Holka a kluk jedou na venkovský krchov kdesi v Pensylvánii, aby položili kytku na jeden z hrobů. Všimnou si podivně se pohybujícího týpka. Johnny si dělá srandu, ale jeho sestra Barbara je záhy napadena, takže brácha musí zakročit. Ona mezitím uteče, jenže týpek ji zlověstně pronásleduje. Vystrašená blondýnka se ukryje v nedalekém domě, který „ty věci“ postupně obklíčí. Naštěstí uvnitř nebude sama. Záhy se objeví černoch Ben. A už předtím byli ve sklepě, resp. spíše ve sklepní pasti, uschováni Tom a Judy, a také tříčlenná rodinka Cooperových.

Všichni se musí postavit nepřátelské přesile jako Sedm statečných, nabízí se napsat. Akorát s tím rozdílem, že Calverovi kumpáni, když umřeli, zůstali mrtví. A další věc je, že v případě Noci oživlých mrtvol se v té sedmičce najdou stateční pouze dva. Ostatní jsou zbrklá, nevšímavá, nehybná, labilní a zbabělý. Duchapřítomně se chová pouze jeden – ten černoch, což bylo v době premiéry, tedy v roce 1968, ještě hodně neobvyklé, jelikož blaxploitation filmy se rojily až v následující dekádě. Přestože kinematografie tehdy existovala už přes 70 roků, vedle Nosferatu, symfonie hrůzy by se asi nenašlo mnoho dalších hororů, které by až tolik děsily. A to od doby premiéry až do dnešních dnů. 

To je případ Noci oživlých mrtvol, která děsila tenkrát a v podstatě děsí dodnes. Do jisté míry za to může černobílé provedení, což zvláště při těch gore či pronásledovacích scénách zajišťuje hodně hustou a tísnivou atmosféru, jak jsme ostatně předtím mohli vidět kupříkladu v Karnevalu duší. Nicméně největší zásluha patří přístupu autora. Romerovi samozřejmě hrála významně do karet skutečnost, že tenhle svůj celovečerní debut uvedl do kin v roce zrušení cenzurního Haysova kodexu. Zápletka může trochu připomenout třeba Rio Bravo, nicméně autora rozhodně nelze podezřívat z toho, že by se jím chtěl inspirovat. Na rozdíl od Johna Carpentera, který Útok na 13. okrsek koncipoval i přímo jako poctu westernu Howarda Hawkse, který je jedním z jeho nejoblíbenějších titulů. Však také tenhle svůj druhý projekt stříhal pod pseudonymem John T. Chance, což je právě jméno postavy Johna Waynea v Rio Bravo.

 

V Noci oživlých mrtvol vlastně ani není nutné hledat jakékoli metafory – prostě tady máme mrtvoly, které na základě záření z Venuše znovu povstaly a mají neukojitelnou potřebu živit se lidským masem. Tak. Přitom se chovají trochu jinak, než zombie v dalších žánrových filmech, včetně těch Romerových. Ostatně slovo ‚zombie‘ tady nepadne ani jednou. A to je jedině dobře, protože se hrdinové musejí potýkat s něčím, co ani nemá jméno. (Jen vzpomeňte, jak to bylo s Valakem v Zajetí démonů 2.) Ač se to možná na první pohled nezdá, strach z neznámého zkrátka působil o to intenzivněji jak na postavy, tak na diváky.

Tím se trochu dostáváme k podobnosti Noci oživlých mrtvol se situací v současném světě. Ve filmu také zní z rádia a z televize opatření jako omezení osobního kontaktu či nutnost zůstat doma a k situaci se vyjadřují autority ... Koronavirus je svinstvo, ale když už bohužel musel zaútočit, neměnil mrtvé na krvelačné zombie. Kdyby tomu tak bylo, to by se asi i George A. Romero v hrobě obrátil. A kdyby tomu tak bylo a byl by ještě naživu, tak podobně jako se novináři vyptávali Scotta Z. Burnse, scenáristy Nákazy, jistě by všichni spěchali k Romerovi o radu. Tak je to holt nastavené. Vít Klusák taky – ať udělal dokument o čemkoli, dlouhé roky byl potom oslovován jako specialista na dané téma. Ale to už je jiný příběh.

Noc oživlých mrtvol je z větší části „o oživlých mrtvých bez oživlých mrtvých.“ Ti se totiž pohybují venku, zatímco my se na ně s lidmi chystáme uvnitř. Po tom začátečním útoku a mrtvole v domě nastane na delší dobu klid, což se dá svým způsobem charakterizovat jako ticho před bouří. Finále rozhodně stojí za to. I proto, že si režisér a spoluscenárista v jedné osobě schoval vedle očekávaných i jedno vpravdě nečekané a o to údernější překvapení. Mezitím se také párkrát mezi „ty věci“ podíváme a napětí funguje na výbornou. Z hlediska střihové skladby a zvuku se určitě dalo pár momentů i přes ten nízký rozpočet vylepšit, aby byly stejně účinné jako například ten special make-up. Nicméně i tak platí, že Noc oživlých mrtvol je nestárnoucí klasika a setsakramentsky povedený horor!

FOTO: cinema.de