„Byl proklán za naši nevěrnost, zmučen za naši nepravost. Z jeho zranění jsme uzdraveni.“ Takhle nějak se to píše v bibli. Další z řady slov, která se nepotvrdila. Zfanatizovaný dav neváhá propustit usvědčeného vraha, aby viděl trpět někoho, kdo tvrdí, že je spravedlivým mesiášem, jehož cesta ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Dav se obrátí proti někomu, kdo by vyvedl slabé z údolí temnoty, čímž by se stal skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. Hloupost prostého lidu (těch dolních) a k tomu sadismus a násilí strážců (těch mocných). To znamená, že z tohoto úhlu pohledu se za 2 000 roků téměř vůbec nic nezměnilo.

Režisér, producent a spoluscenárista Mel Gibson, pro něhož se jednalo o nesmírně osobní projekt, příběh rozhodně nijak nekomplikuje. Mělo by se jednat o posledních dvanáct hodin pozemského putování Ježíše Krista, nicméně vedle toho jsme zásobováni několika flashbacky – mj. domácí vyrobení stolu, upadnutí v dětství a matčina starost, předpovězení Petrova trojnásobného zapření, setkání s Máří Magdalenou a samozřejmě poslední večeře. Tenhle film vlastně funguje jak pro ty, kteří se v křesťanských dějinách vyznají, tak pro ty, kteří se jimi nikdy pečlivěji nezabývali a vědí pouze obecné vyprávění. Vlastně nepotřebujeme znát jména ostatních postav, když víme, že tou hlavní je Ježíš Nazaretský.

 










 

Ačkoli dost prostoru je věnováno také konzulovi (Hristo Shopov), který podlehne vůli lidu a toho muže, který dokáže vykonávat zázraky, odsoudí ke smrti ukřižováním. A učiní tak i přesto, že ho jeho milá, věřící žena Claudia (Claudia Gerini) zapřísahala. Toto selhání se pak pokusí alespoň částečně napravit, ačkoli to vypadá, že trest Boží za ukřižování jeho syna padne na všechny – ať už byli slušní, či nikoli. Herodes je prostopášný neznaboh, kterého zajímají akorát radovánky. Velký vliv má také velekněz (Mattia Sbragia), který svou nepravdu, zlobu, závist, zášť a pověrčivost dokáže spolehlivě rozsévat po ostatních, kteří tak zapomínají, co dobrého je Ježíš při svých kázáních učil, a jak jim ve svých skutcích pomohl.

Na stříbrném plátně si tuto z hlediska náboženství zásadní bytost zahrála už celá řada herců. Nejpamátněji zřejmě Max von Sydow (Největší příběh všech dob), Harvey Keitel (Poslední pokušení Krista), Joaquin Phoenix (Máří Magdaléna), Cliff Curtis (Ve jménu Krista) a v žádném případě nesmíme opomenout Claudea Heatera (Ben Hur). A tím pádem ani Rodriga Santora (nový Ben Hur). Mimochodem, jak známo, John Huston se pustil rovnou do zfilmování celé Bible, nicméně tam se postava Ježíše nevyskytuje. Nade všemi však ční James Caviezel, protože Umučení Krista, pro které byly obecně vstkutku pečlivě vybrány ty nejvhodnější herecké typy, překládá oproti ostatním uvedeným titulům docela jiný, tj. krvavější a nekompromisnější pohled. Napsat, že taky věrohodnější, se nabízí, leč asi to nebylo přesné.

 










 

Byl Melem Gibsonem varován, že jestli tuhle roli přijme, s velkou pravděpodobností bude mít v dalších letech o nabídky nouzi. Je pravda, že od tohoto jeho ztvárnění Ježíše se objevil pouze v nějakých patnácti projektech, z nichž některé rozhodně stojí za zhlédnutí (Plán útěku, Ukamenování Sorayi M., Outlander, Déja Vu, Nekonečný víkend), byť Hrabě Monte Cristo, Frekvence, Tenká červená linie, Vysvobození, Skála nebo G. I. Jane měly rozhodně větší ambice. To samé platí také pro tento počin, ve kterém si zahrál pro změnu apoštola Lukáše.

