Pro úplnost dodejme, že řeč bude tentokrát o prodloužené verzi, která spatřila světlo světa někdy kolem roku 1990 a ke které James Cameron obstaral úvod, ve kterém se nechává slyšet, že ji preferuje nad tou, která běžela v roce 1986 v kinech. Tahle je o cca dvacet minut delší s tím, že dost prostoru z této nadstavby si pro sebe ukradne pohled na osídlení planety LV-426 lidmi. S holčičkou Newt (výborná Carrie Henn) se tedy potkáme mnohem dříve s tím, že se setkáme i s jejím bratrem, její matkou a jejím otcem, který skončí s facehuggerem na obličeji. Tohle jsme úplně vidět nepotřebovali, protože přežití malé holčičky mezi démonickými monstry vyvolá už v původní verzi velice silné emoce. Hlubší rozměr dostává až mateřský vztah Ripleyové k ní, jelikož ta o svou dceru vinou cesty do vesmíru a dlouhé hybernace přišla. 
 

Začínáme tam, kde jsme před sedmapadesáti rokama přestali. Ripleyová s kočkou jménem Jonesy je zachráněna a brzy se dozvídá především šokující informace. Že jí z hrudníku vyskočí chestburster, se ukáže naštěstí býti pouhou noční můrou. Ale trpí jí každou noc a vypadá to, že jedinou možností, jak se jí zbavit, je přijmout nabídku Cartera Burkeho (Paul Reiser), zástupce společnosti Weyland-Yutani, a vypravit se se skupinou skvěle vycvičených mariňáků zpátky na LV-426, protože spojení s tamní populací, která čítá okolo 160 lidí, bylo náhle přerušeno. 
 

 










 

Hlavní hrdinka přitom kravaťáky varovala, že tam číhá smrtelné zlo. Jenže jí nevěřili, suspendovali ji a nařídili docházení k psychologovi. Tedy dopadla dost podobně jako Sarah Connorová v Terminátorovi 2: Dni zúčtování. U ní si zodpovědné autority taky nepřipouštěly, že hrozba, před kterou varuje, může být reálná. James Cameron ve Vetřelcích vůbec sází na věci, ke kterým se později vrátil - viz továrna nebo nepřímé záběry přes kameru, kterou postavy používají. A samozřejmě nevynechává velké korporace, kterým se nedá věřit, protože je zajímá pouze a jenom zisk, nikoli lidské životy. To není čirá fikce, neboť už za druhé světové války řada velkých amerických firem dodávala potřebné zboží nacistickému Německu, ale vypomáhala taky spojencům, jelikož každý ozbrojený konflikt jest přece velká příležitost a pouze z morálního, nikoli ekonomického hlediska není férové dodávat oběma znepřáteleným stranám. Yuri Orlov/Victor Bout by mohl vyprávět ...

 

Režisér však tento sequel pojal jako metaforu o jiné válce - té ve Vietnamu, které se věnoval taky ve svém scénáři k Rambovi II, Sylvestrem Stallonem později značně přepracovaném. Díky tomu se nám tedy nepřekvapivě proměnil žánr. Zatímco jednička byla sci-fi hororem, dvojka by se dala označit na regulérní válečný film, jakkoli si na první bojovou scénu musíme počkat nějakých 75 minut. Vzhledem k nepřehlédnutelnému sci-fi elementu se nabízí srováním s Hvězdnou pěchotou od Roberta A. Heinleina, na kterou v jeden moment odkazuje Hudson (Bill Paxton). Jenže když si vzpomeneme na tento parádní kousek od Paula Verhoevena, vyjde nám, že se s Vetřelci, taky díky tomu satirickému podtextu, příliš srovnávat nedá. 
 

 










 

Zatímco v originálu se role titulního monstra ujal přes dva metry vysoký Nigerijec Bolaji Badejo (bohužel zemřel na začátku devadesátek, stejně jako Kevin Peter Hall, představitel Predátora), v sequelu by takových vysokých borců byla potřeba celá řada. Nicméně ani minule, ani teď nedochází příliš často k tomu, že by se obě rasy, tj. lidská a vetřelčí, vyskytovaly společně v jediném záběru. Výjimku tvoří pouze ve vodě se objevivší Xenomorph za osamocenou Newt (jeden z nejvíce nezapomenutelných momentů), která je samozřejmě ještě malým dítětem, a pak sama královna, které se dočkáme ve strhujícím finále. 

