První světová válka nedávno skončila a tehdejší Prešpurk (dnešní Bratislava) má být na několik dní na počest Woodrowa Wilsona, osmadvacátého prezidenta Spojených států amerických, přejmenován na Wilsonovo město, neboli Wilsonov. Jenže tu zrovna řádí zabiják, který podle všeho nemá lidskou podobu! Místní policie je bezradná, tudíž nezbývá než požádat o pomoc Washington. A tak na místo činů přijíždí Aaron Food, specialista FBI na boj proti zlu, jenž ovšem razí dosti svérázné metody. Patrně proto, že je sám velice svéráznou osobností. Možná i to je důvodem, proč si jako svého spolupracovníka vybral nezkušeného Kvida Eisnera, který miluje továrníkovu dceru Šajndeli.

Při druhém zhlédnutí trailer vypadal, že by Wilsonov mohl být vcelku zábavnou podívanou. Ne snad že by to mohl opravdu dotáhnout na roveň děl typu Adéla ještě nevečeřela nebo Tajemství hradu v Karpatech, ale ve finále by k nim třebas nemusel mít zase až tak daleko. Jenže jak už to tak někdy bývá, ona upoutávka v podstatě obsahuje všechny ty nejlepší záběry, které v tomto počinu uvidíme, a také ty nejlepší repliky, které v něm uslyšíme. A zbytek? Zbytek je bohužel téměř ukázkovým příkladem toho, jak by parodie/komedie neměla dopadnout. Protože když v kině uslyšíte smích jen cca na dvou místech a ještě ke všemu zhruba od čtvrtiny ze všech přítomných jedinců, pak prostě není něco v pořádku.

Velká očekávání se zadrhnou už po několika minutách, během nichž zaujme akorát vypravěčovo hlášení o tom, že se prezident USA přijede do Prešpurku osobně podívat, jelikož „na Balkáně nikdy nebyl“. Ale jinak sledujeme pouze prapodivné postavičky, jejichž komičnost má zřejmě spočívat v jejich imbecilitě. Jasně, ve filmu tohoto žánru můžete mít takovou postavu jednu, možná dvě. Ale ne deset (a víc)! Dívák tedy jako na slitování čeká na Aarona Fooda v podání Jiřího Macháčka, jenž působil dojmem vpravdě komické figurky, jejíž specifické (a třeba i náhodné) vyšetřovací metody by mohly přinést kýžený úspěch a pobavení. Jenže tenhle Aaron Food není jako kupříkladu Nick Carter. Tenhle Aaron Food je prostě … imbecil!

A jako takový vůbec něměří, ale rovnou řeže. Viz scéna, ve které za pomoci speciálního zařízení hodlá uspěchaně vymítat ďábla z Šajndele. Jindy neváhá mučit židovské seniory či osahávat zavražděné ženy, protože mu to asi zrovna přišlo jako dobrý nápad. Pak zase – patrně aby řeč nestála – pronese na adresu svého afroamerického sluhy nějaký ten ostřejší výraz, což bychom konečně mohli považovat za ten „nekorektní přístup“, o němž tvůrci hovořili (nebo si snad myslí, že ‚nekorektní‘ znamená totéž co ‚bizarní‘?), ovšem nemůže být pochyb o tom, že by v takovém případě lépe fungoval, kdyby byl Food taky černoch. A to není! Veškerý potenciál (a že nebyl zrovna malý) této postavy se tedy smrskne na jednu jedinou povedenou hlášku (která už je navíc v traileru), což lze vlastně při bezmála dvouhodinové stopáži označit za … inu, za nekorektně krutý žertík.

Z herců tedy pobaví akorát Táňa Pauhofová v roli naivní, popletené Šajndele. Dosti pravděpodobně za to může fakt, že má velice malý prostor a z každého záběru z ní úplně vyzařuje to, že si na plac prostě přišla hrát. Kéž by zvolili stejnou cestu i všichni ostatní herci. Anebo od ní snad na základě pokynů režiséra museli ustoupit? On jim tentokrát příliš nepomohl ani scénář, resp. asi spíše nápad přetvořit povídkovou předlohu z gotického hororu do rozjuchané parodie, ačkoliv na vině by mohly být i další aspekty jako málo natáčecích dní či snad absence jasné vize toho, CO chci vůbec natočit?

V tom se Wilsonov liší od Mazaného Filipa, ke kterému má z novodobých českých děl asi nejblíže, protože Václav Marhoul měl očividně představu velice, velice jasnou. Natáčením v ateliéru a zvoleným vizuálem dokázal ozvláštnit i jinak fádní místa. Kdežto Wilsonov zůstal také po vizuální stránce za očekáváním. Marhoul toho navíc evidentně i spoustu načetl a nakoukal, díky čemuž působí jeho dílo mnohem vyzráleji. Na rozdíl od Mašínova filmu má vychytané tempo i rytmus, pročež se dá směle tvrdit, že drží více pohromadě. Celkové hodnocení by však nebylo o moc lepší, protože oba filmy postrádají jednak optimální timing, a pak je tu ještě ta nezanedbatelná skutečnost, že četné vtípky, momenty a situace nejsou legrační, nýbrž … ehm, spíše poněkud trapné. Ačkoliv v případě dvanáct let starého bijáku bych si klidně vsadil, že se jednalo o šibalský záměr, protože parodie mnohdy takové bývají. Kdežto u Wilsonova se nikdy nelze zbavit pocitu, že tvůrci prostě očekávali, že se dění na plátně bude obecenstvo jen a pouze smát.

Přitom tady hapruje i ona detektivní linka. Nejen kvůli tomu, že je s tou komediální z pochopitelných důvodů provázána. Zpočátku se zdá, že ve městě řádí jakési – zřejmě nadpřirozené – monstrum (snad můžeme použít Foodova výrazu „nekromant“), jenž vypadá jako přerosté zvíře z filmu Kráska a zvíře. Zajímavý fantasy prvek, na kterém šlo jistě více stavět, třebaže se dalo předvídat, že to všechno ve finále bude zřejmě jinak. Ale že to bude zrovna takhle, to by nepředvídal ani děda Vševěda. A tady rozhodně nejde o pochvalu, protože během rozuzlení se odehrají věci poněkud zcestné a takové, které se vůbec, vůbec, ale opravdu vůbec odehrát nemusely.

Wilsonov se v podstatě neplánovaně změnil v Kameňákov! I když se nedá napsat, že by se úplně jednalo jen o sled scének, které víceméně spojuje jen to, že se odehrávají ve stejném městě. Z tohoto pohledu jde o propracovanější podívanou, to zase jo. Oba filmy ale cílí na stejnou diváckou skupinu, byť nemůže být pochyb o tom, že Wilsonovští doufali – vzhledem k žánru a přirovnáváním ke zmíněným komediím patřícím do Zlatého fondu české kinematografie – v oslovení ještě širší veřejnosti. Na celém filmu je tak vedle těch nemnoha technicky a vlastně i vizuálně zvládnutých PODVODNÍCH záběrů nejzajímavější ten fakt, že částečně vychází ze skutečných událostí. V této souvislosti se nabízí otázka, jestli ono to všechno přeci jen není o něco sofistikovanější. Jestli náhodou tvůrci tohoto bijáku nehledali stejně jako tehdejší představitelé města Prešpurku už od samého začátku přípravných prací inspiraci v USA, neboť tam obvykle mívají nevyvedené parodie hodně slušné tržby. Takže se nechme překvapit. Už premiérový víkend ledacos napoví.

FOTO: Falcon