Neopouštěj mě

Never Let Me Go
Po dlouhé době dávám filmu   plné hodnocení a to protože   tomuhle filmu nemám   absolutně co vytknout.   Naprosto nevšední příběh,   který se jen tak nevidí. Na   film jsem se rozhodla koukat   hlavně kvůli Carey Mulligan   a nevěděla jsem do čeho   jdu, ale po shlédnutí moje   první slovo bylo wooow. Film   je plný emocí a úžasná   hudba, které dokonale   přibarvuje určitě situace   je brilantní, stejně jako   herecké výkony hlavních   hrdinů. Pro mě nebylo   žádné překvapení že   Carey byla skvělá, ale   Andrew Garfield, které ho   jsem viděla pouze v jednom   filmu a proto byl pro mě   obrovským překvapením a byl   opravdu výborný. Jak   říkám film nelze popisovat   ale musíte ho vidět, a velmi   mě překvapuje, že jsem   teprve druhý člověk co ho   komentuje, velká škoda   takovýhle film nevidět. A   rozhodně souhlasím, že je   pro náročnějšího diváka.

NEOPOUŠTĚJ MĚ

Zvláštní snímek o   novodobé společnosti, která   vytvořila svět bez   zákeřných chorob, svět kde   se uzdravují těžce   nemocní, kde se prodlužují   životy vyvolených. Na druhé   straně stojí skupina lidí,   kteří byli vybráni a   dopředu odsouzeni do rolí   dárců orgánů. Film   vyloženě hraje na city,   vypráví o morálce   společnosti, která se   snaží uzdravovat nemocné za   každou cenu, na úkor jiných   lidí, a ještě z toho   vlastně činí záslužný   čin. Dětem, lidem bez domova   a bez rodiny dala možnost,   aby byli užiteční ve   prospěch jiných. Dostalo se   jim hmotného zabezpečení,   společnost si dala tolik   práce s jejich vzděláním a   výchovou, vštípila jim, že   mají důležitý životní   cíl, že mají pro co žít a   naučila je, jak prožít   svůj kratičký život.

Hlavní postavy   žijí v úplné izolaci od   vnějšího světa a tak se v   něm ani neumějí chovat a   orientovat. V podstatě   nemají jinou možnost než   přijmout úkol, který jim   byl vybrán. Když v sobě   objeví citový život, ani je   nenapadne pokusit se o změnu   svého osudu, o vzpouru, ale   usilují pouze o odložení   svého údělu, nikoli o jeho   zrušení. A když se   dozvědí, že odklad není   možný, lehce se smíří s   vysvětlením dvou žen a   klidně odejdou dál plnit   své životní poslání.   Naplnit hlavní smysl svého   života svou smrtí.

Smíření dárců   se svým osudem přitom   působí velmi nepřirozeným   dojmem. Dárci neskutečně   odevzdaně přistupují na   svůj úděl a útrpně   čekají na dokončení svého   úkolu. Čekají, až se   jejich čas naplní a oni   budou pozváni, aby darovali   své orgány. Jak jsou   uvědomělí! Proti svému   osudu nikdo neprotestuje,   nikdo se nevzepře. To zcela   popírá základní vrozený   pud sebezáchovy, který velí   všem živým bytostem bojovat   o život. Stejně tak je   popřena vrozená lidská   touha objevovat a zkoumat   všechno nové a nepoznané a   učit se novým věcem i   bojovat za právo na lásku, o   kterou tolik usilovali. Nikoho   z hlavních postav ani   nenapadne pokusit se svůj   osud změnit.

Film má silný   emocionální náboj, působí   jako vyložené citové   vydírání diváků, jenže   někdy toho je přespříliš   a vyvolá to téměř opačný   účinek. Z našeho pohledu   naprosto nenormální   chování postav mi nedovoluje   vcítit se do jejich   příběhů. Zůstávám   odtažitá od toho   neskutečně umělého světa   plného nesamostatných   loutek, který je možná   kritikou morální prázdnoty   budoucí společnosti, evokuje   zamyšlení nad lidskostí,   osudem, smyslem existence,   vědomí vlastní smrtelnosti,   zodpovědnosti za svůj život   a touze po jeho smysluplném   prožití, ale zároveň je   tak prázdný, bez radosti ze   života, bez živočišné   touhy po dobrodružství a   odhalování krás světa,   kterých je všude kolem   tolik…

