Jmenuje se Walker. Wade Walker. Ale skoro nikdo mu neřekne jinak než Cry-Baby. To proto, že dokáže uronit jedinou slzičku, což holky takhle v roce 1954 dost rajcuje. Zájem o něj má proradná Lenora, jenže on se – a to se není, co divit – zakoukal do Allison Vernon-Williamsové. Problém spočívá akorát v tom, že sám patří k Drsňákům (Drape), zatímco jeho nová láska je Slušňačka (Square). A tak si na ni dělá zálusk týpek jménem Baldwin (Stephen Mailer) ze stejného tábora. Toho se však daří až do samotného finále zdárně ignorovat. A protože Cry-Baby přesvědčí i její matku, že s Allison má ty nejčistější úmysly, zažíjí společně francouzskou líbačku na dece v parku. Nicméně, mír mezi oběma „gangy“ netrvá věčně, což titulního hrdinu coby mladistvého delikventa dostane do nápravného zařízení …
V první řadě nutno zdůraznit, že se tahle podívaná pyšní skvěle zachycenou atmosférou 50. let v USA, potažmo tedy v Baltimore v Marylandu. Díky tomu se při sledování automaticky vybaví další precizní snímky, jaké se v dané době odehrávají. Především tedy Návrat do budoucnosti, Roadracers a samozřejmě Pomáda. Titulní hrdina představuje mix Dannyho Zuka (dokonce taky zatancuje, ač jeho představitel do tancování nikdy nebyl), Marlona Branda z Divocha (ač pro Cry-Babyho jeho motorka zdaleka není tolik svatá) a nepřekvapivě také Elvise (ač to nedotáhnul k jeho hvězdnosti, třebaže na pódiu, dokonce před vlajkou Konfederace, rovněž umí pořádně rozjet rock’n‘roll).
Vzhledem k těm dvěma znepřáteleným stranám si vzpomeneme na West Side Story, ovšem tam byla nenávist natolik obrovská, že se šlo přes mrtvoly. Tady se přes ně nejde, protože se pohybujeme v komediální, místy parodické rovině. A jelikož režíroval John Waters, tedy tvůrce přezdívaný „Pope of Trash“, dočkáme se několika bizarních momentů, navzdory nimž celý biják stejně nějakým zvláštním způsobem funguje. Přestože herci vesměs přehrávají, ženy delší dobu létají vzduchem, porod proběhne jen tak mimochodem za zběsilé jízdy na zadním sedadle auta, dospělí se koupají na dvorku v malé vaničce, … Muzikálový formát výrazně pomáhá tyhle výstřednosti snést na přijatelnou úroveň. K tomu ovšem dodejme, že kratší, pětaosmdesátiminutová stopáž, jest zcela dostačující.
Cry-Baby zároveň velmi pěkně ukazuje ten obrovský tehdejší kontrast mezi teenagery a jejich rodiči, kteří svým potomkům v ledasčem nerozuměli, nejméně pak asi v poslouchání hudby. Památných momentů nabízí film celkově vzato víc, leč ten úplně nejpamátnější zahrnuje vězeňskou 3D projekci famózního Netvora z černé laguny, během které se vyskočí z plátna v ten nejtrefnější možný frame. Cry-Babyho lze určitě ke zhlédnutí doporučit nejen těm, kteří mají rádi Johnnyho Deppa a muzikály. Bez těch over-the-top momentů to ale mohlo být ještě veselejší. Protože takhle si už tenkrát nemohl nikdo myslet, že by tohle dílko mohlo někdy dosáhnout úspěchu a prestiže West Side Story a Pomády, byť také existuje divadelní muzikálová adaptace, jaká byla uvedena i na Broadwayi.
P.S.: Bonusová sekce na Blu-ray obsahuje pět vynechaných scén a hlavně bezmála padesátiminutový film o filmu nazvaný It Came From Baltimore, ze kterého se dozvíme řadu zajímavostí, které eventuálně pomůžou osvětlit některé tvůrčí postupy.
FOTO: cinema.de