„Už po staletí putuje Krysař od města k městu, jeho tvář má nesčetně podob a legenda o něm nemá začátek ani konec ... Náš příběh Krysaře se odehrál během jednoho dne v kulisách silvestrovské Prahy možná jen proto, aby se stal filmem …“ Tohle je úvod projektu, jehož natáčení sice probíhalo ve zběsilém tempu, ale nikdy to nebylo tak, že by měla být rychlost na úkor kvality. Jak říká na DVD v unikátním, čtyřiadvacetiminutovém FILMU O FILMU sám F. A. Brabec, který Krysaře – co se adaptací slavných literárních děl týče – vpasoval mezi Kytici a Máj a který se nikdy nebál expriementovat. Jak dokazuje třeba i pohádka V peřině, jaká byla natočena ve stereoskopickém 3D, k čemuž se žádný jiný český tvůrce neodvážil (Heart Beat 3D a vlastně ani Ghoul se opravdu počítat nemůžou).

Režisér, kameraman a držitel tří Českých lvů se poprvé musel obejít bez scenáristické pomoci Miloše Macourka, kvůli čemuž vlastně tuplem platí, že Krysař není dílo epické, nýbrž lyrické. Tomu dopomáhá i velmi netradiční svícení (reflektorem), jelikož na klasické prostě nebylo kdy. Ovšem F. A. Brabec zná všechna psaná i nepsaná kameramanská pravidla, díky čemuž si může dovolit je porušovat. A dobře ví, jak pozměnit řemeslnou stránku tak, aby se z ní stalo umění. Nelze se však zbavit dojmu, že zrovna příběh Krysaře a jeho mocné píšťaly zasluhuje tradiční dějové, nikoli pocitové zpracování, jaké by při stávajícím zasazení do současnosti téměř jistě přineslo pozoruhodnou podívanou, v případě osudového závěru navíc okořeněnou silnou myšlenkou, jaká by snad mnohým otevřela oči a přinutila je k důkladnému zamyšlení.

Zrovna jako to činí stejnojmenný song od Daniela Landy, který se podepsal pod hudbu k samotnému filmu. Hlavní motiv je rozhodně výjimečný, ačkoli se dá snadno odhadnout, kdo je jeho autorem. (Teď bez ohledu na Landův muzikál Krysař z roku 1996). V závěru pak trochu neuváženě, neboť ona sugestivní aura tajemna, jaká obklopuje titulní figuru, se postupně rozplyne, zazní song Tajemství, který se objevuje na jinak výborném zpěvákově albu 9 mm argumentů. Když bychom se měli bavit o obsazení (což bychom měli), tak titulní úlohu patrně ani nemohl hrát nikdo jiný než Petr Jákl, leč znovu se dostáváme k tomu, že z téhle postavy se dalo vykřesat neskutečně mnoho pozoruhodného, což bohužel koncept tohoto titulu neumožňoval. V případě dalších postav je to naštěstí jiná písnička.

 










 

Třeba Karel Dobrý si svého ďábla vyloženě užívá. Ester Geislerové (Agnes) věříme, že si nechala poplést hlavu od Richarda Krajča (Kristián), že prozřela a že jí Krysař nakonec přijde jako lepší partie. Jenže ta jejich láska, která měla být klíčová, nepůsobí důvěryhodně. Rozhodně ani ne tolik jako u Viléma a Jarmily v Máji. Hříchu se nelze vyhnout, avšak že by z důrazu na něj něco vyplývalo nebo že by hříšníci byli ve velkém potrestáni, to se neděje. A pokud bychom se měli bavit o naději, která jest třetím slovem, které tvoří slogan (viz horní obrázek či UPOUTÁVKY na DVD), zase se nedočkáme ničeho, co by mělo byť jenom naznačit, že by se měly věci obrátit k lepšímu. A i když muselo být všechno pečlivě připraveno, stejně nemáme pocit, že by kupříkladu při třetím nebo dokonce dalších zhlédnutích začaly vyplouvat na povrch jinotaje a metafory, po kterých bychom museli uznat, že Krysař jest jedním z nejvíce nedoceněných projektů, jaké u nás za posledních 30 roků vznikly.

Krysař má nějakých třiašedesát minut, což znamená, že by se měl spíše řadit do kategorie středometrážních, než celovečerních snímků. To je detail, jakým bychom se normálně nemuseli dále zabývat. Jenže, stejně jako Georges Méliès objevil omylem stop trik, se mně stalo, že při nezamýšleném klepnutí do klávesnice začal film běžet zrychleně, což z něj přitom učinilo mnohem zajímavější záležitost. Protože i za takových okolností je atmosféra pořád solidní, kostýmy jsou pořád velmi povedené a důležité scény se při jednou takovém zrychlení tváří býti naléhavější. Takže na jednu stranu tvůrci zasluhují pochvalu za záměr a odvahu, na tu druhou není nejmenších pochybnosti o tom, že i s tímto záměrem a odvahou mohli dát vzniknout podívané, na jakou by se dalo dívat opakovaně a jaká by si vysloužila o prosincových svátcích stálé místo v televizním programu.

FOTO: FDb.cz