Hana Rojková: Sladký pohádkový příběh začíná ve vězení, kde Micki (Filip Tomsa) marně čeká na propušťák, aby se mohl zúčastnit konkurzu na nový muzikál Motýl a můra. Když se nedočká, jednoduše vezme roha (až neuvěřitelně lehce…) a běží rovnou do Divadla Kalich, kde se vydává za zpěváka Denise Nováka, který účast na poslední chvíli odřekl. I když zaujme, neuspěje. Jeho touha osobně se setkat se svou bohyní, hlavní hvězdou divadla Karin (Lucie Vondráčková) je ale natolik silná, že vsadí vše a na první čtenou zkoušku se s drzostí prodere. Co čert nechtěl, samozřejmě mu to projde a je obsazen do role Sfinga, který zaskakuje v něčí nepřítomnosti. Přespává pod sedačkami v hledišti, pere si pořád dokola jedno a to samé tričko a kalhoty a sbližuje se ostatními zpěváky v čele s Michalem (Jiřím Kornem) a jak jinak, Karin. Ta má ale žárlivého a majetnického přítele Oskara (Rudolf Hrušínský nejmladší), kterému se tohle přátelství samozřejmě nelíbí. Pak tu máme cholerického režiséra (Roman Pomajbo) a nafoukanou hlavní mužskou hvězdu Frantu (Daniel Landa), který těsně před premiérou svoji účast odřekne. Hádejte, kdo ho nahradí a jak to všechno dopadne.

V porovnání s ostatními filmovými muzikály se ve Kvasce (naštěstí?) nedočkáme zbytečných fantasmagorických barevných scén, kdy hlavní postava intenzivně hudebně prožívá nějaký pocit, láskou počínaje a smutkem konče. Téměř všechny scény, až na retrospektivní vzpomínky na vězení, se odehrávají na půdě Kalichu. Pokud tedy nepatříte mezi pravidelné návštěvníky tohoto divadla, je tu velká pravděpodobnost, že Kvaska pro vás nebude to pravé. V případě, že patříte do druhé skupiny a v Kalichu jste už alespoň jednou byli, víte, co tak nějak můžete čekat.

Vzhledem k muzikálovému jádru filmu hraje velkou roli hudba, samozřejmě z pera režisérčina manžela Daniela Landy. Písně z muzikálu Můra a motýl jsou tu citlivě voleny nejen na divadelní nácviky, ale i pro reálné životní situace a vše spojuje ústřední píseň Touha. Co se týče hereckého obsazení, až na pár nevysvětlitelných úletů (štěk Martiny Balogové, neVyvolený Emil Zajac jako zvukař a mírně přehrávající Daniel Landa) to nedopadlo špatně. Lucka Vondráčková překvapuje tím, že je mnohem lepší herečka než zpěvačka a Filip Tomsa celou hodinu a půl kouká jako buk, což k roli kluka, který dosáhl svého snu, tak nějak patří. Oba hlavní představitele ale naprosto zastiňuje Jiří Korn, který je prostě za všech okolností sám sebou a to je na něm to nejlepší. Jen dvě věci mi nejdou do hlavy: 1) jak je možné se v zemi, kde má každý své rodné číslo, občanku a já nevím co všechno, vydávat se za někoho jiného a navíc podepsat smlouvu bez dokladů; 2) co to máme za policii?! Člověk by řekl, že když někdo uprchne z vězení, hned se jeho tvář objeví ve všech médiích a navíc, když ten kluk celou dobu touží jít na konkurz a uprchne den před tím, neměly by náhodou jedny z prvních kroků policajtů vést do Divadla Kalich? No nic, nechci paní Landové radit a hlavně by to pak nebyla ta pravá pohádka, že?

