V listopadu roku 2019 se z mimozemské kolonie po vzpouře vrátili na zem nelegálně čtyři replikanti typu Nexus-6, kteří jsou nesmírně chytří a na první pohled k nerozeznání od lidí. Někdo by možná dokonce tvrdil, že jsou lidštější než lidé. Aby byla definitivní jistota, musí se podstoupit Voight-Kampffův test, který zkoumá jejich reakce. Při jednom takovém byl replikantem, co mu říkají Leon, zabit strážce zákona. Rick Deckard coby příslušník jednotky Blade Runner má za úkol všechny čtyři terminovat. Oni, tj. Leon, Roy Batty, Pris a Zhora, přitom hledají akorát odpovědi na otázky týkající se své existence. Proto se dá očekávat, že se budou chtít setkat se svým stvořitelem, který šéfuje společnosti Tyrell Corporation.

Bývá označován za ikonický film. A přitom má, skalní příznivci a příznivkyně prominou zcela odlišný názor, jenom jednu velikou přednost. A tou je vizuální stránka. Nevadí, že rozdíl mezi filmovým a reálným Los Angeles byl v roce 2019 nebetyčný. Ale když si uvědomíme, ve kterém roce se natáčelo, pak skutečně klobouk dolů přede všemi –zvláště pak před Sydem Meadem – kdož měli na starosti efekty a výpravu, protože tenhle sci-fi noir se může pyšnit vpravdě famózní atmosférou, které vlastně, pro někoho asi paradoxně, Vangelisova hudba příliš nepomáhá. Futuristické kulisy dopomohly i vhodnému, ba přímo legendárnímu zakomponování reklamy na Coca-Colu. Ovšem, jakkoli je svět Blade Runnera maximálně pozoruhodný, žít bychom v něm rozhodně nechtěli. Taky proto, že zvířata jsou povětšinou umělá.

První hodina v podstatě funguje velmi dobře. Jenže pak se začnou ve větší míře chovat postavy zcela neadekvátně situaci. To, že jsou možná replikanti, je z toho přece neomlouvá, když nemá být poznat, že jsou. Vlastně nás vůbec nezajímá eventuální možnost, že Rick Deckard by taky nemusel být člověk, protože pro příběh to není důležité – stejně by pořád musel dál dělat svoji „bladerunnerskou“ práci. A pořád by se mu určitě líbila Rachael (Sean Young). Uvědomíme si však, že hrdinové v podání Harrisona Forda si obecně vzato poměrně často naopak neuvědomují nebezpečí, ve kterém se nacházejí, což mnohdy nebývá na škodu. Tady představuje větší problém utahanost a nuda, které doprovázejí skoro celou druhou polovinu.

 










 

Filozoficko-existenciální otázky u replikantů/robotů/androidů nejsou a de facto ani v 80. letech nebyly úplnou novinkou. Rutger Hauer a Daryl Hannah tvoří hezký pár, jenže to nic nemění na tom, že se z těchto postav dalo vykřesat více. Například scéna v bytě s J. F. Sebastianem z podstatnější části de facto pouze uměle natahuje stopáž, neboť stejně víme, že se prostě „děti“ nakonec tak jako tak musí potkat se svým „otcem“. A ještě k poslední větě předchozího odstavce: utahanost a nuda se netýkají finále, byť se jistě najdou tací, kteří zalitují, že není akčnější. Takhle alespoň přinutí k hlubšímu zamyšlení, ač se jistojistě dalo naservírovat vstřícněji a tím pádem úderněji.

Blade Runner je film vycházející z knihy Sní androidi o elektrických ovečkách? od Philipa K. Dicka (díky němuž se můžeme podívat na pozoruhodnější tituly jako Total Recall, Screamers, Impostor, Next a samozřejmě Minority Report). Poprvé jsem jej viděl na VHS z půjčovny v roce 2002. Podruhé jsem se odhodlal osm roků poté. A letos tedy následovalo třetí zhlédnutí, protože mně pořád nedává smysl to obecně vysoké hodnocení. Říkal jsem si, že asi půjde o jeden z těch filmů, které člověk naplno docení až s věkem a přibývajícími živnotními zkušenostmi, jenže tak tomu zrovna v tomhle případě zjevně není. Současně mě Blade Runner přinutil poupravit hodnocení u sequelu, který jest vlastně v ledasčem podobný (ostatně u obou bijáků najdeme v kolonce scénář Hamptona Fanchera), ale přitom rozdílný. Hlavně v tom, že Villeneuve, třebaže rovněž vypráví v pomalém tempu, dokáže udržet pozornost vyprávěním samotného příběhu, aniž by se musel tak výrazně opírat o vizuál. Nicméně tenhle svět pořád skýtá mnohá tajemství, jaká měla být prozrazena! Především by bylo maximálně záhodno se i v hraném filmu, tj. nikoli jen v krátkometrážním animovaném, podívat na některou z mimozemských kolonií jako je Calantha.

FOTO: cinema.de