V době, kdy Hollywood chrlí jeden remake za druhým, se ve Francii (!) působící Luc Besson nechal opět inspirovat „Továrnou na sny“. Na první pohled to vypadalo jako dobrý nápad, protože jeho současná díla naznačují, že mu už dávno došly nápady. Tudíž skutečnost, že by měl vycházet z něčeho, co se kdysi (i s rezervami) osvědčilo, se tvářila slibně. Ostatně v případě Doupěte, pod nímž je rovněž jako režisér podepsaný Camille Delamarre, se právě tahle taktika celkem vyplatila. Trailer k novému Kurýrovi navíc naznačoval, že by se mohlo jednat o solidní akční jízdu. Jenom se nabízela otázka, jestli v něm náhodou nebyly použity všechny nejlepší záběry.

Stejně jako ten minulý, také tenhle Frank Martin prošel speciálními jednotkami, ačkoliv to na něm není zdaleka tolik znát. Teď pracuje jako ďas, resp. jako kurýr s pevně stanovenými pravidly, mezi jehož klienty a klientky patří v podstatě všichni, kteří dobře zaplatí. Zrovna se chystá strávit pohodový víkend s otcem, jenž za ním ke Středozemnímu moři dorazil, když v tom zazvoní telefon, ve kterém se ozve příjemný ženský hlas. Domluví si čas, místo a váhu zásilky, načež se ukáže, že se jedná o tři krásné ženy se zálibou v četbě Tří mušketýrů. Navíc drží Frankova otce jako rukojmí a podle všeho právě vykradli banku!

Zápletka s nebezpečnými a svůdnými ženami slibovala opravdu zajímavou i zábavnou podívanou. A nutno dodat, že zhruba do dvou třetin nový Kurýr skutečně takovou představuje. Tedy pouze v případě, že u něj nebudete příliš přemýšlet. Opakuju: u nového Kurýra prosím nepřemýšlet! Pak mu totiž můžeme ledacos odpustit a bavit se tím, jak se Luc Besson snaží být vedle těch šesti největších hollywoodských studií nejvlivnějším, nejperspektivnějším a nejuznávanějším hráčem na filmařském poli. Sice mu nelze upřít skutečnost, že díky svým kontaktům dokáže na realizaci nějakého projektu sehnat poměrně velké peníze, nicméně znovu musím zdůraznit, že sídlit ve Francii a hrát si na Hollywood prostě není možné!

Z nového Kurýra se tak do jisté míry stává velice slabý odvar Rychle a zběsile. Pravda, Besson zřejmě dělá to, co vždycky dělat chtěl. Dosáhl svého cíle, což jej v podstatě šlechtí. Z čistě producentského hlediska jej tedy můžeme zařadit ke schopným filmařům. Ambice mu rozhodně nechybí. Co naopak maximálně postrádá, jsou kreativní spolupracovníci/podřízení, přičemž do této skupiny lze bez jakýchkoliv dohadů zařadit i jeho samotného, neboť bijáky, které v poslední době pod hlavičkou své společnosti EuropaCorp vyrábí, jednoznačně dokazují, že přesedlal z pozice filmaře do pozice obchodníka. Jinými slovy mu příliš nejde o kvalitu, nýbrž o to, aby dané dílo vydělalo.

Jeden z jeho nejnovějších chráněnců Camille Delamarre určitě patří k těm talentovanějším, z nichž může Besson vybírat. Díky jeho střihačské minulosti se dočkáme tří čtyř velmi sofistikovaných přechodů mezi jednotlivými scénami. Klidně jich mohlo být i víc, kdyby členové jeho štábu byli více nápomocní. Takhle se v některých sekvencích nelze zbavit dojmu, že režisér byl jediný, kdo chtěl natočit kvalitní film, zatímco ostatní razili spíše Bessonovu strategii – rychle to natočit, pak to ňák sestříhat, a pak už hurá do kina a doufat, že to vydělá. Pokud byste snad chtěli ukázku řemeslně poctivé filmařiny, tak to byste chtěli příliš.

