Ale proč? S velkou pravděpodobností kvůli té základní myšlence, nikoliv kvůli jejímu zpracování. Představte si, že máte manželku a dvě malé děti. Pokud manželku a dvě malé děti opravdu máte, tak si to samozřejmě jenom představovat nemusíte a tento film na vás patrně zapůsobí mnohem více, ovšem paradoxně je třeba dodat, že v takovém případě vám jej nedoporučuju ke zhlédnutí, jelikož by možná mohl vaši drahou polovičku poněkud zneklidnit. Ačkoliv, jak už jsem někdy v jiné recenzi napsal, obyvatelé skandinávských zemí jsou o dost jinačí nátury, tudíž je může vytočit něco, co by většinu Středoevropanů nechalo naprosto v klidu a naopak.

Takže, tato povedená rodinka si vyjede na dovolenou na hory. Ubytuje se v nóbl vypadajícím resortu obklopeném zasněženými vrcholky. Vskutku kouzelná podívaná i pro ty, kteří zrovna lyžování neholdují. Nicméně kde je hodně sněhu, tam jsou i laviny. V okolí hotelu nachází se několik vychytávek, které mají zabránit nekontrolovanému sesuvu. O tom je přesvědčen i otec Tomas (neplést s páterem Thomasem), když se svou milovanou chotí a ratolestmi vesele hoduje v mrazivém počasí na terase. Po počátečním „klídečku“ to ale vypadá, že se lavina „utrhla ze řetězu“, jinými slovy není kontrolovaná. V nastalém chaosu, který v podstatě vyvolá manželka Ebba (neplést s Abbou), to vypadá, že tatík před hrozícím nebezpečím vzal bezohledně nohy na ramena. Místo toho, aby se chopil očekávané role ochránce.

Nakonec se však ukáže, že milá lavina nemohla při své nejlepší vůli nikoho ani náznakem ohrozit. Nicméně pro do té doby vcelku sympatickou Ebbu zapůsobí tato událost jako rudý hadr na býka/vztek na Bruce Bannera, tudíž se rázem promění v (ne)pěknou semetryku, která prudí a prudí a prudí! Pak tedy souhlasí, že už to nebudou hrotit, když se vlastně nic nestalo. Oba jsou s tímto rozhodnutím spokojení, avšak mladá paní zase začne při první příležitosti „slejpat“! A pozor! Záhy dorazí jejich známí (tedy snad, protože vztahy mezi těmito čtyřmi postavami se pořádně nevysvětlí) – Mats, který připomíná vikingského válečníka a jeho nesnadno popsatelná přítelkyně Fanni. To ale není tak podstatné jako skutečnost, že příjezd těchto dvou jedinců znovu Ebbu z uvedeného důvodu velice potěší. A zase pozor! Svým teatrálním výstupem dokonce tuto nesourodou dvojici přiměje téměř k rozchodu! Cože?

V tento moment už se jeden opravdu nestačí divit, protože: zaprvé, při tom lavinovém incidentu se fakt vůbec nic nestalo. A zadruhé, všude byl sníh a panika (kterou de facto sama vyvolala), tudíž by se mohlo jednat pouze o Ebbinu čistě subjektivní (možná lživou) verzi. Ale je pravda, že tento klíčový moment celého filmu rozhodně není natočen úplně nejoptimálněji! Hlavně, že je Vyšší moc rozdělena do „pěti dnů lyžování“, přičemž lavina se utrhne během druhého, abychom pak tři dny mohli sledovat Ebbino trucování, naštvání, zanedbávání dětí a de facto přemlouvání všech okolo, aby byli taky naštvaní. A pokud se snad nikdo jiný nechce nechat jejím jednáním otrávit, tak nastává další prostor pro vyčítání a následné trucování.

V prvním dnu máme přitom sledovat nefalšovanou a ničím nerušenou rodinnou idylku. Jenže obsah těch brutálně dlouhých záběrů tomu příliš nenapovídá. Skoro by se dalo tvrdit, že Ebba byla už předtím nespokojená a hledala jakoukoliv, byť i velice stupidní záminku k tomu, aby mohla dát najevo svou nespokojenost v tomto manželském svazku. Obávám se však, že takhle to režisér Ruben Östlund nemyslel. Hlavně, že se kupříkladu rád chlubí tím, že ve svých filmech využívá digitální triky (v některých záběrech velmi dobře rozpoznatelné). No jo, jako by před ním CGI ještě nikdy nikdo v žádném audiovizuálním díle nepoužil!

POZOR! TENTO ODSTAVEC OBSAHUJE SPOILERY! Jak se to všechno vyřeší? Ebba Tomase svým chováním a svou nepřístupností natolik vydeptá, že manžílek chytne před zraky mírně deviantního uklízeče brutální „hysterák“, který kdyby předvedl na přelomu 19. a 20. století, nepochybně by okamžitě putoval za zdi Stonehearstského ústavu. Manželku tím však přeci jen trochu obměkčí, a proto uskuteční následujícího dne svůj „ďábelský“ plán. Všude je mlha hustá tak, že by se dala krájet. Hustější není ani ve filmech Mlha, Mlha a Hustá mlha. Přesto je rozhodnuto, že se ještě jednou půjde lyžovat. Ebba se (evidentně jen naooko) ztratí a začne volat o pomoc. Tomas nechá děti dětmi a vydává se hledat krásku v nesnázích. Vůbec ho nezajímá, že by k nim potom už nemusel trefit nebo že by je mohli ohrožovat třeba zombie-nacisti, zabiják z filmu Fritt Vilt, pedofilní pracovníci horské služby, rozzuření sobi či losi, Yetti nebo jiná stvoření. Kráska se záhy najde a děcka jsou v pohodě, protože scenárista (nepřekvapivě jím je také Östlund) má přeci jiný, lepší záměr.

Vyšší moc do jistého momentu zaujme místem, ve kterém se děj odehrává (ideální pro natáčení nějakého slasheru) a přirozenými hereckými výkony. Jenže dlouhé statické záběry postupně postrádají na účinnosti, ale kratší stejně nebudou, protože si v nich holt režisér libuje. Divák se pak začne soustředit na jiné věci a nedivil bych se, kdyby sám se sebou třeba uzavřel sázku, jestli Östlund alespoň na okamžik vysvlékne hlavní herečku Lisu Loven Kongsli (vysvlékne). Vše pak vyvrcholí odjezdem v autobuse, se kterým řidič vyvádí na úzké, příkré silničce poměrně extrémní kousky, umocněné jediným doopravdy povedeným postavením a úhlem kamery. Ebba chce vystoupit, ostatní ji následují … and That’s all, Folks! Filmy – a nejen filmy – samozřejmě nemusí být ve všem doslovné. Mohou mít klidně otevřené finále (viz kupříkladu Rozchod Nadera a Simin), ale aby to diváci zvyklí i na jiné, než festivalové počiny tvůrcům „sežrali“, je zapotřebí kvalitního scénáře a vynikajícího režiséra s jasnou vizí, který dokáže předchozí děj učinit zajímavým a uvěřitelným a onu základní (asi ne zcela malichernou) myšlenku rozvíjet způsobem poutavým, ba až strhujícím. Vyšší moc nic takového nečiní, a proto se řadí k těm rádoby ambiciózním titulům, které se vydávají za umění, ale ve skutečnosti žádným uměním nejsou! A když se to vydává za umění, ale není to umění, tak je to co?

FOTO: Film Europe