Tak to nařídilo Jeho veličenstvo král, jehož syn, který po otcově abdikaci nastoupil, na tom nehodlá nic měnit a spolu s vládou chce usilovat o to, aby na tom všichni obyvatelé byli stejně. Speciálně vyškolení pracovníci, kterých je dohromady pětasedmdesát, proto budou jezdit po všech obcích a vyptávat se lidí na nejrůznější otázky: jestli mají traktor, jestli mají domácí zvířectvo, jestli mají mobil nebo televizi, jestli meditují, jestli mají duchovní znalosti, jestli se někdy rozčílí … Celkový počet otázek dosáhnul v devíti různých kategoriích na číslo 148. Pracovníci, z nichž ten se jménem Amber Kumar Gurung se stal hlavním protagonistou tohoto dokumentu, jsou přitom upozorněni na to, že úroveň štěstí může kolísat. Tomu se až nechce věřit, když dostaneme informaci, že za šťastné se v himálajskými vrcholky obklopeném Bhútánském království považuje 93,6 procent lidí, což představuje nárůst 3,3 procent oproti předchozímu roku.

Když za štěstím, tak jedině do Bhútánu! Pohostinnost, pracovitost a spokojené rozpoložení místních měli možnost okusit třeba tvůrci Fantastických zvířat: Brumbálových tajemství. Jinak pohledy na krásnou přírodu (města nedostaneme příležitost si prohlédnout) spolehlivě naláká na to, že by taková dovolená v Zemi hromového draka mohla být zcela výjimečným zážitkem, čili by minimálně pro jednou stálo za to tuhle destinaci upřednostnit před Thajskem či Indonésií. Místí lidé jsou přátelští a ke štěstí jim stačí vlastně docela málo. To nepramení z toho, že by byli nenároční, spíše to souvisí s tím, že se nacházíme v další buddhistické baště.

Trochu zamrzí, že tvůrci nejeli od baráku k baráku, abychom měli šanci ve zkratce poznat co nejvíce občanů a občanek. U každého a každé z nich se v závěru setkání objevuje sumarizační tabulka a vypočítaná celková úroveň štěstí. To platí i pro čtyřiaosmdesátiletého pána, co je s ním sranda, či pro paní, jejíž kontrolka štěstí se naplno rozzářila poté, co se její kráva otelila. Do popředí se však dostává čtveřice, jejíž součástí jsou: bohatý farmář se třemi manželkami, které si v jeho nepřítomnosti dovolí na jeho adresu říct i kritické poznámky. Dále se setkáme s pánem, jehož manželka nedávno odešla a on na její počest vztyčil 108 praporů a útěchu hledá v náboženství, které skýtá možnost reinkarnace. Také do bhútánských dokumentů už pronikla snaha o korektnost, a tak se seznámíme s transgender ženou, která nepřekvapivě nevlastní ani traktor, ani oslíka. A dojde taky na hodnou sedmnáctiletou slečnu, jejíž rodiče chlastají.

 










 

Film jsem viděl ve stejný den jako Saint-Exupéryho, který o autorovi Malého prince tak docela nevypráví. Agenti štěstí mají nepřesný český distribuční název. Ten originální zní Agent of Happiness, protože se soustředí jenom na jednoho z agentů. O Amberu Kumaru Gurungovi se skutečně dozvíme i osobnější záležitosti, tj. že je nepálského původu, a proto na příkaz krále Jigmeho Singye Wangchucka přišel v rámci čistek o občanství, pročež si obtížně hledá nevěstu. Ta hodná sedmnáctiletá slečna je pro něj asi příliš mladá, a tak se – snad i na základě duchovní porady – začne stýkat se ženou, která má (podobně jako Jason McCullough z westernu Podporujte svého šerifa!) namířeno do Austrálie. My budeme svědky jejich romantických schůzek, během kterých můžeme mít pocit, že sledujeme spíše hraný film. A to i kvůli postavení kamery.

Agenti štěstí je film, jaký nás zavádí do docela jiného světa. Takového, kde jsou materiální hodnoty až druhořadé a kde lidé nepřikládají penězům takovou moc, aby je zkazili. Možná by bývalo nebylo od věci vybrat i respondenty jak městské, tak ty, do jejichž životního stylu by se ještě více promítlo sepětí s přírodou, ale o tom si v současnosti patrně nebude až tak velký problém dohledat jiný dokumentární počin. Ideální platformou by pro něj byl festival Jeden svět, kde běželi i Agenti štěstí. Nasadit tento snímek do běžné distribuce jest celkem odvážné, ale zároveň se vlastně jedná o dobrý nápad, neboť pomáhá si zase o něco víc rozšířit obzory. 

FOTO: Aerofilms