Abraham Lincoln, James Abram Garfield, William McKinley, John Fitzgerald Kennedy. Čtyři američtí prezidenti, kteří byli zavražděni ve funkci. Především proto, že se nebáli učinit velké změny. Zvláště v případě posledního jmenovaného se jeho zavraždění jeví i z dnešního úhlu pohledu jako naprostá šílenost. Olej do ohně této šílenosti přilívá režisér, který se ve své kariéře politickým filmům rozhodně nevyhýbá. V případě svých projektů o válce ve Vietnamu (Četa, Narozen 4. července, Nebe a země) měl inside look, neboť ji zažil na vlastní kůži. Ovšem když si vzal na paškál tři muže, kteří se ve Spojených státech vyškrábali na absolutní špici, tj. Johna Fitzgeralda Kennedyho, Richarda Milhouse Nixona a George Walkera Bushe, pořád nutno pro jistotu brát v potaz jeho levicové smýšlení (tím se paradoxně neliší od Adama McKaye, jenž natočil vynikající počin Vice), jaké potvrzují jeho kamaráčofty s Fidelem Castrem, Hugem Chávezem nebo s rudou ruskou zrůdou (Stone naštěstí invazi na Ukrajinu ostře odsoudil).

Na to je dobré myslet jak při sledování tohoto pořadu, tak při čtení jinak mimořádně zajímavé knihy Utajené dějiny Spojených států, která dokládá, že šedesátá léta byla „za velkou louží“ dobou nesmírně divokou a turbulentní, kde si nikdo nemohl být pořádně jistý tím, co se stane příští den. Došlo na vraždu Martina Luthera Kinga Jr., Malcolma X, Roberta F. Kennedyho, Johna F. Kennedyho i na vraždu jeho „vraha“ Lee Harveyho Oswalda. Do toho záhadně zemřelo několik dalších lidí, kteří s velkou pravděpodobností věděli něco, co se nikdy nesmělo dostat na veřejnost. Co když za Kennedyho násilným odstraněním skutečně stálo rozsáhlé spiknutí, ve kterém nitky vedly až k jeho nástupci v úřadu, tedy k Lyndonu Bainesi Johnsonovi? Proč byla řada dokumentů zničena a jiné budou po důkladném roztřídění (možná) odtajněné až v roce 2029?

 










 

Shození bomb na Hirošimu a Nagasaki de facto až po skončení druhé světové války, mlžení kolem Area 51, aféra Watergate, Írán-Contra skandál, války v Koreji, ve Vietnamu nebo v Perském zálivu, invaze do Iráku … V každém desetiletí se vláda Spojených států, zpravodajské agentury nebo speciální útvary dopustily nějakého toho podivného přehmatu, jaký důvěru veřejnosti v tyto instituce jednoznačně podrývá. Na rozdíl od RoboCopa se pouze na oko řídí třemi zásadami: 1: Chránit nevinné. 2. Dodržovat zákony. 3. Sloužit veřejnému blahu. Patrně tedy mají ještě jednu čtvrtou-tajnou. JFK jsou nejen symbolické iniciály, za kterými si každý představí jedno a to samé (viz také JCVD nebo BDSM). Je to také film, který do detailu rozplétá možný komplot na osobnost, která měla být absolutně nedotknutelnou. A nutno dodat, že tak činí velice přesvědčivě a důvěryhodně.

Oliver Stone, jenž JFK označil za svého Kmotra (a Nixona za svého Kmotra II .. a Danny Boyle zase nazval Trainspotting „skotskými Star Wars“, ale to sem teď nepatří) se očividně pustil do maximálně zevrubného průzkumu, při kterém neponechal nic náhodě, aby si mohl všechno zasadit do těch nejširších souvislostí. A výsledek v době premiéry předložil divákům a divačkám s takovou naléhavostí, že rázně oživil zájem lidí o událost, k jaké došlo už bezmála třicet roků předtím. Samozřejmě, dosti mu pomohly knihy Jima Marrse i samotného Jima Garrisona – státního návladního z New Orleans v Louisianě, jenž byl jediný, komu připadaly zvláštní závěry Warrenovy komise (pověřené vyšetřováním celé tragické události), ale také se pozastavil nad tím, že střelců muselo být více, než jenom kontroverzní Lee Harwey Oswald .. Jestli tedy fakt nepoužil onu magickou kulku.

