Třebaže v rámci kinematografie vzniknul už nespočet filmů, relativně malé procento z nich se zabývá pohledem na stejnou věc z vícero různých perspektiv. Úhel pohledu tak navíc činí naprosto úchvatným způsobem! Ve španělské Salamance právě probíhá summit proti násilí, na kterém má kromě domácího starosty promluvit také americký prezident pan Harry Ashton. Všechno pochopitelně snímá televize, přičemž režisérka Rex má v přívěsu se svými spolupracovníky plné ruce práce, aby diváci a divačky neprošvihli něco důležitého. Přímo na náměstí mají reportérku Angie, která možná až příliš dává najevo svůj vlastní názor, když za to ani není placená. Jen co hlava USA přistoupí k řečnickému pultíku, schytá dva přesné zásahy. Okamžitě vypukne panika a za chvíli se ozve výbuch. A než se stihne kdokoli vzpamatovat, dá o sobě naplno vědět bomba umístěná přímo pod pódiem.

Poté se obraz přetočí zpět. Prezident se na náměstí teprve chystá přijet a nás bude zajímat pohled tajné služby, jejíž člen Thomas Barnes před rokem chránil pana Ashtona před atentátníkem vlastním tělem. Díky kámošovi Kentovi se mohl vrátit, protože si to moc přál, což znamená, že musí být psychicky velice odolný a tím pádem je i mužem na svém místě. Pak se obraz opět přetočí na 12:00. Tentokrát se soustředíme na týpka, jehož vyvolená má zjevně něco za lubem. Poté dojde na pohled obyčejného turisty, který se snaží jako jeden z mála zachovat chladnou hlavu a zřejmě hledá z nějakého důvodu vykoupení (že by něco provedl své manželce?). Také se dozvíme, co dělal prezident před odchodem z hotelového pokoje a nakonec půjde o počínání strůjců celého podlého a špinavého plánu.

Je to takhle kompletní? Nechybí snad někdo? Asi se nabízí pohled holčičky Anny a její maminky. O nich se dozvíme malé, avšak přesto dostatečné množství informací, aby nás zaujaly. Veronica se svého komplexního úhlu při eventuálním sesumarizování vlastně taky dočká. Nabízelo by se zorné pole Javierova bratra, což by rozhodně mohlo fungovat, ideálně pokud by mu patřil hned první „medailonek“. Ovšem možná by se v takovém případě dramaturgie mohla poněkud rozsypat. Takhle beze zbytku platí, že s každým minipříběhem scenárista Barry L. Levy pokaždé povytáhne oponu tohoto zapeklitého spiknutí. Takže asi ne, nikdo nechybí.

V každém případě by ale nebylo od věci podívat se na příběh v jiném, chronologičtějším pořadí těchto „kapitol“, eventuálně by se dalo využít klasické paralelní střihové skladby. Nicméně tato mozaika nás postupnou gradací dovede k dechberoucímu finále v podjezdu. Jak režisér Pete Travis, tak střihač Stuart Baird, tak skladatel Atli Örvarsson odvedli doopravdy fenomenální práci. Neustále probouzejí zvědavost nad následujícím děním a laťku napětí udržují hodně, hodně, hodně vysoko, až se diváci de facto stávají přímými účastníky. Takže se reálně může stát, že i napotřetí budete mít při sledování Úhlu pohledu okousané nehty.

Pochvalu za strukturu zasluhuje znovu scenárista, jenž svůj „úhlopohledový“ stín už zřejmě asi nepřekoná (soudě i podle Špionáže). Každá z těch šesti perspektiv v podstatě ctí klasické scenáristické paradigma s expozicí, konfrontací, rozuzlením a dvěma plot pointy, přičemž s výjimkou závěrečné vyvrcholí seriálovým cliffhangerem, na jehož odhalení si budeme muset počkat minimálně do příštího minipříběhu. Také práce producentů a výkonných producentů se jednoznačně musí vyzdvihnout, jelikož dávat dohromady ten natáčecí plán musela být docela noční můra.

Film se může pochlubit totálně skvostným obsazením, kdy prvoligoví herci a herečky ztvárňují postavy, jaké k nám díky svým pestrým charakterům promlouvají! U TV režisérky Sigourney Weaver není nejmenších pochybností, že své profesi dokonale rozumí a má vše pod kontrolou. Týpek v podání Eduarda Noriegy je zmítán mezi dobrem a zlem. Turista Forest Whitaker bude jistě slušný člověk, který prostě asi jenom udělal hloupou chybu. To se stává i těm nejzkušenějším. Matthew Fox určitě taky ví, co dělá. Pan prezident William Hurt by se o sebe býval – kdyby na to přišlo – zřejmě dokázal postarat sám. A Dennis Quaid coby Thomas Barnes? To je prostě skutečný americký hrdina! Dále natrefíme na nečitelnou Ayelet Zurer (tehdy ji rozhodně nenapadlo, že si jednou zahraje Miladu Horákovou), záporného Saïda Taghmaouie, nasraného Edgara Ramireze, jako vždy milou Zoe Saldanu a svou účastí v epizodní roličce potěší Dolores Heredia.

Úhel pohledu je prostě skvělý film. A bohužel taky poměrně nedoceněný, nejen kvůli jeho aktuálnosti, protože podobné teroristické hrozby bohužel nejsou pouze fikcí přemýšlivých scenáristů. Navíc k nim nedochází výhradně na summitech, na kterých je přítomna vlivná osobnost. Z řemeslného hlediska tohle dílo dokonale šlape a i ta kratší stopáž způsobuje, že uhání dopředu ve zběsilém tempu. Pracuje se rovněž s tím, že každý vnímá okolní dění trochu jinak. A patrně i málokdo z obyvatel města Salamanca by poznal, že se ve skutečnosti natáčelo především v Mexiku. Určitě se nejedná o žádnou žánrovou jednohubku! Úhel pohledu patří mezi ty podíváné, na které můžeme koukat pořád dokola, a pokaždé si s velkou pravděpodobností všimneme nějakého nového detailu. Ale film samozřejmě suprově funguje už takříkajíc na první dobrou.

FOTO: cinema.de