Připoutejte se, protože zběsilou rychlostí přijíždí nový druh teroru. Stuntman (Kaskadér) Mike v podání Kurta Russella disponuje speciálně upraveným autem, které je – vzhledem ke kejklím a kotrmelcům, jaké s ním musí v rámci své práce dělat – nesmírně bezpečné pouze v případě, když sedíte na místě řidiče. Vypadá jako v pohodě týpek, tedy kromě té velké jizvy na tváři. Má své metody, jak přimět holky, aby udělaly přesně to, co chce (kupříkladu prostřednictvím svého deníčku, kam si zapisuje všechny lidi, které kdy potkal, přičemž má dvě kategorie – ty, kteří byli OK, a pak Chickenshit). I kdyby to měl být Lap Dance v podání kočky Arlene – vskutku památná scéna, která ve filmu obsáhne dobré tři minuty. Jenže Stuntman Mike má i své stinné stránky, z nichž ta druhá bude odtajněna až v samotném závěru. A to o něm ještě některé věci nevíme jistě (třeba jestli je opravdu kaskadér).

Podobně jako později v případě Nespoutaného Djanga, i tady napsal Quentin Tarantino scénář, kterým svůj film de facto rozděluje na dvě poloviny. Tam nejprve sledujeme Djanga a Dr. Kinga Schultze, kterak loví lidi, a poté se přesunou do Candylandu. Tady začínáme v texaském Austinu, kde výše zmíněná postava sleduje tři holky, aby mohla uskutečnit svůj úchylný záměr. Záhy se přesuneme do Lebanonu … v Tennesse, kde výše zmíněná postava sleduje jiné tři holky, aby mohla uskutečnit svůj úchylný záměr. Jenže tentokrát se trochu přepočítala. Mezitím budeme svědky cca osmiminutového intermezza, ve kterém šerif Earl McGraw (Michael Parks) vysvětluje nejen motivaci pachatele.

Režisér a scenárista tímto filmem zaskočil dost svých věrných příznivců, avšak nesmíme zapomínat, že vzniknul coby součást projektu Grindhouse (spolu s Planetou Teror, kterou si taky někdy zrecenzujeme), jehož autoři v čele s Robertem Rodriguezem a Quentinem Tarantinem chtěli vzdát poctu pokleslým exploitačním počinům. Ne všechny dialogy v Autu zabiják se dají považovat za mistrovsky vybroušené tak, jak to umí snad jen Tarantino. Vypadá to, že některé ty „holčičí řečičky“ by snad dokázal napsat i do filmů zapálený středoškolák, ale přesto mají něco do sebe.

Podobně jako v Kill Billovi, i tady se experimentuje s vizuální stránkou. První polovina z Austinu díky škrábancům a drobným opakovačkám jasně přímo odkazuje na žánr exploitation. Ve druhé polovině z Lebanonu je obraz s výjimkou krátké černobílé pasáže normálně barevný a hlavně bez škrábanců. Najdeme tu odkazy i na Gaunery, Od soumraku do úsvitu, svůj segment ze Čtyř pokojů, ale i další skvosty jako Vanishing Point, Dirty Mary Crazy Larry, Faster, Pussycat! Kill! Kill! nebo Wolf Creek. Podobně jako v dalších bijácích „Šílence z videopůjčovny“ se pak díky rozložení mizanscény dají téměř do nekonečna objevovat nové a nové věci (i když Pulp Fiction bude v tomto směru samozřejmě nedostižné).

Holky v obou pasážích jsou rozdílné, ale zároveň v něčem podobné. Smyslná Arlene, hezká Shanna a sebevědomá DJ Jungle Julie, která má po městě všude billboardy, nad nimiž protagonistky jásají. Větší část strávíme v baru, kam zavítá i Stuntman Mike a naivní Pam (Rose McGowan, v Planetě Teror hrající hlavní hrdinku Cherry Darling). Vše vygraduje výborným okamžikem, který uvidíme z více úhlů pohledu. Pak se seznámíme s Abernathy, Lee, Kim, které jsou o poznání odhodlanější. Pracují na jakémsi filmu a znají se se Zoë Bell. Během závěrečné dvacetiminutovky si nejprve sjedou scénu z jednoho z výše uvedených počinů, načež Auto zabiják vygraduje další honičkou zakončenou vskutku legrační momentkou. A to by nebyl QT, abychom neměli možnost podívat se alespoň některým holkám na nožky …

Auto zabiják bude patrně trochu nedoceněný biják. Přeci jen když si jako režisér nastavíte laťku tak nezapomenutelnými počiny, jaké jste si na konto připsali předtím i potom … Sledovat Jordan Ladd, Vanessu Ferlito, Sydney Tamiiu Poitier, Rosario Dawson, Mary Elizabeth Winstead, Tracie Thoms a Zoë Bell ale prostě ani nemůže být nuda! Film navíc doprovází tradičně skvělý tarantinovský sountrack a režisér si tu poprvé stoupnul přímo za kameru, tudíž by Auto zabiják měl být ze všech jeho filmů tím úplně nejtarantinovějším. Sám ho však paradoxně považuje za svůj nejméně zdařilý. Pro mě se jedná o vynikající poctu exploitation žánru skoro se všemi klady i zápory.

FOTO: cinema.de