně jak v Boha, tak v samotnou církev. To samozřejmě automaticky přímo neznamená, že by raději než v Sixtinské kapli trávil čas v nějakém nedalekém římském nevěstinci, kór když ve městě, jak to tak vypadá, aktuálně hrozí bombový útok. Avšak nedozvíme se, jestli má přímou souvislost s volbou papeže. Jestli, tak ho lze chápat jako trest za Lawrenceovo pokušení, jelikož touha po moci se i v případě tohoto jinak příkladného a bezúhonného člověka snadno může stát větší, než touha pomoci. A my už víme, že hlasovat pro sebe by se nemělo.

Jinak máme hlavní kandidáty čtyři, resp. vlastně nám bude záhy jasné, že jich ve skutečnosti bude pět. Někteří se zprvu prezentují jakožto nositelé těch nejoptimálnějších vlastností pro zastávání papežského stolce, leč také na ně vyplavou zlořády. Tak třeba Aldo Bellini (Stanley Tucci) je s Lawrencem kamarád a patrně by byl rád, kdyby za něj coby osoba za Konkláve zodpovědná u ostatních zaloboval. Postupně však sílí jeho nervozita, protože v sázce je ostře sledované a i ve třetí dekádě 21. století značně perspektivní místečko. A to z něj sympaťáka vskutku nedělá. Trembley (John Lithgow) je od začátku podezřelý a nelze se při jeho sledování zbavit dojmu, že pečlivě skrývá to, že skrývá nějaké tajemství. Kdo ví, možná se nějakým způsobem zasloužil i o papežovu smrt. U jeho lože byl velmi brzy a nebylo by to poprvé, co se v souvislosti s odchodem nejvyššího člověka v křesťanské církvi vyrojily konspirační teorie. Vzpomeňme třeba na Jana Pavla I. v Kmotrovi III.

Potom ukažme na Adeyemiho z Nigérie (Lucian Msamati), který by se stal prvním afroamerickým papežem! Tady nejde o korektnost – prostě se doopravdy tváří býti nejvhodnějším kandidátem, přestože na rozdíl od reálného papeže Františka má značně konzervativní názory. Někdy se ale holt stává (a to nejen v rámci noirových filmů), že minulost jedince dostihne v ten nejméně vhodný moment. Otázka v tomto případě zní: Jak se to vůbec mohlo stát, že jej dostihla? A pak tady máme Tedesca (Sergio Castellitto), jenž zřejmě bude pro mnohé splňovat představy o „vlkovi v rouše beránčím“. Působí dojmem, že kdyby byl zvolen, počínal by si jako neřízená střela, tj. byl by to takový Donald Trump mezi papeži. Navíc by se vzhledem k jeho názorům mohlo klidně až stát, že by podniknul tažení proti stoupencům jiných náboženství.

 










 

Čili charakterová směsice pestrá a není divu, že každý z volících má nějakého svého favorita. Výrazně by ovšem mohl zamíchat kartami empatický kardinál Benitez, který v případě neshod mezi ostatními dokáže snadno najít moudrá slova a slova útěchy, jaká všichni chtějí slyšet. Tohle opravdu není nic složitého, přesto to u ostatních vzbudí nadšení, na základě kterého můžou lehce zapomenout na to, že o něm vlastně nikdo nic pořádně neví. Nějaké tajemství by konkrétně v jeho případě tedy určitě nepřekvapilo. A nutno dodat, že se skutečně jedná o Tajemství s velkým T. Jinými slovy, Konkláve se nám snaží ukázat, že i kardinálové jsou lidé, kteří mají chyby, podléhají tíze okamžiku, nechávají emoce převzít kontrolu nad svým jednáním a před volbou (při které od sebe navzájem snad neopisují) si klidně skočí na cíčko.

Konkláve je film, který se tváří, že od začátku vznikal s oscarovými ambicemi. A rozhodně bude velmi zajímavé sledovat, jak se mu v březnu bude v tomto směru dařit (např. prestižní filmový časopis Variety na něj ve svých predikcích hodně sází). Protože se musí zúčastnění během volby kompletně izolovat od vnějšího světa, uzavřený prostor přímo vybízel k tomu, abychom se dočkali precizní práce s napětím, potažmo s ním souvisejícími intrikami až shakespearovských rozměrů. Ani jednoho se v pravém slova smyslu nedočkáme, ačkoli se musí nechat, že když za Lawrencem přijde zjevně vystresovaný kolega s tím, že s ním nutně musí mluvit někde stranou, velice nás zajímá, s jakou jobovkou přijde. Že může být docela jiná, než jakou jsme očekávali, není ani chyba, ani důvod ke snižování hodnocení, ač je malinko poplatná současné korektnostní době. Ale zároveň platí, že dávat tomuto filmu přívlastek „strhující“ hraničí pomalu až s rouháním.

P. S.: Sluší se dodat, že ve Vatikánu zjevně nectí tradice úplně ve všem, jelikož normálně používají kupříkladu počítače s internetem nebo i elektrické žaluzie.

P. P. S.: Mimochodem, na vizuálních efektech se podílela pražská UPP.

FOTO: Vertical Entertainment