Pokud tedy máte chuť zaposlouchat se do muzikálových melodií za cenu jediného lístku do divadla, Kvaska nabízí vcelku povedenou alternativu. Je to film na pohodový odpočinkový večer a rozhodně mu více sluší komornější televizní varianta než velký kinosál. Hodnocení: 5z 10ti

Lukáš Gálík: Abych řekl pravdu, tak netuším co si Kvaskou chtěli Dan a Mirjam Landovi dokázat. Že dokáží převést ducha divadelního a muzikálového světa do filmu a okořenit to o nějaký ten prozaicky romantický příběh? Nalijme si čistého vína - moc se jim to nepovedlo. Film o mladíkovi, který uteče z vězení aby sbalil muzikálovou hvězdu je dost otřepané téma. Takže jediná věc ze které může tento hybrid těžit, je hudba, z které je kupodivu Dan Landa cítit na sto honů. Podíváme-li se na Kvasku z pohledu obyčejného konzumenta, opravdu nevím co si o tom mám myslet. Není to drama, komedii to vidělo leda z vlaku, na romantiku dost klišé a jako na muzikál bych na to asi nechodil. Kam se poděly doby, kdy se tvůrci mohli pyšnit takovými kusy jako byl Krysař anebo Tajemství.

No abych pořád jen nekritizoval a nehaněl, Kvaska si jistě najde příznivce mezi fanoušky muziky Daniela Landy a příznivci divadla Kalich, do nějž bych šel rozhodně radši než znuděně pozoroval toto veledílo. Pokud chcete utratit pár drobných za celuloidovou placku s nejnovějším křížencem filmu s muzikálem z české produkce, pak je Kvaska to pravé právě pro Vás. Mě by sloužila pouze jako podložka pod hrnek s kávou. Hodnocení filmu: 3 z 10ti

Tomáš Chvála: Landovi po mnoha úspěších na divadle chtěli již nějaký ten pátek přejít i na filmové plátno, ale dlouhou dobu se nedostavoval potřebný nápad. A pak se všechno nějak zběsile seběhlo a během čtyř měsíců vznikla Kvaska (a tím myslím realizaci scénáře + natáčení + postprodukci). Na výsledku je bohužel znát uspěchanost, s kterou celý projekt vznikal, ale na druhou stranu z něj sálá energie, která se v posledních letech do značné části české produkce přeci jen nedostává. Miriam Landa je výrazně lepší režisérka, než scenáristka, takže většinu času musí sama sebe zachraňovat. Tam, kde se herci perou s krkolomnými dialogy, nastupuje precizní kompozice scén a hrátky se světlem.

Miriam se ve svém scénáři věnuje krom tradiční story o lásce též zákulisí divadla a samotnému divadelnímu představení. I to má svá pro a proti. Jsme svědky castingu divadelních herců, následného zkoušení a pilovaní scén. Díky tomu nemají muzikálová čísla pozici nelogických nárazových vsuvek, ale jsou smysluplnou součástí příběhu. Na druhou stranu se však málokdy obraz hudbě skutečně poddá. Pouze jednou jedinkrát postavy překročí práh inscenovanosti a vykročí směrem k absolutnímu sžití se s hudbou. V ostatních případech má hudební číslo jasně stanovené mantinely.

Jak je u Daniela Landy zvykem, hudba je tradičně na úrovni. Můžeme si o Landovi myslet cokoli, odsuzovat ho pro minulost a tak odmítat jeho „proměnu“, nicméně fakt, že je talentovaný muzikant mu prostě upřít nelze. Landa si umí s hudbou pohrát, nedělá mu problém dát dohromady jak chytlavé „hitové“ rytmy, tak zneklidňující melodie. Pokud je nějaká složka Kvasky celou dobu na vysoké úrovni, je jím právě jeho hudba. Herecké obsazení mi přišlo víceméně dobré.

Kvasky je dějově chvílemi až protivně prostoduchá. Přesto se povedlo zachytit kouzlo divadelních prken a v jistých okamžicích funguje i onen feeling známý z velkých muzikálů. Moc by mě zajímalo, jak by film dopadl, pokud by si na něj Landovi našli ve svém kalendáři ještě další dva měsíce volna. Důležitý je však samozřejmě aktuální výsledek. A i když je značně nedopečený, přesto jsem si ho svým způsobem hodně užil. Částečně však i proto, že jsem pravidelným návštěvníkem divadla Kalich a tudíž jsem znal téměř všechny tváře filmu z prken tohoto divadla. Pro smrtelníka, jehož kosa Kalichu nezasáhla, bych tedy doporučil z mého hodnocení ubrat jednu hvězdičku. Hodnocení: 7z 10ti