Konfrontaci dvou lidí z různých společenských vrstev už jsme ve filmu viděli. Ale troufám si tvrdit, že zobrazenou tímto způsobem ještě nikoliv. Afroameričan Driss bydlí na jednom (zřejmě) pařížském sídlišti, kde se potulují „samý divný živly“. Proto se není čemu divit, že si kvůli nuzným podmínkám a bandě, se kterou se kamarádí, nedávno odseděl půl roku za přepadení klenotnictví. Doma ho pak nejenže nepochválili, ale rovnou vyhostili. Alespoň, že má od zámožného Philippa slíbený podpis, díky kterému bude moci získat sociální podporu. Jenže situace dopadne jinak, než předpokládal, protože milionář si právě jeho vybere za svého opatrovníka. Po úrazu při paraglidingu totiž necítí nic od krku dolů, takže se neobejde bez pomoci druhých. Ze všech adeptů si vybere toho absolutně nezkušeného, a tudíž nejméně pravděpodobného. Postupem času si však začnou rozumět natolik, že se jejich přátelství stane nedotknutelným.

Ještě pro upřesnění, nejenže tento film vidělo toliko diváků, ale zároveň byl ve své domovině Francii zvolen kulturní událostí roku 2011. Pro někoho možná překvapivě zabodoval i v sousedním Německu a doposud vydělal přes 330 milionů dolarů, čímž se letos nemůže pochlubit žádný jiný evropský film. Přitom téma, o kterém pojednává, není ani náhodou komerční. O to obdivuhodnější je tento úspěch. Svou roli dost možná sehrálo i to, že se inspiroval skutečným příběhem známého obchodníka se šampaňským. Na druhou stranu je v tuto chvíli nezbytné upozornit na to, že pokud se na Nedotknutelné chystáte, bude asi lepší, když vše, co je uvedeno v tomto odstavci, budete brát s určitou rezervou.

Předně to vypadá, že se tím skutečným příběhem film inspiruje jen velmi volně - pouze handicapem a konceptem lidí z rozdílných společenských vrstev, ale jinak jako by byly všechny události vymyšlené. Tvůrci nepracují se syžetem, ale k předchozí scéně vždy připisují ty, které je zrovna v daný moment napadly, přičemž se snaží, aby byly vzhledem ke zmíněnému handicapu jedné z postav poučné, svým způsobem dojemné, ale překvapivě také humorné. Právě tyto dokonce dominují, protože tvůrci nechtěli natočit drama, což by bylo vzhledem k tématu snadnější, ale jejich cílem bylo vytvořit úsměvnou komedii. 

K tomu potřebovali výrazný charakter hlavního hrdiny Drisse. Ten kvůli svému původu a povaze Philippa nelituje, což je ostatně také důvod toho, proč ho přijal. Driss si občas neuvědomuje, že telefon nemůže svému zaměstnavateli jen podat nebo že ho musí krmit. Občas utrousí nějaké poznámky, které bychom mohli označit za nevhodné nebo dokonce až cynické, ale je zcela evidentní, že jimi chce Philippa povzbudit, nikoliv se mu vysmívat a povyšovat se nad ním. Tuhle práci prostě bere jako každou jinou a neskrývá radost z toho, že má díky ní k dispozici luxusní bejvák, fascinující vanu, a taky může flirtovat s pohlednou asistentkou Magalie.

Ovšem když na to přijde, dokáže být Driss i oporou. Nejenom Philippovi, kterému kupříkladu dodá odvahu, aby zavolal ženě, se kterou si už dlouho vyměňuje velmi intelektuální korespondenci. Nebo když přesvědčí jinou asistentku, aby si také už někoho našla. A co je pozoruhodnější, když nechá Philippovu dceru naivní chlapec, požádá zdánlivě rozmazlená dívka o pomoc právě Drisse. Mnohem složitější to ovšem bude s jeho „bratrem“, který se též chytil na sídlišti nesprávné bandy. I tomu ale domluví. Nicméně to neznamená, že by na něho mělo setkání s Philippem a jeho zaujetí pro umění (od básní přes obrazy až po hudbu) takový vliv. Kdepak, Philippe není kněz a Driss není Jean Valjean. Je to prostě člověk, který dělá jen to, co mu v daný moment přijde nejlepší. I v tom tkví jistá nepředvídatelnost tohoto filmu.

Nedotknutelní pohlížejí s nadhledem na aktuální témata současné společnosti. A ukazují, jak je důležité mít kolem sebe ty správné lidi. Režiséři je k dispozici měli. Oba představitelé hlavních rolí totiž podávají vynikající výkony. Francois Cluzet (za hranicemi Francie známý hlavně díky staromilskému thrilleru Nikomu to neříkej) měl jakožto Philippe před sebou nesmírně složitou úlohu. A že ji zvládl na výbornou, dokazuje fakt, že veškerou pozornost na sebe strhává Omar Sy (za hranicemi Francie neznámý), neboť právě on hraje Drisse, hlavní postavu. Nelze nezmínit také výborný soundtrack, který trefně dotváří nenásilnou atmosféru tohoto filmu. Filmu, na který byste se (pokud už nejste až příliš zmlsaní hollywoodskou produkcí) mohli klidně jít podívat.