V Umučení Krista představuje Ježíš především fyzicky náročnou roli. Však se to také neobešlo bez zranění, včetně zásahu bleskem! Nepřekvapivě také musel trávit dlouhé hodiny v maskérně. Jinak toho příliš nenamluví. Někdy ani na otázky neodpovídá, což se není čemu divit, když jsou pouze odlišně formulované, avšak v zásadě se týkají téhož. Ale když už něco řekne, všichni mu naslouchají a svými slovy vybízí k zamyšlení. Tehdy na jeho kázání lidé zřejmě ještě nebyli připravení. To platilo i pro Jana Husa. S tím souvisí: Proč se Ježíš na kříži nezachránil? V podstatě ze stejného důvodu, z jakého český kazatel neodvolal. 

Třebaže se film odehrává pouze na několika lokacích, rozhodně mu nechybí epičnost. To je dáno vícero davovými scénami, speciálními a vizuálními efekty (dětští satanáši, zemětřesení), vytříbenou prací se zvukem, vizuální a kompoziční precizností kameramana Caleba Deschanela. Rovněž nutno uvést samotné téma, které dalo tomuto dílu název. Protože Ježíš Kristus je díky kostelům, kapličkám, polním křížům v jistém smyslu skoro všudypřítomný i v nejateističtější zemi v Evropě. A také vyzdvihněme působivou atmosférou – jak dobovou, tak tísnivou v tom smyslu, že ač víme, jak to skončí, stejně doufáme, že konzul dostane rozum a ušetří toho, z něhož mají ostatní strach kvůli šíření dosud potlačovaných ušlechtilých myšlenek. Ten nepříjemný pocit z tragického konce známe třeba z Titaniku nebo ze zmíněného Ukamenování Sorayi M.

 










 

Jenže cesta na Golgotu je dlouhá a vyčerpávající, jak nám Mel Gibson velice naturalisticky připomíná. Utrpení, které mělo očistit lidstvo (včetně Jidáše) od hříchů, započalo bičováním. Už tady režisér postupně graduje, když hole vystřídají biče se zobáčky na konci, kterými se snadno trhá lidské maso. Při výstupu s těžkým křížem, na němž má pak sám spočinout v posledních okamžicích svého pozemského putování, pomůže pod nátlakem jediný člověk. Jinak jsou jakékoli snahy o ulehčení tohoto břímě rázně utnuty sadistickými vojáky, kteří jakožto ozdobu neváhali dodat trnovou korunu. Pády únavou jsou nevyhnutelné. A když už po výstupu na horu věříme, že všemu konečně bude konec, přichází na řadu hřebíky, otáčení na kříži, následné vyzvednutí a probodnutí. Marie a Máří Magdaléna (Maia Morgernstern a Monicca Bellucci) můžou té hrůze jenom příhlížet.

Umučení Krista na úplný závěr přeci jen podle očekávání přichází s jistou katarzí, která otevírá dveře pro pokračování, jaké Mel Gibson údajně už napsal a jaké by se mělo jmenovat Umučení Krista: Zmrtvýchvstání. Celý film přirozeně vzniknul nezávisle prostřednictvím režisérovy společnosti Icon Production, jelikož žádné Hollywoodské studio by si na něco takového netrouflo. Tím spíše, že se natáčelo v aramejském, hebrejském a latinském znění (na angličtinu režisér zanevřel i při následujícím Apocalyptu). Původně měly dokonce chybět titulky, jelikož záměr byl takový, aby veškeré dění a všechno podstatné bylo patrné pouze z hereckých projevů. Přesto film vydělal přes 600 milionů dolarů. Věřící při jeho sledování umírali, nevěřící byli šokovaní přemírou násilí. Včetně Saddáma Hussajna, jemuž byl promítnut krátce před popravou v prosinci 2006. Co dodat? Filmové Umučení Krista je prostě maximálně sugestivní záležitost.

FOTO: cinema.de