No, aby byly věci nejprve uvedeny na pravou míru, jde o označení, které tak úplně neštimuje, ovšem Frodo na Sama nocí tmou skutečně zastával roli výkonného producenta (a asistent režie se jmenuje Daniel Lugo, ovšem zcela jistě nejde o tohoto). Ano, podíleli se na něm tvůrci, herci a herečky, kteří se sice v zemi Nadera a Simin buď narodili, nebo odtamtud pocházejí jejich příbuzní, nicméně je samotné byste potkali především v USA. Kde také Sama nocí tmou vznikla, byť se v ní mluví persky. Přesně to samé mimochodem platí i pro drsné drama Ukamenování Sorayi M., přičemž představitelka titulní postavy Mozhan Marnó tady hraje prostitutku. Protože některé prvky (sexuální narážky, mírná nahota, další věci typické pro západní svět), které v tomto díle můžeme vidět, by pro tvůrce v případě natáčení v Íránu jistě znamenaly minimálně několikaleté uvěznění.

Divákovi zvyklému na hollywoodské i nezávislé americké filmy však určitě nepřijdou nikterak odvážné či neobvyklé. Třeba takové nečekaně okamžité upíří kousnutí tady má za následek de facto pouze ten efekt, že vytrhne z rozjímání/usínání, jelikož tempo tohoto filmu jest velmi, velmi pomalé. V Bad City – neboli Zkaženém městě – kde se příběh odehrává, ale nenarazíte jen na upírky a prostitutky, nýbrž i na pasáky, feťáky, člověka mírně připomínajícího Jamese Deana, dále také na děti a kočky – jak zvířecí, tak lidské, dá-li se to tak napsat. A zřejmě příliš nepřekvapí, že roli Equalizera tu zastává právě ona upírka, jejíž nejoblíbenější činností je přitom nepochybně stalking.

Nicméně přestože víme, že se jedná o upírku, nikdy nepůsobí její sledování jiných až hororově. Ani tehdy, stojí-li na druhé straně ulice a provokuje tím, že zcela přesně napodobuje pohyby potencionální oběti. I jiné momenty totiž naznačují, že se Zkažené město nachází v nějaké snové, tudíž nereálné realitě. Jistě, vystupují tu lidé, co mají lidské vlastnosti – dobré i nedobré. Ale způsob, jakým je film natočený, v podstatě přímo zabraňuje jakémukoliv ztotožnění se či soucitu s kteroukoliv z postav. Starší pán fetuje? Tak ať! Holčina šlape? Tak jestli jí to sype, proč ne … Upírka se cítí osamělá? Tak by se pro začátek měla alespoň začít jinak oblékat! A co ten mladík, co vypadá trochu (ale opravdu jen trochu) jako legendární James Dean? Co ten vlastně chce? V artových filmech, jako je tento, prostě holt musíte počítat s tím, že na všechny zajímavě nastoleté otázky prostě vždycky nedostanete uspokojující odpovědi. Větišinové diváctvo to zřejmě naštve, ovšem někdo tomu říká umění.

V první řadě na sebe však strhává pozornost vizuální stránka, která skutečně nemá chybu! Sama nocí tmou z tohoto (vlastně nejen z tohoto) pohledu připomene Sin City, jenom s tím rozdílem, že po celou dobu „jedeme“ skutečně pouze a jenom v té černobílé. Takže opravdovou chválu za Sama nocí tmou nezasluhuje ani tak svérázná a extrémně sebevědomá režisérka Ana Lily Amirpour, jako spíše kameraman Lyle Vincent, protože v tomto případě je klíčové i správné nasvícení a existuje dost známých a skvělých kameramanů, kteří tvrdí, že na černobílém filmu by si netroufli spolupracovat. Samozřejmě ale už jenom toto vizuální provedení naznačuje (a obsah, který s sebou nese i prvky některých jiných žánrů, to jen potvrzuje), že Sama nocí tmou je určena jenom těm největším filmovým fajnšmekrům.

Sama nocí tmou je film, který kromě toho vizuálu, s ním spojené atmosféry a českého názvu nejvíce zaujme ještě taneční scénou v klubu, a také vynikajícím soundtrackem, ve kterém najdeme i zřetelné odkazy na „spaghetti“ tvorbu Ennia Morriconeho. Přestože jinak má tohle dílo k dokonalosti daleko, může se stát, že to taky dotáhne až k nominacím na prestižní ceny. To zaprvé, a zadruhé je třeba dodat, že bych se na něj stejně docela rád podíval ještě jednou. Ideálně ovšem s dálkovým ovladačem v ruce pro přetočení některých těch fakt hodně nezáživných scén. A co z toho všeho vyplývá? Že i vyloženě artové filmy mohou zaujmout mainstreamového diváka, ale   – jak se říká – „vocaď pocaď“. 

FOTO: Aerofilms