Jednoduše proto, že tím navážeme na tenhle článek o další roli Toma Cruise, jemuž Joel Goodsen z Riskantního podniku pořádně nastartoval kariéru. Díky němu záhy ztvárnil hlavní postavu Peta „Mavericka“ Mitchella v megaúspěšném Top Gunu a svým přístupem k herectví si zajistil více pozoruhodných nabídek (zvláštní, že něco podobného nelze napsat o jeho filmové partnerce Rebecce De Mornay), včetně Ethana Hunta ze série Mission: Impossible, jejíž pátý díl zamíří do kin 30. července a jejíž druhý trailer se na internetu objevil minulý týden. Za mnohé vlastně může být vděčný Seanu Pennovi, se kterým se potkal na natáčení dramatu Večerka a který jej potom doporučil producentům a režisérovi, za což si vysloužil nepostřehnutelné cameo.

Ale o co jde. Joel pochází z rodiny, kde o peníze není nouze. Proto může v garáži parkovat otcovo Porsche za bezmála 50 000 dolarů a proto může matka vlastnit vzácný křišťálový artefakt. Ve škole kvůli svému původu nemá žádné potíže. Naopak má kamarády, na které se může spolehnout, ačkoliv občas některý z nich vymyslí šílený nápad. Jako třeba když rodiče na několik dní odjedou a on pozve Joelovi domů štětku. Nejprve nevítanou Jackie, pak si hlavní hrdina na základě pochybné vize sám zavolá Lanu, s níž se rád pomiluje, nicméně když ráno zjistí, že nemůže zaplatit hotově, vydá se do banky pro cenné papíry, zatímco slečnu nechá v domě samotnou. A právě od této chvíle bude mít co dělat, aby napravil všechno, co postupně bude k napravení.

Tahle prazvláštní komedie vznikla v roce 1983. Tedy v době, kdy se v USA začalo naplno rozvíjet podnikání. Právě před takto otevřeným a prakticky ničím neomezovaným kapitalismem chtěl také režisér Paul Brickman varovat. Natočit Riskantní podnik o třicet let dříve, nepochybně by stanul před senátorem Josephem McCarthym z Výboru pro neamerickou činnost. V době, kdy do světa filmu začal významným způsobem pronikat vyhlášený levičák Oliver Stone, už žádným filmařům nic takového nehrozilo, ale přesto jejich záměr poněkud zapadnul, neboť pozornost na sebe v první řadě upoutává ten komplikovaný vztah mezi Joelem a Lanou. No, lepší označení by bylo asi bizarní nebo absolutně nepochopitelně se vyvíjející.

Ne že by chemie mezi Tomem Cruisem a Rebeccou De Mornay (zajímavé, že oba předtím spolupracovali s Francisem Fordem Coppolou) nefungovala nebo že by (v rámci režisérových pokynů) neodvedli dobrou práci, ale jenom tohle filmu jako celku výborné hodnocení nezajistí. Tvůrci si zřejmě neuvědomili, že záleží i na tom, do jakých situací se hlavní postavy dostanou a jak si v nich budou počínat. Je ještě pochopitelné, že když ona šlohne zmíněný artefakt, že on jej bude chtít dostat zpátky. Co ale pochopitelné není, to nejdříve uvidíme ve scéně, kdy mu ona vleze do auta, aby se schovala před svým pasákem, jenž záhy vytáhne pistoli. Joelovi však trvá než nastartuje (až na naléhání zjevně rozumnějšího kámoše), odjede, a pak následuje něco, co bychom v akčňáku nazvali automobilová honička.

Potom Lanu znovu nechá samotnou doma, čehož využije a přivede si kamarádku. A v další scéně jej opět převeze, ovšem jeho reakce zase nepřestává udivovat ... A takhle se to v podstatě opakuje až do samotného závěru, přičemž po celou dobu budoucí vysokoškolský student a podnikatel nadále reaguje jako naivní snílek. Jasně, Lana je sexy a svůdná, zvláště když si při tom lehne na postel, ale stejně ... vždyť přesně tohle vlastně má v popisu práce. Zhruba po hodině filmu, od situace, kdy ji běží obejmout, přestože nedlouho předtím podle mě úmyslně utopila ono Porsche, se vedle tohoto prazvláštního vztahu začne drolit i celý Riskantní podnik, čímž mi připomněl o šest let mladší odstrašující „komedii" Camerona Crowa nazvanou Řekni cokoliv ….

