Dalo by se napsat, že Hrdina je do jisté míry prequelem k Velké čínské zdi (nejen kvůli stejnému režisérovi) a spojitost samozřejmě najdeme i s Mumií: Hrobem dračího císaře (nejen kvůli přítomnosti Jeta Li). Ale k obsahu. Před dvěma tisíci lety v období válčících států byla Čína rozdělena na sedm království. Ta mezi sebou po léta bojovala a lidé trpěli. Nejrázněji si v boji o moc a v úsilí o sjednocení říše počínal vládce státu Čchin. Obávali se ho panovníci všech ostatních států. V čínských análech je mnoho příběhů o pokusech sprovodit tohoto panovníka ze světa. Toto je jeden takový příběh …

Příběh ze starověku, kdy lidé ještě uměli létat. Tady se nabízí několik variant, přičemž všechny jsou vzhledem k nezaměnitelné poetice této z poloviny magické filmové básně a z poloviny epické vícevrstevné podívané smysluplnější, než v případě o dva roky staršího Tygra a draka, kde to bylo spíše jenom na efekt. Není jisté, jestli tehdy uměli létat všichni nebo pouze ti, kdož mistrně ovládali umění meče a boje. Je jisté, že touto schopností vládli muži i ženy, kteří ji tak bez obav mohli využívat i při previzualizaci svého následujícího souboje. A je téměř jisté, že to režisér Zhang Yimou nezamýšlel jako metaforu touhy po svobodě a volnosti v zemi, kde panující režim využívá cenzuru.

Dlouho to taky vypadá, že v tom příběhu, který se odehrává ve vícero rovinách, by se mohlo jednat pouze o bujnou představivost pábitele Bezejmenného (Jet Li), jehož uvěřitelným a s neprůstřelnou logikou podávaným výmyslům pak uvěřil i sám budoucí první císař (dokud si to neuvědomil). Jedno totiž Bezejmennému upřít nelze – jedná se o vynikajícího bojovníka, který s mečem poctivě trénoval dlouhých deset roků. Teď byl pozván do královského paláce, neboť přemohl a zabil Nebeského (Donnie Yen), Zlomený meč (Tony Leung Chiu Wai) a Sněhovou vločku (Maggie Cheung), kteří byli považování za největší hrozbu. Při doložení jejich zbraní se mohl přiblížit k hlavě státu na pouhých deset kroků. Mezi nimi se nacházely jenom nápomocné plameny svíček.

V tuto chvíli není ani tak důležité, že to Sněhová vločka údajně táhla s Nebeským i se Zlomeným mečem, jako to, že se v podstatě jednalo o jednu z prvních mafiánských organizací. Každý z nich měl přesně danou pozici a kvůli svým zištným záměrům hodlali odstranit vysoce posaveného politika. Na životě byl povětšinou potrestán ten, kdo se snažil jejich plány překazit. V případě paktu s Bezejmenným se neváhali dopustit podlé lsti. Vladaři to při jeho moudrosti mělo dojít dříve – vždyť jejich mečem zahynuly před třema rokama tisíce jeho poddaných. Že by si tedy neporadili s jedním člověkem?

Nejprve sledujeme vyprávění Bezejmenného, jak protivníky přemohl. Pak přidá své poznatky osvícený panovník a nakonec dojde v přítomnosti k rozuzlení. Hledání pravdy režisér Zhang Yimou odkrývá s citem a velice přehledně. Vizi mu dopomáhá uskutečnit nádherná výprava – pestrý výběr lokací, úžasné kostýmy, nicméně také barevná paleta, úhly kamery a perspektiva. Zdaleka ne každý počin je tak promyšlený a propracovaný. Hrdina ve 3D by musel být teprve famózním zážitkem. Zvláštní, že to ještě nikoho nenapadlo, poslat film znovu do kin v tomto formátu.

Choreografie bojových scén totiž do značné míry působí dojem, že se s tím už tenkrát počítalo. Nechybějí slow-motion efekty, kapky vody, vlající látky, voda v jezeře, poletující listí, mraky svištících šípů (a záběry z jejich pohledu) a rovněž umístění postav v záběru a vlastně i celkové rozložení mizanscény by tomu napovídalo. Kdybychom vzali z těchto sekvencí kterýkoli frame, klidně bychom z něj mohli udělat úžasný obraz a pověsit si ho na stěnu. Není divu, že bojové pasáže ani napošesté nenudí. A to nejdelší trvá nějaké čtyři minuty.

Režisér Zhang Yimou tyhle historické bijáky (viz také Klan létajících dýk, Kletba zlatého květu, Zavěste červené lucerny, Květy války, Žena, pistole a obchod s nudlemi – i když tenhle poslední jmenovaný asi tvořil pod nátlakem) umí jako snad nikdo jiný. A to se v každém soustředí na něco jiného. Navíc je skvělé, že se jen tak nedočkají remaku. Težko si představit, že by Nebeského hrál třeba Johnny Depp, Zlomený meč by vypadal jako Brad Pitt, jako Sněhová vločka by se představila Kate Beckinsale a Bezejmenného by si střihnul Jon Bernthal, případě tedy Clint Eastwood nebo Terence Hill. To by asi úplně nefungovalo, ani kdyby režíroval sám Quentin Tarantino nebo Zack Snyder nebo někdo podobně vizionářský. Tady se navíc setkáváme s jiným typem herectví, nejen z hlediska fyzické náročnosti.

Hrdina překvapivě nezískal ani jednoho Oscara, ani Zlatý glóbus. Nominován byl pouze za Nejlepší neanglicky mluvený film, na rozdíl od Tygra a draka, který měl hned deset příležitostí, z toho čtyři proměnil ve vítězství (i na úkor Musíme si pomáhat). Holt měl výhodu, že byl první obdobně laděný. Jedinečná Ziyi Zhang přitom hraje v obou! Ani hudba Tana Duna nebyla členům Akademie dostatečně dobrá. Hrdina je přitom i při té složitější dramaturgicko-scenáristické struktuře bez větších nejasností srozumitelný snad pro všechny možné kultury, včetně filozofického srovnávání hudby/kaligrafie s válečnictvím a samozřejmě tématu lásky, rozumu a povznesení se nad osobní mstu ve prospěch vyššího dobra. Tím se nemůžou pochlubit všechny čínské historické spektákly, ačkoli pořád platí, že nadpoloviční většina z nich je hodně cool, že díky tomu v podstatě až tvoří samostatný subžánr.

FOTO: cinema.de