Atmosféra snímku a   všudypřítomná deprese byla   takřka hmatatelná, ale   natolik účelová a umělá,   že mne přes veškerou snahu   nechala k problémům dárců   orgánů natolik chladnou, že   mohu jen ocenit řemeslnou   zručnost tvůrců filmu, ale   jakkoliv se snažili   vyburcovat mé city, nepovedlo   se. S hračkami jsem   soucítila kdysi dávno, když   jsem byla ještě hodně   malá…

Za odevzdanost bez boje,   neosvětlení příčin i   následků a věčně   trpitelský výraz Carey   Mulligan nemohu dát víc než   40%, i když bych si za   zvláštní kouzlo přála   dát hvězd šest :-(.   NEJSILNĚJŠÍ SCÉNY:   Promluva opatrovnice k dětem,   proč jsou vlastně na tomto   světě a vyslovení   ředitelky Hailshamu o smyslu   Galerie.

Deprese,samota,smrt
Tak tenhle snímek se mi   dostal pod kůži, aniž bych   chtěl. Celou dobu jsem měl   staženej žaludek a slzy na   krajíčku(a to nejsem   žádná měkota). To bylo   strašně smutný, od   začátku až do konce.   Zvláštní kombinace,   milostný příběh +   klonovaní lidí a celé tak   pochmurně natočené. Herci   výborní, hlavně Carey   Mulligan začínám ji mít   čím dál raději. Ten její   kukuč vypadá jak utrápený   štěnátko. Určitě   zajímavej film který stojí   za zhlédnutí.Dávám 80%...

Kdyby stačilo napsat jedno   slovo, bylo by to slovo   DĚSIVÉ. Myslím, že jsem   chvílemi nedýchala a neměla   bych asi odvahu si tento   zážitek zopakovat,   přestože jde o jedinečný   film.

takový život hlavní hrdince nezávidím
nemám ráda Carey Mulligan,   mám ráda Keiru Knightley. Je   ale pravda, že Carey   nastoupila na místo Keiry,   která se v poslední době z   plátna téměř ztratila,   nicméně ji nikdo nenahradí   - ani malá hvězdička s   psíma očima, proslavená   především výhružkama se   sebevraždou a vzniklou   anorexií po rozchodu s Shiou   LaBeouf... Film z   šedesátých let - no dobrá,   spořádaný řád   francouzskoanglického stylu,   nepříjemná ředitelka,   osamocené děti...   připomínalo mi to starou   francouzskou animovanou   pohádku o sirotcích,   spících na kovových   postelích s křížem na zdi,   vychovávaní jeptiškama...   dokonce jsem si vzpomněla na   horor   "Sirotčinec"... a   kdyby se tento film proměnil   také na jeden velký horor,   stál by za to, ale prostě   prvních 30 minut absolutně   zbytečných, daly se sehrát   do minut 5, zpomalený děj,   ale krásná prostota a   venkov. Hudba se zdála   povědomá hudbě z filmu   "Vévodkyně" - a   už vím proč, takže hudbu   na tomto filmu vyzdvihnu -   Rachel Portman, Keiru, která   je všude jedinečná a jinak   mi film přišel ponurý,   dlouhý a bezpředmětný,   prázdný jako "Škola   života", kde Carey také   "excelovala". A   dále body snad jen za to, že   lituji hlavní hrdinku, že po   dlouhou dobu asi do třiceti   let, nepoznala fyzickou lásku   a hezké bylo téměř   "celoživotní"   přátelství, které si je k   sobě zase našlo, ačkoli zde   hrála hlavní roli samota a   smrt. A jinak jsem vlastně   ani nepochopila - o co zde   vůbec šlo :D

Snímek podle stejnojmenné   knihy Kazua Ishigura na mě   nezapůsobil. Téma je silné,   depresivní, ale dějově bez   akce a náboje, postavy se   nevyvíjejí, stagnují na   místě. Jak už bylo   řečeno, film Ostrov je lépe   zpracovaný a prakticky se   stejným poselstvím.

