Bydlí tedy v klobouku. Ten klobouk se nachází v maringotce. Ta maringotka se nachází na zahrádce. Ta zahrádka se nachází v zahrádkářské kolonii. A v této zahrádkářské kolonii bude probíhat soutěž Zlatý kořen, jakou monitoruje i televize! Cenu, kterou by měl být stroj na zmrzlinu, vyhraje ten, kdo vypěstuje nejparádnější zeleninu. Zmrzka pak může být dýňová, hranolková nebo, ano, klidně i cizrnová. Bob a Bobek na ni mají zálusk, ale po vítězství mnohem více prahne soused z vedlejší zahrádky pan Chytráček, který se sice uchyluje k nefér praktikám, ale nutno dodat, že rozhodně není tak chytrý, jak by jeho příjmení mohlo napovídat. Důležitá věc: dva titulní hrdinové (čímž pochopitelně nemyslím Boba a Mrkvojeda ani Mrkvojeda a Bobka, nýbrž Boba a Bobka) ho z nekalého počínání nepodezírají proto, že by byli hloupí, nýbrž kvůli tomu, že jsou hodní a slušní. Proto jim trvá déle, než pochopí, resp. než si vůbec jsou schopní připustit, že někdo nesdílí jejich ušlechtilé hodnoty.

Ty jim, jak jistě všichni víme, nevštípili až tvůrci této celovečerní verze, nýbrž už jejich stvořitel Vladimír Jiránek, který má ve filmu sochu (nevšední to Easter Egg) a v závěru si o něm přečteme několik informací. Na jednu stranu ušlechtilé a pěkné, na tu druhou poněkud zvláštní. Ostatně tento bijásek během těch 80 minut nejednou osciluje mezi pěkným a zvláštním. Naštěstí ono „zvláštní“ v žádném případě nepřebije celkově pozitivní (tohle slovo se po koronavirové pandemii přece už zase může normálně používat!) dojem, kdy dospělé tedy na necelou hodinu a půl navrátí do dětských let, zatímco dětem připomene, že existují pro ně určené pořady, které jsou výchovné a na úrovni, a ze kterých se tudíž můžou naučit užitečné věci. To se kupříkladu o každém bezvýhradně hollywoodském animáku napsat nedá.

Pravda, ne všem hláškám děti budou rozumět (např. že „To je ptáček, pan Chytráček“ odkazuje sem) a kupříkladu dění v kůlně je může hodně vystrašit, nicméně taková lehká porce strašení může být leckdy ku prospěchu. Animaci v podstatě není, co vyknout. Vlastně ani namlouvání postaviček, ačkoli mnozí a mnohé by nepochybně bývali uvítali, kdyby se na něm alespoň nějakým významnějším způsobem podílel Josef Dvořák. Nicméně, protože po něm převzali štafetu Kryštof (Bob) a Matěj (Bobek) Hádkovi, žádný kvalitativní propad fakticky neutrpělo. Kór když Chytráček promlouvá hlasem Milana Šteindlera. Čili z tohoto úhlu pohledu netřeba se obávat, že „to nebude ono“.
 

 










 

Sem tam se dočkáme nějaké drobné nelogičnosti, které se dalo vyvarovat, přestože k animovaným pohádkám často patří, jak by klidně někdo mohl namítnout. Důležitější jsou dobré nápady, protože děti holt bývají roztržité a k udržení pozornosti právě takové potřebují. A záležitosti, které zaujmou, Bob a Bobek ve filmu: Na stopě Mrkvojeda určitě přináší. A to jak ve vizuální (fotopast, doopravdy zvětšující/zmenšující lupa, dvě kouzelné skříně, rozhoupaná lampa či Zeleninový portrét, na který když se někdo dívá, dostane chuť na zeleninu), tak ve verbální podobě. Tady zmiňme roztomilou zkratku s.r.o. (statečnost, rozum a ohlodání), několik mimořádně vtipných hlášek, ale především vůdce zajíců, jenž v obměnách opakuje a zaměňuje slovosled. Přestože podobným handicapem „trpěl“ už například Olda Novák (kdo pamatuje Ořechovku 902 10?), pořád se jedná o fajnovou a vítanou postavičku.

Bob a Bobek ve filmu: Na stopě Mrkvojeda nepostrádá hudbu z jejich Večerníčku a znovu nás tedy zavádí do světa, kde lidé i zvířata mluví stejnou řečí, ale zvířata se na rodíl od lidí chovají příkladně. Ovšem kdo nebo co je to teda ten Mrkvojed? Tak váže se k němu tajemná pověst, avšak dále bude lepší nespoilerovat. Prozradit bychom si naopak měli, že na úvod a v závěru má tenhle počin zbytečně rychlé tempo. Jenže zase: tohle by rozhodně nemělo být záminkou pro neskáknutí si do kina. Protože Bob a Bobek nejenže přece jistě zdárně vyřeší všechno, co bude potřeba vyřešit, ale zároveň si při těchto starostech s řešením seriózních věcí dokážou najít prostor i pro něco zábavy. :-)

FOTO: Forum Film