You … little … pussy! Těmito slovy otevře film chlapík s tváří Tima Rotha. Pak se Henry objeví ponořený ve vodě na místě, kde mu přidělává nohu a ruku. Kdo? Přece sexy blondýnka Estelle, co tvrdí, že je jeho manželka. A následně bude třeba začít bojovat. A padat v modulu. A nechat si poradit od Jimmyho. A nabíjet se. A zase bojovat. A lézt vysoko nad zemí. A navštívit noční klub. A zase bojovat. A střílet. A otevírat hrudníky. A zase bojovat. A vyrvávat srdce. A utkat se s armádou vojáků. A střetnout se s týpkem s nadpřirozenými schopnostmi. A bojovat. A zabíjet. Hlavně zabíjet.

Jo, už to může být tak dvacet roků, co jsem poprvé viděl film, který byl celý natočený z pohledu hlavního hrdiny. Vybavuju si, že se jednalo o drama a výraznou úlohu tam hrála jeho přítelkyně/manželka/milenka … nebo to možná byly přítelkyně/manželky/milenky. A zrovna nedávno jsem si říkal, proč se takových filmů netočí více. Ono to vlastně není potřeba, že ano. Protože filmy fungují, ať už je kamera posazená kdekoliv. Kratší sekvence jsme mohli vidět třeba ve Speciální jednotce a dalších bijácích, nicméně Hardcore Henry je první akční takto natočený celovečerní počin.

A má to svá pro a proti. V první řadě tu máme ten bídný příběh. Respektive takhle, příběh je fajn a správně ujetý, ale je bídně zpracovaný. Tvůrci nezapřou inspiraci ve FPS počítačových hrách, ale občas to fakt přehánějí s pohyby kamery, takže není skoro nic vidět, nebo nás zavedou na pozoruhodná, leč výrazně potemněná místa, takže zase není skoro nic vidět. Další věc je, že se najdou pasáže, kdy se poměrně rychle a neuváženě mění tempo, což v případě tohoto bijáku působí jako pěst na oko. A to není dobré, protože Henrym se díky tomu subjektivnímu pohledu stává každý divák i každá divačky.

Tolik zamrzí, že některé nápady nebyly řádně rozvinuty a že akce je s výjimkou jediné až přehnaně chaotická. Skutečně to vypadalo, že Hardcore Henry bude výjimečným filmovým zážitkem, jenže kdo někdy hrál hry jako Doom, Duke Nukem 3D, Wolfenstein 3D (tu jsem měl vždycky nejradši) a další, tak toho zřejmě neuchvátí ani to, že všechno může sledovat na velkém plátně. Navíc se nemůžu ubránit drobného zklamání z toho, že všechno mohlo a mělo být ještě o level více hardcore (násilnější, sprostější a v nočním klubu nahatější). Nicméně na druhou stranu za dva miliony dolarů nemůžeme čekat zázraky, ačkoliv zručnější filmař typu Roberta Rodrigueze by je možná i zvládnul.

Hardcore Henry určitě nebude největší peckou tohoto roku, přestože je na něm vidět, že si právě tohle hrozně moc přál. Své příznivce si ale určitě najde, jelikož by se dalo napsat, že jeho největší síla spočívá v tom, že umí být přesvědčivý a podbízivý. Jenže neobvyklá metoda natáčení ještě sama o sobě skvělý biják nedělá. K tomu jsou zapotřebí další aspekty jako například herecké výkony (Tim Roth, Hayley Bennett a hlavně Sharlto Copley tu mají dobré role – to zase ne, že ne) nebo kvalitní příběh nebo větší odvaha nebo řemeslná zručnost či místo ní silné produkční zázemí (nejlépe tedy oboje najednou). A přesně tohle by Hardcore Henry potřeboval k tomu, aby se stal nefalšovanou kultovní záležitostí. Ale nemá to.

FOTO: Bontonfilm