Never Let Me Go (2010)
Tak tohle bylo opravdu   depresivní, ale lidská   hodnota tohodle filmu je   nevyčíslitelná. Při   sledování jsem si pořád v   duchu říkal "to je tak   nefér". Například při   scéně když   "dokončovali"   Ruth.. nebo když Kath a Tommy   byli u madam a zjistili že   žádné odklady nikdy   neexistovali a na odchodu jim   řekla "you poor   creatures"... tak to se   mi úplně zatajil dech. Ta   správná anglická sychravá   atmosféra podmaněná (a to   se tady shodnem asi všichni)   opravdu nádhernou hudbou   dává tomuto snímku   neskutečné rozměry.   Herecké obsazení,   výborné.
(doporučuji   v původním znění)

Myslím, že k tomuto filmu by   se hodilo:"Proč je   život tak moc   nespravedliví?" Opravdu   hezký film se smutným   příběhem. Nejvíc mě   mrzelo, že oni je v podstatě   vůbec nepovažovaly za lidi.   Jako by mluvily o věcech a ne   lidech. Hlavní herecká   trojce se zhostila svých   rolí velmi hezky.   Především se mi líbil   Andrew Garfield. Bohužel se   mi v poslední době zdá jako   by se Keira tvářila stále   stejně, což mě celkem   mrzí. Jako herečku jsem si   ji oblíbila. Carey Mulligan   jsem viděla zatím v pár   filmech, ale herečce nemám   co vytknout.

Duši má ten co si přeje   žít a ti lidé si přáli   žít. Hlavní fakta proč   jsem si film přál zhlédnout   byla za 1. Upoutal mě název   filmu, za 2.plakát. Myslím   si, že daleko větší drama   se odehrává zde ve filmu   než v knize od spisovatele   Kazua Ishigura. Podle filmu   jsem si odvodil, že kniha   zřejmě nevypráví pouze o   životě lidí a milostném   trojúhelníku, kteří jsou   předurčeni k dárcovství,   ale vypráví i život nás   všech a obsahuje zřejmě   hromadu otázek, které si   člověk klade. Příběh   filmu je totiž hned dán a   není moc obsáhlý, čili by   čtenáře nijak zvlášť   neoslnil. Jsem si jist, že   kniha bude jedna velká   myšlenka s otázky, které si   budeme zodpovídat a kniha   nás povede především k   zamyšlení než k   dramatickému konci. Jsem   zvědavý a knihu si   pořídím.

Film je podobný filmu Ostrov   (2005) a pojednáva o   náhradných ľuďoch pre   transplantáciu organov. Na   rozdiel od Ostrova je   komorný, tichý a zameriava   skôr na pocity darcov. Scény   pre umocnenie týchto pocitov   sú úmorné, dlhé a film   konci bez akéhokoľvek   morálneho apelu a aj bez   koncovky. Film je tak pre   náročného diváka a pani   Mirku Spáčilovú z MF dnes.   Za zmienku stojí hudba,   ktorá podkresluje ponurost   situácie.

Moc silný příběh, ale   když už vymysleli   klonování lidí kvůli   orgánům, měli si ty klony   upravit nějak, aby neměly   žádné pocity nebo emoce. A   odevzdanost hlavních hrdinů   je taková celkem až   nereálná. Lidi chtějí   žít.

A kde je kurva pud sebezáchovy
Bylo mi řečeno, že tenhle   film je nejsmutnějsí ever. A   je to asi pravda, ale trochu   jinak než jsem si myslel. S   myšlenkou pěstování lidí   sem viděl už film Ostrov a   byl mnohonásobně lepší,   promyšlenejší a přesto,   že byl zasazen do budoucnosti   i realnejší. Asi nejvíce   mě zaraží odevzdanost   hlavních "hrdinů".   Sakra vždyť se mohli   kdykoliv pokusit o útěk nebo   mohli aspoň ukoncit život   společně a to třeba tak,   že to v autě naperou do tý   nemocnice a vezmou sebou pár   těch bezcitnejch lidí, co   tohle zdravotnictví   schvalujou. Proč má umírat   mladej kluk a holka kvůli   velice starýmý člověku:Aby   se "dožil" 100 let.   Asi sem hold nepochopil o čem   tenhle snímek měl být ale   mě to připadalo, že je o   lidskej kuřatek, který   čekaj na porážku. Ale to je   špatný přirovnání,   protože kuře umře rovnou   bez trápení a neví o tom.   Ti chudáci o tom věděli a   ještě jim ty orgány brali   postupně.

Dobré, ale..
něco mi tam chybělo. Asi,   jak uz tu někdo napsal, pud   sebezáchovy. Film Ostrov se   mi líbil více. Herce   nehodnotím, film mě moc   nedržel v napětí, ale je to   tím, že mám rád více akce   a efektů.