V momentě, kdy se stanete režisérem prvního neanglicky mluveného počinu, jaký kdy získal Oscara v kategorii Nejlepší film, se před vámi otevře nekonečná řada možností. Co vás napadne, to můžete. A toho taky s největší pravděpodobností dosáhnete. Klidně můžete jít za Bradem Pittem a říct mu: „Brade, ty budeš produkovat můj další film.“ A Brad Pitt s tím nemůže dělat nic, než souhlasit. No, tahle spolupráce se možná vyvíjela za trochu jiných okolností, ale nic to nemění na tom, že po titulech Snowpiercer a Okja přichází jihokorejský režisér s dalším sci-fi počinem, ve kterém před kamerou uvidíme hollywoodské hvězdy. Tentokrát nevychází z vlastního námětu, jelikož jej našel v románové předloze spisovatele Edwarda Ashtona. Na jednu stranu dobré, protože díky Stvořiteli víme, co může původní námět nadělat za neplechu. Na tu druhou samozřejmě nutno zdůraznit, že Bong Joon-ho se coby filmař pohybuje na nepoměrně vyšší úrovni než Gareth Edwards. A to jak z režijního, tak scenáristického úhlu pohledu.

Na Zemi se Mickey Barnes dostal v roce 2054, to znamená v období Minority Reportu, se svým kámošem do průšvihu, neboť místo hamburgerů neuváženě investoval do makronek. Tudíž se spolu s dalšími lidmi vypravili na planetu Nilfheim. Nechá se zapsat do programu Postradatelných, což v tomto případě pochopitelně neznamená, že by spolu se Sylvestrem Stallonem, Jasonem Stathamem, Dolphem Lundgrenem a dalšími likvidoval nepřátele. Znamená to, že bude za pomoci klonové technologie vytisknut tolikrát, kolikrát bude potřeba. Přibližme si to i tak, že tam, kde se na filmovém place využívají kaskadéři, tam bude využíván Mickey. S tím rozdílem, že u kaskadérů se vyžaduje, aby nebezpečné kousky přežili, zatímco na Mickeyho zdraví se nedbá. Prostě pokusný králík, po jehož skonu se jen vytiskne další. Tahle metoda je na domovské planetě zakázaná. Na Nilfheimu se však využívat může, v čemž má prsty i zkrachovalý politik Kenneth Marshall, jenž má plánování kolonizace na starosti (příjmení tedy nebude čistě náhodné) a jenž hodně dá na svou ženu Ylfu, co do značné míry rovná se Lady Macbeth.

Když Mickey 17 uvízne v ledové průrvě, jeho kamarád Timo mu jen popřeje dobrou smrt. Záhy to vypadá, že se stane kořistí místních forem života, které mají broukovitý a vlastně nepříliš líbivý, ale ani originální vzhled. Ačkoli pořád lepší než Arachnidé v Hvězdné pěchotě, se kterou vlastně Mickey 17 sdílí vícero podobností. A také jsou mírumilovnější, což nechápe xenofobní fašista Marshall, u něhož si můžeme být jistí pouze tím, že miluje svou ženu. Zároveň to nevypadá, že by jeho prostřednictvím nemělo jít o parodii ani na jistého reálného Američana, ani na jednoho rodáka z Jihoafrické republiky. Ostatně sám režisér potvrdil, že spojitost nemáme hledat. Každopádně, po Chudáčcích se Mark Ruffalo objevuje v další úloze, která mu dovoluje přehrávat. Toni Collette představující jeho paní zase potvrzuje svoje herecké mistrovství. Přesto trochu neprávem pořád zůstává ve stínu některých dalších hereček.  

 










 

Zástupci mimozemské rasa zvané „Creepers“ neboli „Hnusáci“ si rozhodně nezávidí, nejsou nepřející, nenaštvávají se na sebe. V tomto směru jsou daleko před lidskou rasou. Fungují tedy pospolitě, resp. možná lépe řečeno pospolně. V některých ohledech pomalu až prvobytně pospolně. To znamená, že i když jsou ve všem jiní, pořád by stoprocentně rozuměli Chammurapiho zákoníku a onoho slavného lex talionis „oko za oko, zub za zub“. Nicméně, taky dokážou být lstiví a zákeřní a vyhrožující, ale dělají to pro dobrou a morálně správnou věc. A jelikož se dočkáme i překladače z jejich a do jejich řeči, můžeme dodat, že ve srovnání s Příchozími jest jejich počínání o dost poutavější.

Titulnímu hrdinovi tedy z té průrvy pomohli, což je potíž, jelikož mezitím už vzniknul razantnější Mickey 18. A to se nesmí. Stejně jako v případě Highlandera totiž platí, že „there can be only one“. Tak není to zrovna logický přístup, když by se Mickeyho výraznější multiplikací dalo na nové planetě dost věcí urychlit, ale dobře. Souvisí s tím, že téma identity je jedním z mnoha, která se tady objevují – z dalších můžeme jmenovat lidskost, vykořisťování původního obyvatelstva či cena lidského života (což oboje zavání nejen odkazem na historii USA, nýbrž i na probíhající válku na Ukrajině). Existují projekty, u kterých takováto vícevrstevnost je ku prospěchu, leč Mickey 17 k nim nepatří. Spíše pro něj platí, že tím, že toho chce obsáhnout hodně, dělá všechno poněkud nepořádněji.

Mickey 17 se někomu nemusí pozdávat ani čistě z řemeslného úhlu pohledu, avšak není pochyb, že Bong Joon-ho moc dobře věděl, co dělá a proč to dělá. Často se taky stává, že trailer je lepší než samotný film. V případě Mickeyho 17 je tomu naštěstí přesně naopak. A znova se potvrzuje, že Robert Pattinson je výborný herec, který s přehledem zvládá interakci jak s emzáky, tak s Naomi Eckie, tak se sebou samotným. Současně platí, že si v post-twilightovské éře vybírá projekty podle skutečné kvality a nikoli podle komerčního potenciálu. Od téhle novinky se nedá úplně očekávat, že by se stala kultovní nebo že by trhala divácké rekordy, leč navzdory uvedeným výtkám svůj pozoruhodný přesah má, nesnaží si hrát na něco, čím není, a příznivce/příznivkyně sci-fi vlastně docela potěší.

FOTO: Warner Bros.