Právě Jima Garrisona coby hlavní postavu výborně ztvárnil Kevin Costner, speciálně jeho cca dvacetiminutová řeč u soudu jest velice působivá. Podruhé v krátké době si zahrál postavu s reálným předobrazem, která spolu s hrstkou věrných bojovala proti velké přesile za pravdu, čest, spravedlnost … a vůbec za lepší zítřky nejen pro sebe a své blízké, nýbrž i pro celé město, potažmo celou zemi, ne-li přímo celý svět. Podobnosti s neúplatným Eliotem Nessem bychom rozhodně našli. Vlastně také v tom smyslu, že existuje 5 různých teorií, proč musel Kennedy zemřít. Vedle té, že některým nelíbil jeho záměr stáhnout americké vojáky z jihovýchodní Asie, byla jednou z nich ta, že na jeho smrti měla svůj zájem mafie. Tedy už ne banda kolem Ala Caponeho, nýbrž kolem Jimmyho Hoffy. Ačkoli sám hlavní hrdina tohoto snímku její participaci v jedné scéně odmítne s tím, že by nikdy nebyla schopná se dopustit čehokoli na tomto nejvyšším levelu.

 










 

Někdy to všechno zavání snad až příliš doslovnou snahou o dokumentární rekonstrukci, ve které jako bychom sledovali řadu scén zinscenovaných tak, jak se doopravdy odehrály (resp. tedy mohly odehrát) – zrovna jako v Baader Meinhofově Komplexu. Tím nemyslím jenom fatální incident na Dealey Plaza. Oliver Stone i později ve své kariéře, např. v pozoruhodných thrillerech Takoví normální zabijáci a U-Turn, ukázal, že si rád hraje s formáty a s objektivy. Střihová skladba se pak blíží spíše termínu ‚montáž‘, do které zakomponoval i draze odkoupený Zapruderův film. V JFK se objevuje celá řada postav, z nichž mnohé pomáhají poodkrýt celou (konspirační?) teorii, která jest tak provázaná a zamotaná, že předlouhá stopáž jistě není neadekvátní. Před kamerou uvidíme dost známých herců a hereček, nicméně tahle podívaná by velmi pravděpodobně fungovala i bez nich. Vlastně by dost možná byla s neznámými herci a herečkami ještě působivější, tak jako kupříkladu Let č. 93.

JFK nepřináší – na rozdíl od Jackie, potažmo Bobbyho – originální koncept, nicméně tím, jak postupně všechno začíná zapadat k sobě, si neustále udržuje diváckou pozornost. Vcelku spolehlivě k tomu ponoukne už úvodní citát pozoruhodné autorky a básnířky Elly Wheeler Wilcox o tom, že vůbec není dobré mlčet v momentě, kdy bychom se měli ozvat a protestovat. I proto, ač se jedná o amerického prezidenta, obsahuje JFK více univerzálních a snad všude na světě srozumitelných témat. Vedle toho, že i hlavy jiných států se můžou stát obětí útočníků (jak zmiňuju tady v případě Václava Klause v roce 2013), se zabývá především hledáním pravdy. Tu máme právo znát všichni. Nicméně ledacos bohužel nasvědčuje tomu, že zrovna v případě atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho se jí patrně nikdy nedočkáme.

P.S.: Bonusová sekce na Blu-ray obsáhne skoro stejný počet minut, jako samotná režisérská verze. Takže trochu zamrzí, že postrádá české titulky. Vedle TRAILERU se podíváme na dvě MULTIMEDIÁLNÍ ESEJE, z nichž jedna nabídne nové poznatky, jaké tvůrcům před premiérou nebyly ještě známé. V té druhé promluví sám Pan X – ve filmu Donald Sutherland, ve skutečnosti šéf speciálních misí Fletcher Prouty. Třebaže se to zdá být neuvěřitelné, dojde i na VYNECHANÉ A PRODLOUŽENÉ SCÉNY, jaké dohromady obsáhnou skoro celou další hodinu!!! V jedné se třeba podíváme na sugestivní archivní záběry Jacqueline Kennedy. A pak tady máme devadesátiminutový dokument BEYOND JFK: THE QUESTION OF CONSPIRACY, ve kterém hlouběji promluví nejrůznější osoby, včetně očitých svědků a svědkyň.

P.P.S.: Za zhlédnutí stoprocentně stojí také Daltonem Trumbem napsaný počin Executive Action s Robertem Ryanem a Burtem Lancasterem, který se de facto stejnému tématu věnoval už v roce 1973.


FOTO: cinema.de