Plánovanému akčnímu nářezu by měly dominovat akční scény. Pro nového Kurýra rozhodně platí, že automobilové honičky zanechávají mnohem lepší dojem, než pěstní souboje, protože jsou přehlednější a tím pádem i působivější (především ta na letišti, a to i díky své správňácké dávce absurdity), kdežto souboje mnohdy nutí přemýšlet nad tím, jestli s jejich střihem náhodou nevypomáhal Olivier Megaton. Finále na útesu potom zanechává dojem nechtěné parodie. A to rozhodně nemohl být záměr! Kdyby ano, dal by se Besson a jeho spolupracovníci označit za vizionáře. Ale tak tomu vskutku není.

Scénář k novému Kurýrovi patří k dosti odfláknutým pracem. Přitom hned v několika situacích by bývalo stačilo jen několik málo úprav a rázem by vyznívaly o poznání přirozeněji, napínavěji a dramatičtěji. Opět se také potvrdilo, že Besson a ani žádný jiný z jím najatých scenáristů prostě nedokáže vytvořit záporáky natolik obávané, vyzrálé a charakterní, aby přinutili diváky více držet palce klaďasům. Kvůli tomu se znovu nepodařilo vtáhnout do hry emoce a publikum se stává víceméně nezávislým pozorovatelem. S takovým přístupem to můžete dotáhnout nanejvýš k nadprůměrnému, ale nikdy k vynikajícímu bijáku! Až si to uvědomí, bude to príma.

Všechno výše uvedené se ovšem dá tvůrcům odpustit. Tedy především s ohledem na ty první dvě třetiny (zhruba do jakési mezihry, ve které hlavní hrdina s kráskou Annou jakoby váhají, jestli si to spolu rozdat). Ale jedna věc ne! Když natáčíte akční film, musí akční scény vyplynout z přirozeného vývoje, kdy nemůže být pochyb o tom, že daná situace nešla vyřešit jinak než soubojem či rychlým odjezdem s pronásledováním. U nového Kurýra se – na rozdíl od původní trilogie – bohužel najdou takové momenty, kdy šlo všechno vyřešit naprosto poklidným způsobem, přičemž dominují dva – ten před honičkou s policií po vyzvednutí těch „Tří mušketýrek“ a souboj s týpky před klubem, během něhož za Frankem popojíždí jeho audina s „mušketýrkami“ uvnitř. Jestli na ně chtěl tímhle gestem udělat dojem, tak … tak raději vůbec nevím, co si o tom myslet.

Abyste mohli natáčet velkolepější akční scény, potřebujete štědřejší rozpočet. Ale vědomě vést herce tak, aby naplnili vaši vizi a dostali jste z nich to nejlepší, k tomu prakticky žádné finance nepotřebujete. Co potřebujete je cit, talent a schopnost vypěstovat vzájemnou důvěru. V této oblasti se má Camille Delamarre ještě hodně co učit. Nejen představitel hlavní role Ed Skrein proto v některých momentech tápe. U výborně vybraných hereček v čele s Loan Chabanol to tolik nevadí, jelikož se můžete soustředit na jejich jiné přednosti, než na herecké umění. Samostatnou kapitolou je Ray Stevenson, jenž očividně jako jediný pochopil, že celý tenhle projekt vyžaduje pořádnou porci nadsázky a tomu také přizpůsobil svůj herecký projev. Nicméně protože je v tom sám, paradoxně to vypadá, že jeho výkon jest ze všech nejbídnější.

Kurýr: Retard, resp. tedy Kurýr: Restart je legrační film. V prvních dvou třetinách pobaví zápletka, některé hlášky a asi tři choreograficky promyšlenější akční scény. Ve třetině závěrečné to jsou absurdní bizarnosti, násilně naroubované (tj. předchozí děj částečně bortící) scenáristické kličky a nějaká ta malebná lokace. Ne všechno se zkrátka vydařilo podle představ, ale dovedu si dost dobře představit, že stačilo celkem málo a mohlo to být ještě mnohem, mnohem nevydařenější. Následující dvě avizované části, pokud opravdu vzniknou, budou jistojistě vyžadovat jiný přístup. Tu první si tedy ještě po cimrmanovsku zrekapitulujme. Kurýr: Restart je film jaký? Legrační. Dost momentů v něm je co? Bizarních. Takže u něj nebudeme co? Přemýšlet!

FOTO: Bioscop