První scéna filmu je zároveň jeho druhou nejlepší. Dva týpci se v ní vysoko nad zemí prohánějí na motorkách. Pak se odhodlají k riskantnímu přeskoku, který jednomu vyjde a druhému ne. O sedm roků později se ten přeživší s přezdívkou (!) Utah hodlá stát agentem FBI. Právě se řeší loupeže, které provádějí „naprostí profesionálové, kteří se nebojí dělat extrémní kousky“. Nebo něco v tom smyslu. Utah se mezi ně začlení tím, že se málem utopí. Společně pak převážně klábosí, a také hojně filozofují nad Ozakiho osmičkou (to mají být výstřední kousky proti přírodě, které snad mají vést k jakési duševní rovnováze a osvícení, nebo co), ale pravý skutek … utek!

Dost lidí mi říkalo: „Tý jo, viděls ten trailer na novej Bod zlomu? To vypadá fakt hustě!!!“. Na trailer k novému Bodu zlomu jsem se naschvál nepodíval a možná to byla chyba. Učinil jsem tak až teď během psaní těchto řádků. A je třeba dodat, že skutečně vypadá „fakt hustě“. Jenže je to dáno tím, že jsou do něj umě nacpány všechny scény, ve kterých se něco děje. Ty v celé své délce nevydají na víc než patnáct minut! Pokud stál tenhle biják skutečně 120 milionů dolarů, pak doopravdy nechápu, kam se všechny ty prachy poděly.

No, je pravda, že nejvíce asi stálo cestování po světě. Vedle Evropy a Severní a Jižní Ameriky zavítali filmaři rovněž do Francouzské Polynésie. A vlastně celkem zbytečně, neboť jediným státem, kam se opravdu vyplatilo vycestovat, je Venezuela. Právě tam se totiž nachází Salto Ángel – nejvyšší vodopád na světě (téměř kilometr). A právě tam lezou bez jištění Utah a jeho kámoš Bodhi. Prakticky všechny scény v tomhle filmu jsou poněkud ujeté, nicméně pouze o této jediné lze napsat, že je ujetá správně. Že by ale byla nějak vyloženě cool, to zase ne.

Jinak mohli tvůrci asi všechno natočit na jednom místě – v Louisianě, Kanadě, Brazílii, Maďarsku, Bulharsku či jiné v posledních letech tradiční pobídkové baště. A soustředit se především na ty extrémní kousky, aby se nový Bod zlomu dal uvést jako „Rychle a zběsile (režisér Ericson Core dělal kameramana na jedničce) na vlnách, ve vzduchu a na horách“. Nebo něco v tom smyslu. Protože takhle kupříkladu scéna s wingsuity působí neuvěřitelně tupě. Možná proto, že samotné ploché postavy (ztvárňované vesměs herci bez jakéhokoli charismatu – s výjimkou Edgara Ramireze, který se ale do role Bodhiho z obtížně popsatelných důvodů stejně nehodí) často jednají tupě a rozhodně v žádném případě nepůsobí jako profesionálové, ale jako banda amatérských tupců, kteří si hrají na profesionály a sem tam se jim čirou náhodou něco zadaří.

Další věc je, že vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by nový Utah zapadnul do bandy a svým způsobem uznával její metody a činy natolik, že by začal zpochybňovat svou profesi agenta. I v novém Bodu zlomu je scéna, ve které má Bodhiho přímo na mušce, ale místo toho vystřelí několikrát do vzduchu. Zatímco v původním nikdo nepochybuje, proč to udělal, v tomto je to zřejmě především právě z toho důvodu, že se tato scéna nachází v tom původním. Jelikož jinak vůbec, ale vůbec nefunguje! Scenárista prostě odvedl vskutku škaredou práci. A to jím byl Kurt Wimmer, který má přitom na kontě několik solidních kousků.

Tenhle nový Bod zlomu ale doopravdy selhává téměř všude tam, kde ten starý boduje. Surfaři, kteří vykrádali banky v maskách amerických exprezidentů prostě i díky o poznání dravější a uvědomělejší režii Kathryn Bigelow (a snad i výkonné produkci jejího tehdejšího manžela Jamese Camerona) do značné míry až přirostli k srdci. Keanu Reeves a Patrick Schwayze navíc své role skvěle zahráli. A jediná žena v gangu (tam Lori Petty, tady Teresa Palmer) nebyla jen jakousi loutkou či možná ozdobou, po které se všichni vozili. Žel, tenhle biják prostě kandiduje na zklamání roku! I proto, že budeme svědky jedné z nejbizarnějších loupeží. V bance na kopci, která má jako jediná v Itálii v sobotu odpoledne otevřeno (auta mají přitom, mám pocit, francouzské SPZ)!  

Bod zlomu je film, který chtěl rovněž upřednostnit skutečné lidi před CGI efekty. Proto se na vzniku výrazněji podíleli opravdoví extrémní sportovci – surfaři, snowboardisté, motorkáři, (horo)lezci apod. Jde tedy v podstatě o totožný přístup, jaký zvolili ti, kteří stojí za loňským nesmyslem s názvem Need for Speed. Ani tady nevyšel. Některé počiny zkrátka přetvářku do modernějšího hávu nepotřebují. Zvláště pak asi ne ty z předminulé dekády. Proto doufejme, že nedávno někde zmiňované plány na transformaci Nebezpečné rychlosti (samozřejmě též s Keanu Reevesem) zůstanou ještě dlouho, dlouho u ledu.

FOTO: Bontonfilm