Právě scéna utopení drahého auťáku rozhodně bude tou nejpamátnější, přestože je dramatická, nikoliv komická. Rozhodně bych za nejlepší nepovažoval oslavný tanec získané svobody na song Old Time Rock and Roll, ačkoliv nepochybuju o tom, že se v ní tehdy mnoho náctiletých našlo. Což o to, režisér a scenárista Paul Brickman měl chvályhodné nápady, jenže jejich realizace dost pokulhávala, jelikož doplatily na nepříliš dobrého vypravěče, o čemž svědčí i jeho původní závěr, který byl naštěstí přetočen. Takže není divu, že potom natočil už jen jeden biják. Přitom někdy by bývalo stačilo jen tu jednu repliku přidat, tu odebrat, a rázem mohlo být všechno o poznání veselejší.

Třeba jako tehdy, když do Joelova domu dorazí učitel z prestižní školy, aby s ním udělal na otcovu žádost jakýsi pohovor. Ke svému údivu přijde právě v době, kdy se rezidence promění v rámci podnikatelského záměru v bizarní „bordýlek“. Snad pod vlivem svébytného prostředí si hlavní hrdina nasadí brýle (stylově i parodicky současně) a konečně rebelsky prohlásí „What the Fuck“, k čemuž byl předtím několikrát vyzván. No jo, jenže mu to bohužel vydrží pouze do chvíle, kdy ve vlaku osoulouží Lanu. Pak už zase všechno zamíří do starých, rozbředlých kolejí, kdy sledujeme pouhopouhé figurky, které pořádně nevědí, co si počít. Jak v konkrétních scénách, tak obecně. Vzhledem k jejich věku jde o celkem ušlechtilou myšlenku, která jistě šla podat efektivněji. Takhle není komu držet palce. Vlastně je, ale jen tak napůl.

Za to si ale režisér fakt může sám. Minimálně polepšit si mohl tím, že by po celou dobu zůstal v jedné rovině a nezabýval se představami. Nebo když už ano, rozhodně je měl razantněji oddělit od reality, aby nemohla být narušena divákova pozornost. Kupříkladu celý film začíná tím, že Joel vypráví sen o tom, jak jde k sousedům, kde se sprchuje nahá kočka, která chce, aby jí umyl záda. Jenže když chce jít k ní, objeví se ve třídě, kde zrovna všichni dopisují text. Později si představuje, jak doma klátí slečnu, načež dům obšacují jejich rodiče a policie. A s Lanou se pak poprvé setkáváme v naprosto surrealistické scéně, kdy ona vejde, a chviličku poté, zatímco on ji svléká, mysteriózně se rozletí dveře a do místnosti vletí listí. Byla to jenom imaginace nebo se to stalo doopravdy? Odpověď na tuto otázku se sice dozvíme, ale divit se jen tak nepřestaneme. Snaha o artovější přístup zkrátka neprospěla ani režisérovi, ani této jeho prvotině.

Riskantní podnik lze také označit za film, který se asi až příliš váže k jednomu konkrétnímu období (ta 80. léta), než aby mohl oslovit opravdu širokou masu diváků. Tohle může některým přibližně stejně starým dílům závidět, protože ta si dodnes nacházejí nové a nové obecenstvo. Ocenit se na něm ale musí chytře vybraná a zkomponovaná hudba a dále fakt, že nevyznává stejně hybridní humor jako kupříkladu Snídaňový klub nebo Volný den Ferrise Buellera a že si po celou dobu udržuje takovou příjemně nenásilnou, uvolněnou atmosféru. V edici k výročí z roku 2008 se na DVD navíc objevují - kromě toho původně plánovaného závěru - unikátní záběry z kamerové zkoušky Toma a Rebecky, a také zajímavý film o filmu, ve kterém (ne)překvapivě promluví také … Cameron Crowe! Když už skoro nic jiného, tak tohle je opravdu vtipné zadostiučinění.

FOTO: cinema.de