S cílem sehnat si práci přichází do města John Nada. Dostane se až na stavbu, kde potká Franka, který ho zavede do stanového městečka, kde bydlí. Naproti se nachází kostel, za jehož zdmi se dějí neobvyklé věci. Mimo jiné tamní kněz jakoby dokázal hacknout televizní vysílání. Nikdo kromě Nady si toho ale příliš nevšímá. Po násilném policejním zátahu zůstal kostel prázdný. A protože tam už dříve kvůli přirozené lidské zvědavosti byl, vezme si krabici, v níž se nacházejí pouze a jenom sluneční brýle. Na první pohled obyčejné, ale na ten druhý rozhodně ne růžové, leč přesto velice užitečné, neboť pomáhají svému nositeli prozřít a vidět černé na bílém, že svět obsadili se svými podprahovými vzkazy nepříliš vlídně vyhlížející emzáci!!!

„Jasně, že se tam najde nějaká skrytá myšlenka, ale v podstatě je to akční film,“ prohlásil tenkrát John Carpenter. Samozřejmě – akční scény v Oni žijí jsou precizní. Na prvním místě se musí uvést Nadův pád z okna, v čemž má prsty asistentka programového ředitele televize Cable 54 Holly Thompsonová, kterou hlavní hrdina unese, aby se mohl ukrýt, neboť někteří zjistili, že vidí a tím se stal nepohodlným. Další přestřelky trochu připomenou až ty westernové, což není náhoda, protože režisér nikdy neskrýval obdiv k tomu žánru (a Johnu Wayneovi), i když je fakt, že v některých jeho dalších projektech, jako kupříkladu v Útoku na 13. okrsek, je tento vliv ještě znatelnější.

Takže ano, Oni žijí fungují znamenitě jako akční biják, ale nesnažit se číst mezi řádky a nesledovat tu skrytou myšlenku … To by byl v případě tohoto díla, které letos oslaví třicetiny, skutečný hřích. Původně mělo jít o kritiku reaganismu (politiky prezidenta Ronalda Reagana), nicméně po zhlédnutí filmu musí snad každý uznat, že je tím svým poselstvím ještě relevantnější v dnešní době, než byl tehdy. A pozor! Rozhodně se nebavíme jenom o USA!!! Mimochodem, nadčasovost Oni žijí reprezentují ve dvou scénách i bezpilotní drony – tehdy sci-fi prvek, v dnešní době víceméně samozřejmost. (Teď ještě pár roků počkat, až budou k mání i ty hodinky.)

Film rozhodně nevypráví pouze o principu kapitalismu, který se tak trochu zvrtnul. „Kdo má zlato, vytváří pravidla,“ zazní tady. A je to pravda – bohatí si můžou dovolit ledacos („ONI ŽIJÍ, MY SPÍME,“ hlásá nápis na stěně kostela) protože mají zisk a peníze, které jsou nesmírně důležité. Však se také po nasazení brýlí objevuje na bankovkách nápis „tohle je tvůj Bůh“. A když jsme u toho, sice na to není kladen žádný důraz, ale Oni žijí poukazují i na to, že samo náboženství je svým způsobem podvod, jelikož také ovlivňuje svobodné myšlení. O to komplikovanější celá věc je, že ne všichni si můžou vybrat, jestli se stanou stoupenci některého z nich.

V rámci příběhu se najde velký prostor i pro přisluhovače a převlíkače kabátu, kteří se zaprodali, aby nadále pokud možno bez obav proplouvali životem. I za cenu postavení se zády ke svému vlastnímu druhu. Nechají se zkorumpovat, avšak stejně nebudou vládnoucí elitou, pouze negativním prostředníkem mezi ní a masami (takže něco jako StB). Takové bytosti skutečně jakoby přiletěli z jiné planety obsadit tu naši, protože tato manipulace a rozsévání strachu by vůbec neměly být součástí lidského naturelu, zatímco pro emzáky klidně můžou být tím životním stylem.

Osobně považuju za největší přínos filmu skutečnost, že ona velice komplexní myšlenka zahrnuje i fakt, že s „obyčejnými lidmi“ krutě manipulují média! Včetně těch, která jsou mnohými stále považována za seriózní. Jenomže i ta lžou nebo se vyhýbají tématům, o nichž by se vzhledem k jejich aktuálnosti nemělo mlčet! Už ani přesně nevím, kolikrát jsem jenom za poslední dva roky slyšel: „Musí to bejt pravda, protože to řikali v televizi.“ Bullshit! Vždyť i moderátoři zpráv či vysoce postavený řečník, který sděluje davům důležité věci, můžou zatajovat podstatné informace. A ti, kteří to prohlédnou a nenechají se ovlivnit, by se dali spočítat pomalu na prstech.

V této sci-fi (ačkoliv je to tedy opravdu sci-fi?!?) je jedním z takových Nada, jehož příjmení ve španělštině znamená ‚Nic‘. Snad právě proto, že nikdy neměl velké ambice a spokojil se s málem, si začal všímat, že se kolem něj děje něco podezřelého. Když po nasazení brýlí, které mají v jistém smyslu stejný efekt, jako 3D brýle na některé lidi, zjistil, jak se věci mají, chce přemluvit kámoše Franka, aby se také podíval. Ten vypadá, že tuší, že „život je čubka … a zase hárá,“ nicméně raději chce zůstat v té nevědomosti, protože věří, že když se nebude do ničeho plést, nic se mu nemůže stát. A tak dojde na tu ikonickou PĚTIMINUTOVOU RVAČKU, která vstoupila do dějin kinematografie.

Vyšlo tedy i obsazení wrestlera Roddyho Pipera, který paradoxně Johna Carpentera vůbec neznal. Přispěl však onou památkou hláškou, jejíž vyznění v českém překladu zdaleka není tak úderné a cool: „I have come here to chew bubble gum and kick ass. And I’m all out of bubble gum.“ S Keithem Davidem vytvořili zprvu nesourodou, leč později sehranou dvojici, která sleduje stejný záměr. Zapomínat nelze ani na Holly v podání Meg Foster, jejíž postava si i přes malý prostor projde pozoruhodným vývojem, a samozřejmě je tu „maskot“ Carpenterových filmů George „Buck“ Flower, jenž svou úlohu ztvárnil vskutku famózně.

Oni žijí a přikazují: poslouchej, konzumuj, milujte se a množte se, nepřemýšlej, nezpochybňuj autority, spi, přizpůsob se, … Jedná se tedy o jasnou ukázku výborné satiry, kterou John Carpenter dokonale vyšperkoval závěrečnou sekvencí, nejen tím, že v ní zmíní filmový kritik stěžující si na násilí a sex ve filmech i jeho jméno. Oni žijí rozhodně taky nezapřou jeho rukopis, ovšem pár drobností znovu nezodpoví (třeba jak je to přesně s těmi lety na Adromedu?). Jako jeho další díla si taky toto nejenže říká o pokračováníne, ale zároveň se pyšní skvělou hudbou, kterou složil sám režisér. John Carpenter’s They Live jinak určitě nejsou jedním z těch filmů, u kterých si říkáte, že „tohle měli natočit spíše takhle a tohle takhle.“ Kdepak, i tři dekády po svém vzniku fungují bezchybně. Pořád totiž dokážou diváky a divačky probudit a přimět je, aby se více koukali kolem sebe.

FOTO: cinema.de