 

Nic naplat, James Cameron oproti počinu v režii Ridleyho Scotta, jehož byl a je velkým příznivcem, všechno pozvednul na vyšší úroveň. A potřeboval na to pouhopouhých 18 milionů dolarů. Pochopil, že nemá smysl se mu chtít vyrovnat a místo toho se vydal vlastní cestou. Za upgrade se dá považovat vedle zmíněného finálního zúčtování za pomoci power loaderu, akorát odpočítávání (byť tady poměrně nevychytané a spíše jenom na první část odkazující), vylepšení androida Bishopa (Lance Henriksen) oproti Ashovi, a pak ještě úplně poslední záběr. Co se napětí týče, pohybují se oba projekty na velmi vysokém levelu a právem se staly klasikou. 
 

 










 

Současně se nám rozrostl i počet postav, kterým nescházejí pestré charaktery. Tím spíše v negativním slova smyslu nejpestřejším bude výše uvedený Hudson, jehož neustále fňukání a panikaření mělo zmírňovat všudypřítomný strach a napětí, jenže tenhle záměr se tak docela nezadařil. Avšak pořád platí, že to není takový průšvih jako v případě Rubyho Rhoda v Pátém elementu nebo Balem Abrasax v Jupiter vychází. Pravým opakem je spolu s nefalšovaným profíkem Hicksem (Michael Biehn) svalnatá vojín Vasquezová, která pokračuje v tradici silných ženských hrdinek ve tvorbě Jamese Camerona a kterou si zahrála Jenette Goldstein, další z režisérových obvyklých podezřelých. 

 

Jiný motiv, který se v jeho filmografii opakuje, představuje láska. Od Sarah a Kylea v Terminátorovi přes Lindsey a Buda v Propasti po Helen a Harryho v Pravdivých lžích, Neytiri a Jakea v Avataru a pochopitelně Rose a Jacka v Titaniku. Vetřelci se tvářily jako jeden z nejposlednějších snímků, který by potřeboval nějakou romantickou podlinku - přeci jen se pohybujeme ve vzálenosti mnoho světelných let od Země a všude kolem pobíhají děsivé mimozemské bytosti. Ovšem rodící se vztah mezi Ripleyovou a ne vetřelcem (k němu došlo až později), nýbrž Hicksem, se vyvíjí velmi zajímavým způsobem, který prostě funguje i vůči těm okolnostem. 
 

 










 

Významným prvkem v projektech Jamese Camerona bývá - kromě té specificky modré barvy - také hudba. James Horner patřil k nejoriginálnějším skladatelům, ačkoli podmínky u Vetřelců neměl nejoptimálnější. Patrně i to bude důvodem, proč se nelze zbavit dojmu, že by dramatické scény fungovaly i bez hudebního doprovodu. Nicméně oba filmaři si stihli ledacos vysvětlit a při Titaniku a Avataru to byly docela jiné, maximálně úspěšné  "písničky". I tak platí, že pozdější "Král světa" obstál po jednom nezávislém bijáku (Piraňu II: Létající zabijáky nemůžeme plnohodnotně počítat) téměř na výbornou i při své první ryze studiové podívané, po které navíc hned získal vcelku výsadní právo finálního střihu. 

 

Vetřelci také dokládají, že Rebecca Keegan, autorka knihy Futurista (nikoli o Ferencovi, nýbrž o Jamesi Cameronovi), která je u nás stále omezeně dostupná např. v Levných knihách, odvedla velice kvalitní práci. Samotný film je díky svému konceptu vlastně dosti přímočarý, takže se oproti tomuto úvodnímu ve větší míře obejde bez nelogičností. Nakonec z toho bylo pro sci-fi naprosto nevídaných sedm oscarových nominací, z nichž jednu si na konto připsala Sigourney Weaver, která si tak v podstatě už v šestaosmdesátém s definitivní platností podepsala, že ač natočila několik pozoruhodných titulů, navždycky bude spojována především s postavou Ellen Ripleyové. A to měla před sebou ještě dvě pokračování. 

 

P. S.: Bonusová sekce na Blu-ray obsahuje vedle těch dvou verzí i KONEČNOU PODOBU HUDBY a SKLADATELOVU VIZI HUDBY (pouze ke kinoverzi), REŽISÉRŮV KRÁTKÝ ÚVOD K PRODLOUŽENÉ VERZI už jsem zmiňoval, takže zbývá a INDEX VYNECHANÝCH SCÉN, který při sledování pomáhá odkrýt, jaké konkrétní scény jsou při těch 154 minutách navíc. Protože ve Vetřelcích neovládá loď Sulaco Matka, chybí mód MU-TH-UH se zajímavostmi týkajícími se vzniku filmu. Takže tady máme jenom KOMENTÁŘ, u něhož Jamese Camerona doplnili kupříkladu trikový mág Stan Winston nebo producentka a v době natáčení rovněž režisérova manželka Gale Anne Hurd. 

 

FOTO: cinema.de