Stejným datem začíná i samotný film. Diplomat Robert Thorn žije zrovna v Římě a právě se má stát otcem, přestože v době natáčení táhlo jeho legendárnímu představiteli Gregorymu Peckovi na šedesát a tvůrcům se to příliš nedaří zakrývat. V každém případě se ukáže, že jeho syn krátce po porodu zemřel. Naštěstí ve vedlejší místnosti se odehrával další porod, který pro změnu nepřežila novorozencova matka. Takže přítomný kněz vymyslí plán vskutku hodný ctihodného křesťana. Thornovi nabídne, že může druhého chlapce přijmout za svého, přičemž jeho manželka Kathy (přesná Lee Remick) se nikdy nemusí dozvědět pravdu! Klučina dostane jméno Damien a všichni se společně záhy přestěhují do Londýna, kde se Thorn stal velvyslancem.

Přibližně do desáté minuty sledujeme v podstatě romantický filmeček. Robert a Kathy spolu tráví spoustu času a evidentně jsou do sebe i po kdovíjakdlouhédobě stále velmi, velmi zamilovaní. Pak se stane potencionální první zádrhel, kdy to vypadá, že se jejich syn ztratil. Záhy se však znovu najde a přes koláž fotek se dostaneme k oslavě jeho pátých narozenin. Objeví se čokl, který jen tak nezmizí, a chůva skočí ze střechy, aby se mohla oběsit před zraky všech zúčastněných, včetně řady dětí a fotografa Jenningse (tradičně výborný David Warner), o jehož důležitosti nemůže být nejmenších pochybností! Do Thornovy kanceláře následně přichází jiný kněz, aby ho před Damienem varoval. Malý klučina s mírně kudrnatými vlásky se totiž patrně od ostatních malých klučinů s mírně kudrnatými vlásky dost zásadně liší. Avšak tento počin jest víceméně jaksi o něm bez něj. Hlavně si pojďme napsat, že se na tříkolce proháněl celé čtyři roky před Dannym Torrancem z Osvícení.

 










 

V hororech se častokrát dějí podivné věci. Tedy nikoli výhradně ve smyslu těch neobvyklých a nadpřirozených, nýbrž i kontinuálních a nelogických. Že se jich v současných žánrových snímcích objevuje celá řada, ještě neznamená, že ty vzniklé před třiceti a více rokama vůbec žádné neobsahovaly. Přichází Satan se jich také nevyvaruje, nicméně pořád je to v únosné míře. Jeden z problémů představuje nová guvernantka paní Baylocková (Billie Whitelaw), která se možná chová slušně, ale na první pohled s ní je něco v nepořádku. Paní Thornová řekne, že si ji musí prověřit, avšak podle všeho to nikdy neudělá, a tak je dál trpěna, přestože nedělá svou práci úplně správně. Jenže pan Thorn jest nesmírně trpělivý, což se mu může nevyplatit.

Na druhou stranu by od něj bylo hezké dát vědět alespoň manželce, že odlétá na druhou poloviny planety. Sahat na jeptišku, byť v dobré víře, by se příště taky nemuselo vyplatit. Ovšem největší potíž představuje zabíjení postav. Od samotného začátku nám musí být jasné, že kvůli přítomnému zlu to některé z nich zcela jistě schytají. Když už se tak stane, ostatní to v naprosté většině případu nijak zvlášť neprožívají. Prostě na chvíli skryjí obličej v dlaních a zase jedou dál. OK, nahánějí sice vyšší cíl, kvůli kterému musí ledacos stranou, ale ta reakce zkrátka kolikrát není zcela adekvátní. Celkově vzato navíc není nijak složité odhadnout, kdo se stane obětí a kdo to dotáhne až k závěrečným titulkům, byť výjimka by se našla.

 










 

Všechno se řeší přes křesťanské (a trochu i židovské) náboženství, což v hororech přetrvalo do současnosti. Nikdy se nevymítá pomocí buddhismu, islámu, šintoismu nebo jedijské víry. Samozřejmě, každý má rád Vánoce, takže křesťanství se jeví býti nejpochopitelnější volbou, kór když víte, že primárně nenatáčíte pro diváky z Blízkého ani Dálného východu. Ale co kdyby se Damien narodil při Thornově štaci v Saúdské Arábii? Taky by se do všeho vložili katoličtí kněží? Také by se řešila betlémská hvězda (tímto zdravíme tvůrce komedie Přání Ježíškovi)? A proč se místo ní nepoukázalo třeba na slzy svatého Vavřince? Anebo by se pak v té případné Saúdské Arábii tedy logicky citovalo z koránu? No, kdyby ano, asi by nešlo zabrousit do toho politického spektra ... Že by měl být metaforickým antikristem Richard Nixon za aféru Watergate? Nebo snad jde o narážku na to, že lidé častokrát jako ovce následují (zdánlivě) bezchybné autority? Ty by se rozhodně neměly vymknout kontrole, zvláště když probíhá studená válka. Jo, a kde se ve finále tak najednou vzali ti poldové?

Už v 50. a na začátku 60. let se díky počinům jako The Bad Seed či Městečko prokletých ukázalo, že děti nemusí být vždycky neviňátka. V roce 1973 tohle důrazně podtrhnul Vymítač ďábla. Od té doby se „malý lidi“ využívají v hororech poměrně často, takže to do značné míry přestalo být děsivé. Ale dovedu si představit, že po zhlédnutí Přichází Satan si tenkrát některé páry hodně rozmýšlely, jestli vůbec mít nějakého potomka. Režisér Richard Donner udržuje po celou dobu výbornou atmosféru a skvěle fungují i ty velké detaily očí. Díky šikovným spolupracovníkům navíc precizně zvládnul i ty násilné momenty. Není divu, že se pro něj stal Příchází Satan vstupenkou k ambiciózním projektům typu Superman nebo Smrtonosná zbraň.

 










 

Ten hororový aspekt vzhledem ke všem následujícím a vlastně až do jednadvacátého století trvajícím žánrovým napodobeninám v současnosti nepůsobí po většinu času příliš strašidelně (třebaže je jednou ze zastávek takový „řbitov zvířátek“). Přichází Satan však funguje jako vynikající detektivka, při které zamíříme do Itálie a Anglie a Izraele (byť by bývalo bylo dobré ty přesuny servírovat pečlivěji). Není pochyb, že si autor scénáře David Seltzer před psaním hodně věcí nastudoval. Postupné odkrývání celé záležitosti spolehlivě vtáhne do děje, jakkoli se nelze zbavit dojmu, že v některých momentech se dění neubírá tím nejoptimálnějším směrem.

Přichází Satan je přesto dalším důkazem, že hororům (či některým sci-fi) může nejednoznačnost slušet, pokud jsou dobře zvládnuté řemeslně, což v tomto případě platí. A svůj podíl na tom má taky hudba výjimečně kreativního skladatele Jerryho Goldsmitha. Na rozdíl od Total Recallu, v Přichází Satan přeci jen dostaneme několik indicií o tom, že hrozba je skutečná. Takže napínavých okamžiků se dočkáme, avšak ze židle zvednou pouze ta tři násilná umrtí. Tím se tahle podívaná odlišuje například od Vládce temnot v režii Johna Carpentera. Ani závěrečný citát tady není tolik úderný, jako například ten ze Splašeného vlaku. Ovšem na polovinu 70. let 20. století se pořád jedná o nadstandardní americký horor, což by se nemělo přehlížet.

P. S.: Je s podivem, že dosud nikdo nenatočil rodinnou parodii/komedii, která by se nemohla nazývat jinak, než Přichází Santa.


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de