Když jsem se doslechl, že se chystá film, ve kterém by se měly střetnou právě dvě nejoblíbenější sci-fi postavy, měl jsem trošku obavy. Předpokládal jsem, že titul ponese minimálně jednu z těchto tří známek – 1) tvůrci si nedostatek invence vynahradí množstvím krve a diváka se v ní pokusí „utopit“, 2) vizuální efekty budou tak strašné, že to bude to jediné, co nás v celém filmu vyděsí, 3) scénáristé se budou tak snažit o zajímavý příběh, že vytvoří něco, co bude tak překombinované, že se v tom nevyznají ani tvůrci Melrose Place. Ale teď mohu s klidným srdcem prohlásit, že Vetřelec Vs. Predátor se nedočkal ani jednoho z těchto záporů a přináší nám bohatou porci kvalitní zábavy. Neříkejte, že, když jste v druhém díle Predátora zahlédli v kosmické lodi pěkně naleštěnou lebku Vetřelece, nenapadlo vás, který z těchto sci-fi titánů by asi v přímém střetu vyhrál. Predátoři jsou silní, skvělí bojovníci a mají velmi účinné technické hračičky, na druhé straně Vetřelců je velké množství a jsou hnáni jediným instinktem – zabíjet. Z toho vyplývá jediné, že jejich střet bude hodně, ale hodně zajímavý.

A opravdu je. Alien Vs. Predator má odlišnou atmosféru než série titulů s Vetřelci (které by se daly označit za hororové sci-fi) i Predátory (akční sci-fi). Hodně zjednodušeně se dá říct, že si z obou filmových řad bere něco (hororovou atmosféru a povedené akční scény) a kombinuje je do překvapivě kompaktního celku, který potěší fanoušky obou mimozemských návštěvníků. Pro většinu z nás je rok 2004 dalším, nudným seskupením 365 dní. Ale ne pro všechny. Skupina odborníků, které najme bohatý podnikatel Charles Bishop Weyland (Lance Henriksen), se totiž, pod vedením průvodkyně Alexy Woods (Sanaa Lathan) vydává do Antarktidy, kde byl objeven starobylý chrám. Že nepůjde jen tak o nějaký objev svědčí už jen to, že nese známky Mayské, Aztecké a Egyptské kultury současně. A ve svém nitru skrývá mnohem více. Nejen smrtonosné pasti, ale také mimozemské překvapení…

Děj nehýří přílišnou originalitou, ani extrémními příběhovými zvraty (i když minimálně jedno překvapení přichystané má), ale možná je dobře, že se tvůrci nerozhodli zbytečně riskovat a v podstatě nám připravili, to čeho bychom se rádi dočkali – ponuré atmosféry, dostatku akčních scén, pár odkazů na lidskou minulost, sympatických hrdinů (i když jich moc nezbude), a samozřejmě, jedno z největších klišé žánrů – otevřeného konce. V podstatě jsem s příběhem spokojený, i když je pravda, že první část filmu by mohla být o něco dynamičtější, je až moc rozvláčná. A neuškodil by ani větší prostor pro vedlejší charaktery, protože nemají příliš šancí se projevit (na druhou stranu, nemůžeme chtít po Vetřelcích a Predátorech, aby zabili toho či onu, až potom, co nám vyjeví psychologii své osobnosti).

Co vás ale určitě zajímá víc, než to, jestli je děj ohňostrojem originality, bude vizuální zpracování snímku. I tady se projevuje zvláštní styl celého filmu – a to, že jeho první část je poctou titulům s Vetřelci a druhá Predátoří sérii. Jinak řečeno, nejdříve se dočkáme budování atmosféry pomocí děsivých skřeků, tajemných zákoutí, které prosvětluje jen kužel baterky a jen neúplných náznaků toho, co by se mohlo skrývat za rohem, aby se náhle titul přesunul do polohy akční sci-fi, kdy dochází k přestřelkám i soubojům tělo na tělo téměř neustále. A dalším překvapením je, že to funguje dobře a přechod z jednoho žánru do druhého není nějak násilný. Ale abych odpověděl na to, jaké jsou speciální efekty, tak rozhodně nezklamou. Vetřelčí královna se sice občas hýbe až moc mrštně, ale to je více méně všechno, na co si můžeme stěžovat. Predátoři i Vetřelci jsou ztvárněni velmi dobře (ctí vizuální pojetí svých „domovských“ film) a jejich vzájemné střety působí opravdu atraktivně. Každého z fandů sci-fi určitě potěší scény, ve kterých se dvě mimozemské legendy prohazují skrze stěny starobylého chrámu.

Vetřelec Vs. Predátor je příjemným překvapením. Jako film se nepokouší o žádné přílišné experimenty. Z obou titulů, které ho inspirovaly si bere nejen hlavní mimozemské hrdiny(?), ale především styl, který zdárně slučuje do fungujícího celku. Možná bude někomu vadit, že nelze prohlásit ani to, že je to „jako Vetřelec“ ani to, že je to „jako Predátor“, ale mě nedělá problémy říct, je to „trochu jako Vetřelec(i) a trochu jako Predátor“